Vzbudil mě paprsek slunce, který mi svítil přímo do obličeje. Ospale jsem si promnula oči a převalila se v posteli na druhý bok.
Po asi dalších 20 minutách jsem své pokusy o znovu usnutí vzdala a podívala se na hodinky.
Bylo už 10:23?! Je půl jedenácté a já ještě ani nevzala z postele?
Nevěřícně jsem vytřeštila oči a vyhrabala se z vyhřáté postele.
Seběhla jsem schody do kuchyně a upřela svůj pohled na Jacka, který seděl u jídelního stolu.
Váhala jsem, jestli ho mám pozdravit, nebo ne, ale nakonec jsem se rozhodla, že ho pozdravím.
„Dobré ráno." zamrmlám jeho směrem.
„Dobré...dopoledne." odpoví a posměšně si odfrkne.
Zakoulím očima a vydám se směrem k lince si udělat snídani.
„Pořád se na mě zlobíš?" zeptala jsem se a podívala se jeho směrem.
„Ne, já jen, prostě nechci, aby ti ublížil. To je všechno. Nechci ti ničit život a zakazovat ti se s ním bavit, ale jenom...prostě buď opatrná." řekl, a postavil se. „Ty ho neznáš tak dlouho, jako já. Ty nevíš, jaký ve skutečnosti je. Chceš se s ním bavit? Fajn, ale dávej na sebe pozor." řekl nakonec a vydal se směrem ke schodům.
„Počkej! Jak jako myslíš, že není ve skutečnosti takový, jak si myslím?"
Podíval se na mě s prvního schodu.
„To je jedno." zakroutil hlavou a odešel.
...
Je něco o kolo 13:00 a já umírám nudou. Do školy jsem se už učila. Tento týden toho moc nemáme, takže jsem se toho nemusela učit tak hodně.
Navíc se na nic nemůžu soustředit, protože mi pořad vrtá hlavou to, co Jack říká o Bredovi.
Jakoby jo, má pravdu, v podstatě ho neznám, ale Bred není takový, jaký Jack tvrdí. Není to žádný debil, co by měl holky jen pro zábavu. Proč by jinak na mě byl tak milý?
Vylezla jsem z pokoje a namířila si to k pokoji od Jacka.
*Ťuk, ťuk, ťuk*
„Jo? Co je?" zabručel Jack.
Vlezla jsem do pokoje.
Jack ležel na posteli a koukal do mobilu...tipycké.
„Můžem si promluvit?" zeptala jsem se a zavřela jsem za sebou dveře.
„A o čem?" nadzvedl jedno obočí.
„O Bredovi." odpovím.
„A co zas s ním?" zakoulí očima.
„Jak to myslíš?"
„Co jako?" nechápe.
„To, co o něm pořád říkáš. Že není takový, jak myslím. Tak jaký je?" složím si ruce na prsou.
„Ježiš. A proč tě to zajímá? Proč tě zajímá zrovna Bred? Ty ho jako miluješ nebo co?" řekne, vypne telefon a položí ho vedle sebe.
Snažím se nic nedávat na jevo, ale cítím, jak se mi krev nalívá do tvářích a začínají tím pádem rudnout.
„Pane Bože to snad ne! Ty ho miluješ? Jako vážně? Jeho?" vystřelil z postele.
Neodpovídám. Jenom tak trochu pokrčím rameny.
„Mohla sis vybrat kohokoli jiného, ale ty si vybereš zrovna Breda? Vždyť pomalu ani neví, že existuješ!" rozhazoval rukama.
„Ale jo, ví!" zdůraznila jsem.
„A vážně si myslíš, že z toho někdy něco bude? Jakože nechci ti brát iluze, nebo co, ale on takový není, jasný? Jsi mu totálně u prdele! Chápeš?"
„No jakoby...my s-spolu tak...trochu a-asi...no..."
„Co? Bože leze to s tebe jak s chlupaté deky! Prostě to vyklop!" přerušil moje koktání.
„No my spolu asi chodíme..." řekla jsem polohlasem a opatrně vzhlédla k jeho očím.
„Co cože?! To jako fakt!" málem mu oči vypadli z důlků.
„No...asi." dodala jsem.
„Tak to je fakt skvělý..." řekl a zakroutil hlavou.
„Ja už radši půjdu..." dodala jsem a rychle opustila jeho pokoj.
Tak to nešlo podle plánů...no co už.
...
Bred - Ahoj, jak se máš? Celý den na tebe myslím.
Já - Ahoj. Mám se celkem dobře, co ty? A taky na tebe myslím. Já jen, nevím co si o nás teď mám myslet...jakože nevím, jestli jsme pořád jen kamarádi, nebo ne. Jak to máš ty?
Bred - No já myslel, že jsme se posunuli dál, ale jestli ti to nějak vadí, tak mužem být klidně „jenom" kamarádi...
Já - Já nechci, aby jsme byli jen kamarádi. Jenomže není na to nějak brzo? Jakože ne že by mi to nějak extra vadilo, ale i tak.
Bred - Nevím. Ne vždycky záleží na času...
Já - Dobře Brede Nelsone. Buďme víc, než přátelé...
...
___________________________________________
Ahojte!♥️
Moc se vám všem omlouvám, že teď dlouho nic nevyšlo. Bohužel jsem neměla moc čas a upřímně jsem ani neměla moc náladu na psaní.🥺
Nicméně tento týden budou vycházet dílů už snad pravidelně, takže se máte na co těšit.😝
Všem děkuju za to, že to čtěte. Upřímně jsem myslela, že budu mít maximálně 20 přečtení, ale už se to blíží ke 400 přečtení a to je prostě WOW😯♥️!
A 50 hlasů😯?! Prostě co víc k tomu dodat, než jedno velké DÍKY🥹
Ještě jednou moc děkuju!♥️
Papa♥️
🥰I love you🥰
ČTEŠ
Nevlastní bratr
Teen Fiction„Ne prosím nechte toho." řekla jsem se slzami v očích. „Dělej vem jí to a ty ji pořádně drž!" začal rozkazovat jack. „Nechte mě být a vraťte mi moje věci!" zakřičela jsem na ně. Jack se podivně usmál na svoje kamarády a pak se otočil ke mě. Začínám...
