Už jsem v nebi?

2.

Ve škole sem si četl knihu od kamarádky ale kluci mi ji vzali. "Vem si ji buzničko" mávali s ní přede mnou a házeli si s ní po třídě. "Kluci nechte toho!" Utrhl jsem se z řetězu. To bude průser. Jeden z nich (Joe) mě chytil za vlasy a strhl z židle. Zaskučel sem bolestí "Tak ty nám budeš říkat co máme dělat hm?" Praštil mě knihou "To na nás nezkoušej koloušku nebo skončíš velmi špatně"

 Zavolal sem jednomu z mých zaměstnanců aby se dostavil že s ním potřebují mluvit ale odmítl. To byla dnes poslední kapka. Nechal sem mu poslat výpovědní list a čekal kdy mi zavolá. Ale nic jediné co tak mi přišel vyplněný papír do e-mailu. "Takže takhle..nechá si půl roku platit všechno a pak tohle?! Zpropadenej parchant!" Třisknu deskami o stůl.

 Pouze jsem se zmohl jen na útěk na záchody. "Nojo bez se vyplakat!" Řvali po mě. Kdo říká že budu brečet? I když sem k tomu neměl daleko tak jediné co jsem chtěl bylo si dát něco dobrého. Zalezl sem na záchod a vytáhl si sáček s trávou. "Bude mi líp..zase bude líp" tiše se zasměju. Zapálím si a přemýšlím. "Kéž by sem měl tak něco tvrdšího...i když sehnat by to šlo!"

 Procházel sem si stránky na internetu kde se vyskytlo několik nemilých komentářů od toho hajzla co sem vyrazil ..že prej sem ho vyhodil z ničeho nic?! On si chce založit vlastní firmu?! "No to snad ne!" Chytím se za hlavu. To už je moc..nechal sem si na hlavu srát už dlouho..

 Zkusím zajít do vyššího ročníku za kluky co taky něco berou. "Ahoj kluci mám dotaz.." všichni na mě upřou zrak. Jen na sucho polknu a vyflusnu to nejhůř jak sem mohl. "Nemáte něco dobrýho?" Začnou se smát a mě taky cuká koutek. "Mladě by chtělo něco dobrého jo? Kolik máš u sebe?" Natáhne ke mě ruku. "No asi 3000" zazubím se. "Tak to potom jooo zkus tohle" druhej mi vrazi sáček s čím si "díky kluci" rychle uteču zpět do třídy.

 Ve firmě jsem zůstal až do večera. Konečně mě napadlo že by jsem mohl jet domů a tak sem si pobral své věci a vyrazil k autu. "Pane Low?" Zavolala na mě nějaká žena. Po hlase jsem ji nepoznal. "Ano?" Otočím se na slečnu co u mě pracuje. "Copak se stalo?" "Chtěla jsem se zeptat..potřebovala by jsem volno asi na tři dny pokud by to šlo? Jen sem vás nechtěla rušit" "Úplně v pořádku pošli mi žádanku na email a já ti ji potvrdím" s úsměvem nasednu do auta a vyrazím domů.

 Byl sem na pokoji a kluci si ze mě stále utahovali. Už mi to nebylo příjemné cítil sem se hrozně. "Hej buzničko zahrajeme flašku pojď taky" chvíli sem váhal ale nakonec sem k nim sedl. Po tom co sem si dal od kluků za materiál se necítím zrovna nejlépe. Asi hodinu jsme hráli flašku až to začalo zacházet daleko. Začalo se i pít a mě nenapadlo nic lepšího než si dát další dávku. "Pravda nebo úkol Bruno?" "Pravda" "máš rád našeho učitele na matiku?" Začnou se smát. "Um úkol..chci úkol" zrudnu. Kluci se nějak ušklíbnou "že neskočíš z okna buzničko?" Ztuhnu "no..to nevím" strčí mě k oknu a já kouknu na tu výšku. Jsme ve třetím patře.. "Skoč skoč skoč" začnou skandovat a já už nevím co mám dělat a tak se nechám prostě unést a skočím dolů. "Do prdele?!" Zakřičí kluci ale já už ležím na kapotě auta.