Nevlastní bratr

~9~

„Ale to není fér! Nebylo to schválně! Nestihla jsem zareagovat, to je vše! A navíc jsem mu ani neublížila! Vždyť je jen mokrý! To já byla před pár dny taky a nikomu z vás to nevadilo!" zakřičela jsem na ně.

„Hele nebuď drzá jo?“ řekl pohrdavě Lucas.

Jenom jsem zakoulela očima a zkřížila si ruce na prsou.

„A navíc, podle mě to teda schválně bylo! Nikdo nemůže být tak dementní, aby mě totálně slil džusem!“ řekl naštvaně Nick. Postavil se a namířil si to přímo ke mě. Ruce jsem zase spustila a začala opatrně couvat směrem dozadu.

Přirazil mě na stěnu a chytil jednou rukou za loket.

„Nech mě být, omluvila jsem se! Co víc sakra chceš?“ pokrčil rameny. Zmateně jsem se na něj podívala.

„V hloubi své duše i ty víš, že si zasloužíš trest...ne snad?“ řekl a nadzvedl obočí. „To teda ne! Nic špatného jsem neudělala!“ řekla jsem, rukama ho odstrčila a vysmekla se ze silného sevření.

Rychle jsem vyběhla schody a zapadla do pokoje. Zabouchla jsem dveře a zamkla. Od dveří jsem udělala tři kroky dozadu.

Slyšela jsem rychlý tlukot svého srdce.     I mé dýchání bylo hodně hlasité.

Překvapilo mě, že za mnou nikdo nešel. Nikdo nešel po schodech nahoru a na chodbě taky nikdo nebyl...teda alespoň ne, když jsem se dívala škvírou mezi podlahou a dveřmi.

Lehla jsem si do postele a vzala si mobil. Projížděla jsem sociální sítě a dívala se na YouTube.

Po asi hodině jsem si vzala notebook        a rozjela Netflix. Zapnula zase nějaký náhodný film a dívala se.

…

Bylo asi 19:30 a já byla nahoře už skoro čtyři hodiny bez jídla! Umírala jsem hladem, ale bála jsem se jít dolů. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, ale nakonec jsem se rozhodla, že se prostě musím najíst.

Přirazila jsem ucho na dveře a zaposlouchal se. Slyšela jsem zvuk televize. Hrál tam nějaký fotbal nebo co.

Potichu jsem odemkla dveře a vystrčila hlavu ze dveří...čistý vzduch.

Nenápadně jsem slezla schody do kuchyně a opatrně se podívala do obýváku. Všichni zaujatě sledovali zápas, který právě v televizi běžel.

Pomalu jsem se v podstatě doplazila do kuchyně a z lednice vytáhla jogurt. Všechno jsem udělala tak potichu, že spadnutí špendlíku by bylo hlasitější, než tohle. Ze šuplíku jsem si vytáhla lžičku a dala se do jídla.

Celou dobu jsem byla otočená zády k obýváku a tak trochu poslouchala zápas.

Když jsem měla skoro dojezeno, domem se rozlehlo naprosté ticho. Něco je špatně, pomyslela jsem si. Neuměla jsem ale přijít na to, co je špatně...a sakra! Televize přestala hrát! Asi si mě všimli!

Moje myšlenky se totálně zbláznily. Nevěděla jsem, na co máma myslet jako první.

Opatrně jsem se otočila čelem k obýváku.

„Ale ale, kdo pak se to vrátil?“ řekl Nick, který stál jen pár metrů ode mě. Hlasitě jsem polkla a položila jsem jogurt i s lžičkou na linku.

Rozeběhla jsem se, že jako uteču, ale Nick mě chytil za ruku.

„Hele myslím, že by jsme ji tu horkou hlavu měli zchladit, co myslíte?“ řekl posměšně. Všichni souhlasili.

„Počkej, jak to myslíš?“ řekla jsem vyděšeně. „To za chvíli poznáš...“ řekl a slizce se usmál.

Za doprovodu všech ostatních mě táhl do jídelny, otevřel obrovské skleněné dveře, vylezl ven na terasu a pokračoval někam dál na zahradu.

Na to, že byl podzim, byla celkem teplá noc...v mikině mi bylo tak akorát, ale ta představa, že mě Nick táhne někam na zahradu skoro v osm hodin večer, mě celkem děsila.

Snažila jsem se mu vysmeknout, ale vzhledem k tomu že mě držel za rukáv mikiny, to bylo celkem nemožné...

Došli jsme až k bazénu. Už mi bylo jasné, jak mi chtějí „zchladit“ hlavu.

S úsměvem na tváři mě strčil do bazénu, ale na poslední chvíli jsem ho chytla za ruku. Stála jsem ve 45° sklonu nad bazénem, držejíc se jen za jeho ruku. Všichni se tak nějak zasmáli.

„Počkej! To nechceš přece udělat! To nemůžeš udělat! Prosím já...já nechci! Prosím tě, prosím, nepouštěj mě!“ řekla jsem zoufale.

„Fakt myslíš jo?“ řekl Nick, nechutně se usmál a naše sevření rukou pustil.

Začala jsem padat dozadu, bez jediné možnosti do toho bazénu nespadnout. Začala jsem zběsile máchát rukama, ve snaze se něčeho chytit, ale neúspěšně.

Cítila jsem, jak se studená voda začala dotýkat mé mikiny, potom mých tepláků a pak jsem už byla mokrá celá...zase.

Slyšela jsem jejich hlasitý smích.

Voda byla totálně studená. Začala jsem tím šokem extrémně rychle dýchat a plavala jsem směrem ke schodům, které vedli z bazénu ven.

Když jsem vylezla, už tu nikdo nebyl. Rozhlédna jsem se a uviděla ty idioty, jak běží směrem k terase. Pomalu jsem si tam namířila taky.

Najednou mi doteď relativně tepla noc přišla jako nejchladnější noc za celý můj život! Do toho začalo navíc foukat, takže jsem mrzla ještě víc. No super!

Když jsem konečně došla na terasu, sáhla jsem po klice dveří.

Zamčeno...počkat, co?