Nevlastní bratr

~23~

Tak fajn. Plán na dnešní den: vyhnou se těm volům! Jestli byli včera naštvání kvůli pátku, tak fakt netuším, co mi dneska provedou, jestli na ně narazím.

Jenom při pomyšlení na ně se mi rozbuší srdce extrémní rychlostí, zalije mě studený pot a dostanu takový strach, že to ani nedovedu popsat.

Netuším, jak chci zařídit to, že se jim dneska vyhnu. Ale jedno vím jistě, jestli je dneska potkám, tak se pravděpodobně nedožiju zítřka!

Vešla jsem do školy. Schválně jsem dneska přišla dřív než obvykle, aby na chodbě byla spousta lidí a oni mi tím pádem nemohli nic udělat.

Odemkla jsem skříňku a začala do ní skládat věci.

Zatím to jde podle plánů. Pomyslím si.

Zamířím do třídy a sednu si do předposlední lavice u okna. Už tu je pár lidí.

Po dalších asi 5 minutách vyučování začne.

...

Školní zvonek oznámil konec 5 vyučovací hodiny. Teď jsme měli jít na oběd.

Zatím se mi celý den podařilo vyhýbat těm imbecilům, takže dnešek hodnotím celkem kladně. Nicméně bych byla ráda, kdyby to tak i zůstalo.

Opatrně jsem vkročila na chodbu a důkladně se rozhlédla. Bylo tu spousta lidí, ale ne ti, kterých jsem se bála.

Vydala jsem se směrem k jídelně. Tady jsem je taky nikde neviděla. Jen jsem pokrčila rameny a šla k pultu, kde nám vydávali jídlo.

Zase si ke mně přišel Bred a oběd jsme strávili společně.

Upřímně jsem se dlouho takhle nesmála.

Bred mě dneska večer pozval do kina. Bez sebemenšího zaváhání jsem pozvání přijala.

Potom jsme se rozloučili, protože jsme oba museli na svou hodinu.

...

Panebože! Dnešek je fakt super! Vyhla jsem se těm idiotem a navíc jdu s Bredem večer do kina! No není to bomba! Už hodně dlouho jsem nebyla tak šťastná, jako dneska.

Přišla jsem domů se skvělou náladou. Když jsem ale narazila na Jacka, dobrá nálada mě přešla.

„Nikki, promluvme si ano?“ řekl a zkřížil si cruce na hrudi. Vypadal podrážděně.

Co mu zase přelétlo přes nos? Říkala  jsem si sama pro sebe.

Nic jsem nenamítala a rukou naznačila, že může jít dál do mého pokoje. Sedla jsem si na postel a naznačila mu, že může mluvit.

„Ty jdeš dneska s Bredem do kina?“ zeptal se a pozvedl obočí.

„Jo! No není to super?! Počkat, jako to že o tom výš?“ řekla jsem s úsměvem na tváři.

„ Zaslechl jsem vás na obědě, ale to je jedno. Nikki, už jsem ti jednou říkal, že je to idiot! Spí s každou holkou, která se mu dostane pod ruce! Jenom tě využije a odkopne, jako použité ponožky, chápeš?! Já nechci, aby ti ublížil! To mu prostě nedovolím!“ řekl a začal rozčileně chodit po pokoji tam a zpátky.

„Ne. To by Bred neudělal. Je to můj kamarád. A navíc, nechci se s ním vyspat. Jenom si chci zajít s kamarádem do kina, co je na tom špatného?“ zeptala jsem se. Pořád šel slyšet můj optimismus v hlase.

„Jenže on není takový, jak si myslíš Nikki! Přemýšlí jen rozkrokem jasný?! Už spal s polovinou holek z naší školy! Fakt si myslíš, že ty budeš výjimka? Přece nechceš o panictví přijít s ním, nebo snad jo?! To bych ti ani nedovolil! Však se na něj podívej! Je to ubožák Nikki! Radši s ním nikam nechoď!“ řekl naštvaně.

Co si o sobě jako myslí? Že my může řídit můj život?

„Tak za prvé, NECHCI s ním spát. Za druhé, NEJSEM panna a za třetí, on je ÚPLNĚ JINÝ, než říkáš!“ řekla jsem a postavila se z postele.

Jakmile jsem řekla, že nejsem panna, vyděla jsem, jak vykulil oči. Ale můžu se mu divit? Všichni si myslí, že jsem dokonalá holčička, takže to asi chápu.

„Ty nejsi panna?“ řekl zmateně a změřil si mě pohledem.

„A není to teď jedno? Jde tu o to, že po dlouhé době můžu prožít hezký večer se svým kamarádem. Na tento den otdychu čekám už půl roku v kuse, a ty to tak trochu kazíš. Chápeš? Vím, že se o mě bojíš, a vážím si toho, fakt, ale nepřeháníš to trochu?“ zeptala jsem se a udělala krok k němu.

„Tak ale slib, že nebudeš dělat hlouposti, jasný?“ řekl starostlivě.

Zasmála jsem se.

„Platí...“

„A teď, když už jsme uzavřeli tuhle konverzaci, fakt nejsi panna? Jakože fakt? Já myslel, že o panictví přijdeš tak ve...40.“ řekl a zasmál se. „Teda nic proti. Víš co se říká, lepší pozdě, než brzo.“ řekl a utřel si neexistující slzu smíchu.

Zakoulela jsem očima.

„Ty mi asi nedáš pokoj, že ne?“ řekla jsem a zkřížila si ruce na prsou.

Zakroutil hlavou.

„O panictví jsem přišla ktarce po patnáctých narozeninách. Byla jsem hloupá a naivní.“ ironicky jsem se zasmála. „Víš, ještě před tím, než jsme se sestěhovali, jsem měla kamaráda. Jmenoval se Oliver. Jenomže po tom, co jsem se odstěhovala a přestali jsme se vídat, si uvědomil, že cítil něco víc a já popravdě asi taky. Dali jsme to dohromady. On na to tlačil už před patnáctýma narozeninama, ale řekla jsem mu, že dokud jsem pod zákonem, nic nebude. Jenomže patnácté narozeniny byly tu a já...no prostě mě do toho dotlačil. Byla to chyba...hned potom, co bylo hotovo, mě vyhodil z bytu a řekl, že je konec. Nikomu jsem o tom neřekla, protože jsem se styděla...bylo mu osmnáct.“ dopověděla jsem a podívala se na Jacka.

Stál s bradou někde u kolen a oči mu málem vypadli z dílků.

Jenom jsem pokrčila rameny.

„Nepřeháněj zase...“ dodala jsem a zasmála se.

...

Večer s Bredem byl...úžasný! Nesmírně jsem si to užila a bavila se. Pane Bože bylo to skvělé.

Kinosál byl v podstatě prázdný, a tak jsme celý film prokecali. Pak jsme zašli ještě na nějaké jídlo. Všechno za mě platil. Byl mýlí a okouzlující. Ostatně jako vždycky, když jsem ho potkala.

Domů jsem přišla něco o kolo 22:00. Dala jsem si sprchu a šla si lehnout.