Už jsem v nebi?

6.

Dny plynuly a já čekal jestli se staví ale nic. Nevěděl jsem jestli se něco nestalo a napsat mu bylo divné..už vidím jak mu píšu jak se má..určitě toho má moc..ale něco mě nutí mu napsat i hlavně to že mě brzy pustí a já mu chci splatit to auto.."Hhh no tak" odvážím se mu napsat. "Ahoj tady Bruno jen jsem se chtěl zeptat jak se máš..a taky jen to že mě brzy pustí podle všeho asi zítra" jsem celý rudý a vůbec nevím proč ale jako neříkám nic chlap je to hezkej.

Zrovna jsem si podal jednoho z těch kluků co mu dělali zle. Už by měli být klidný protože jak ne řekl jsem že mi to auto zaplatí oni a jaký by najednou klid jak šlo o prachy. Kouknul jsem na mobil a viděl jsem zprávu..cizí číslo? Oh aha to je ten klučina z nemocnice ani mě nenapadlo se zeptat jak se jmenuje to jsem ale nezdvořák. "Ahoj tak to je super stavím se hned jak budu mít čas a hlavně se rozmysli jestli chceš opravdu ke mě budeš tam sám tak ať se nebojíš :D" zasmál jsem se nad vlastní zprávou a odeslal ji.

Čekal jsme jak malá holka až mi odepíše a konečně po dvaceti minutách sem se dočkal. No..to je otázka..chci za ním? Stále je to divné hlavně když ho skoro neznám ale je jediný kdo se mi snaží pomoct a je na mě hodný..možná to zkusím a třeba to bude v pohodě..hlavně se těším až zase příjde..je fajn. "Dobře už se těším až přijdeš, a v pohodě jsem už velký a strach nemám" odešlu to a až po tom si uvědomím co sem napsal.."Těším se až se stavíš? Co sem puberťačka?" praštím se do hlavy. Já blbec.

Zasměju se nad tím co napsal. Fakt jak malý kluk no ale co už. Dojedu domů a zamířím rovnou do sprchy. Dlouho jsem si nedal horkou sprchu. Zatím co se sprchuju přemýšlím nad tím jak se tu asi bude cítit a jak by mi mohl to auto splatit..i když na to je ještě čas zatím to asi nechám tak jak to je. Nakonec se pak rychle obléknu a kouknu na mobil. "ježiši fakt jak malej" koukám na hromadu vtipů co mi poslal..že já mu to číslo dával. "Chceš něco koupit?" "Ne díky mám vše..možná mě pustí hned"

Zrovna jsem domluvil s doktorem který mi řekl že pokud chci pustí mě ještě dnes. Samozřejmě že chci už pryč štve mě to tady a tak sem nakonec podepsal papíry že chci domů..jen aby měl čas a opravdu mě vzal k sobě..na intr fakt nechci. 

Asi po hodině co sem čekal dojel Anthony. "Ahoj..promiň že to bylo tak rychle.." "V pohodě pojď vezmu ti věci" vezme mi je a já se cítím jak ženská. "Vezmu si to klidně sám.." "Dobrý pojď hlavně už vysadím tě u mě a musím do práce ještě na skok jo?" "Dobře..děkuju.." mám strach co když je to vrah a já teď lezu přímo do hrobu?? Co to dělááám?!