Už jsem v nebi?

39.

...............
Anthony:

Dorazil jsem domů a ve schránce bylo tolik pošty. Jen sem to vytáhl a hodil na stůl. Takové ticho..zkusím znovu napsat Brunovi. "Moc se omlouvám..nemohli by jsme se vidět?" Jdu si udělat kávu a mobil mi cinkne. On napsal?! Rychle se podívám. Hhh..jen se mi ukázalo že má pršet fakt super..
...............

Došli jsme domů. "Tak si to s malou užij já půjdu k sobě" usměju se. "Jo jen se převlékni celého tě zašpinila." Dá mi své triko. "díky" usměju se "ale mohl sem se převléct doma..tak ahoj" "ahoj" odejdu k sobě a zapnu si hudbu. Nesmí chybět ani pivko. Vysvleknu se a nechám si jen jeho triko. Asi po 4 pivech už se cítím naprosto fajnově. Začnu se kroutit do rytmu hudby a během toho si připravuji něco na jídlo. Během toho co jsem tam tancoval a měl hudbu nahlas jsem neslyšel že někdo přišel.

Přišel jsem k němu protože už sem mu to potřeboval říct..hlavně po dnešku. Stál sem opřený o zeď a sledoval ho jak nádherně tancuje. Ach Bruno.. potichu jsem šel k jeho gauči a vzal z něj jeho mikinu. Co jiného mě nenapadlo jak k ní přivonět. Voní jako květiny..rozkvetlá louka. Pustím mikinu na gauč a jdu k němu. "Bruno"

Viděl sem v odrazu mikrovlnky že je tam Alex a opravdu mě zarazilo co udělal. Otočím se na něj. "Ano? Co tu děláš?" "Chtěl sem tě ještě vidět" pohladí mě po tváři. "Si opilý.." "jsme no" zasměju se. "Mám tě rád Bruno" políbí mě. Zastaví se mi srdce..tohle..se nesmí stát..Alexi..nesmí! Ale nemohu odolat. Proč je to s tebou Alexi tak jiné..tak krásné.

Ráno jsem se probudil asi o půl deváté. "A sakra" vyskočím z postele a rychle se obléknu. Um? Vidím v zrcadle to malé znaménko na krku. S kým jsem včera byl že mi tohle udělal? No nic to je asi jedno. Vezmu mobil a vyběhnu k Alexovi kterému začnu mlátit na dveře. "Alexi nestíháme!" "Co blbneš" stojí na schodech s malou. "Ty už si vzhůru?" "No? Byl sem koupit kafe ty šípková Růženko" podá mi ho. "Díky..musíme koupit květiny Keito říkal že má rád růže" "jo koupíme něco cestou..zákusky už vyzvedl" "dobře" usměju se. Jdeme společně nakoupit květiny pro Lukase. Děláme mu překvapení dnes slaví narozeniny už je to velký kluk. Nakoupíme vše co máme a jdeme ke Keito domů. Tam vše nachystáme a čekáme až přijde. Najednou se ozvou klíče v zámku. Postavíme se a z plných plic mu popřejeme. "Vše nejlepší Lukasi!" Ihned se mu objeví slzy. "Vy jste blbý" pustí batoh na zem. A jde nás obejmout. "Mockrát děkuju kluci." "Nemáš za co" usmíváme se.
Hezky to oslavíme a pak jdeme všichni ven. "Bruno co to máš?" Ukáže na můj krk. "Ani nevím..nic si nepamatuju." Keito strhne pohled na Alexe. Děje se něco? "Aha tak to si musel být hodně opilý že" zasmějeme se. "Jo taky si říkám" "hned jsme u vás kluci" Keito ho strčí do uličky.

"Tak si normální? Byl si to ty že jo?" "Umh..no a co..jen sem mu chtěl říct co cítím nemůžu za to že si to nepamatuje." "Alexi..neštvi mě..jestli se to posere tak ten kdo skočí z okna budeš ty" "Keito klid..já bych mu neublížil to víš..miluju ho od toho dne co sem ho viděl..ale mám strach mu to říct.." "tak se vzpamatuj..takovej si nikdy nebyl jasný?" "Jo..sorry"

Konečně přijdou za námi. "Tak dnešní večer zapijeme pořádně!" Všichni se zasmějeme a jdeme do baru. Protančíme tam celou noc. Teda oni dva my s Alexem jsme museli domů protože ráno vstáváme do práce. Jaká smůla..