Nevlastní bratr

~8~

Následující tři dny jsem sekala latinu. Dělala jsem všechno pro to, aby mě ten den nezmlalátili a pro jistotu si mě ani nevšímali. Což se mi upřímně i celkem dařilo.Během těch tří dnů jsem přez hubu nedostala ani jednou a Jack na mě doma v podstatě nemluvil. A to je upřímně asi i rekord, protože tak dlouho to snad ještě nevydrželi.

V pátek po škole jsem přišla domů dřív než Jack. Hodila jsem batoh do pokoje a šla jsem si dát sprchu. Pak jsem se převlékla. Nemusela jsem se nic učit, tak jsem si vzala mobil.

Po asi hodině, co jsem byla doma přišel i Jack.

Jack vlezl bez zaklepání do pokoje. „Dneska přijdou kluci, tak buď doma...“ řekl a šibalsky se usmál. Pak odešel. No do prdele! Řekla jsem si. Když u nás byli kluci naposledy, měla jsem málem otřes mozku. Tohle bude ještě dlouhý den.

...

Šla jsem se alespoň trochu namalovat, abych vypadala alespoň trochu jako člověk, ne že by mi na názoru těch blbečků záleželo. Převlékla jsem se do světle šedé teplákové soupravy, která měla hezkou crop top mikinu. Postříkala jsem se parfém a šla trochu připravit obývací pokoj.

Přinesla jsem tam skleničky, džus, vodu, pivo prostě všechno co mi přišlo pod ruku. Donesla jsem chlebíčky a jednohubky, které jsem narychlo udělala a dala tam i nějaké tyčinky a chipsy.

Když se ozval zvonek, vyběhla jsem do pokoje a zavřela za sebou dveře. Jack šel přivítat kluky.

„Nikolo! Dělej pojď dolů!“ zařval na mě Jack. Sešla jsem ze schodů a došla do obýváku. Všichni se už usadili na místa. „Co je?“ zeptala jsem se otráveně. „A pití nám bude nalévat jako kdo?“ všichni se začali smát. Jenom jsem nadzvedla obočí a zkřížila si ruce na prsou, jestli to jako myslí vážně. „No dělej, dělej...“ protočila jsem oči „To myslíš jako vážně?“ zeptala jsem se. „Jo. Máš s tím s nad problém?“ zeptal se s důrazem v hlase. „Ne, vůbec ne...“

Každého jsem se zeptala, co si dá na pití a pak mu to nalila. Když jsem podávala pití Jackovi, Adam do mě žduchl a já to vylila na stůl.

„Ježiši Nikolo, ty jsi fakt úplně neschopná!“ zařval na mě Jack. „Promiň, už to jdu utřít.“ všichni, krom Jacka, se zasmáli.

Nalila jsem mu to znovu a podala. Poslední na řadě byl Nick. „A ty si dáš co?“ zeptala jsem se otráveně. „Dal bych si sklenici džusu.“ řekl.

Vzala jsem pomerančový džus, který ležel na stole, a nalila ho do sklenice. Sklenici jsem nenaplnila ani do poloviny, když džus došel.

„Mam pocit, že už tam žádný není.“ řekl Nick pohrdavě. „Fakt? Ty jo! Ty jsi ale všímavý!“ řekla jsem a protočila oči.

Namířila jsem si to ke sklepu, že dojdu pro další balení.

Vešla jsem do předsíně a nazula si papauče. Otevřela jsem dveře do sklepa. Zapla jsem světlo, které se zapínalo v předsíni, a vešla do sklepa. Sešla jsem po schodech až dolů, popadla další balení džusu a chtěla vyjít zase nahoru.

Když jsem se otočila čelem ke schodům, vyděla jsem, jak u dveří stojí Fred. Rozeběhla jsem se do schodů, ale Fred mi na poslední chvíli zabouchnul dveře před nosem.

„Ne! Otevři ty debilní dveře! Dělej!“ zařvala jsem. Místo toho, aby je otevřel, zhasl světlo. „Ne prosím! Zapni to světlo! Víš přece, že se bojím tmy!“ zakřičela jsem. Jenom jsem slyšela, jak se tam všichni nahlas smějí. Opřela jsem se zády o dveře a dala se do pláče. „Prosím, otevři.“ řekla jsem. Pořád nic.

...

„Tak co? Jak se ti tam dole líbilo?“ řekl Fred a slizce se usmál, když otevíral dveře. Jenom jsem se slzami v očích vyběhla ze sklepa.

Běžela jsem ke schodům do druhého patra. „Hej princezno! Tady jsi ještě neskončila, víš o tom?“ dodal posměšně Nick.

Uprostřed schodů jsem se zastavila. S balením džusu, který jsem pořád držela v ruce, jsem se vrátila do obýváku. Cestou jsem si rukávem od mikinu utřela slzy, které mi stékaly po tváři.

Sklenici od Nicka jsem nalila do plna a balení džusu jsem položila na stůl.

Sklenici jsem zvedla a natáhla ruku směrem k Nickovi. Když si skleničku měl vzít, na poslední chvíli ruku skrčil. Sklenici jsem ale už pustila a celá se vylila na Nicka.

…