Už jsem v nebi?

41.

Ráno jsme se všichni sešli u nás a domlouvali se nad tím co budeme dělat když je Anthony zase tu. Všem docházelo jak to momentálně může být špatné. Keita napadlo že by mu pomohlo pár ran aby se probral to jsem mu však hned vymluvil. "No a co Bruno není lepší mu dát co proto aby k tobě už nechodil? Však víš jak si na tom byl když odjel!" "Keito to ale nic nevyřeší když mu něco uděláš akorát bude zle..pokud si chceš užít koncert tak buď hodný ano?" "Na koncert seru stejně se mi tam nechce.." "Mlč..dal bych vám lepší snídani ale nic jiného tu teď nemáme" zvednu se a zaleju nám čínskou polévku. "Jestli tohle budete dál snídat asi vás to brzy zabije" "Nemyslím si..nám to chutná viď zlato" začneme se smát. "Ještě lepší to je zalít pivem" "No na co jiného bys tak myslel po ránu že..ale pryč od jídla teď musíme vyřešit něco jiného.." "Hele kluci myslím že to necháme zatím tak jak to je co vy na to? Nemám zrovna náladu ho řešit" "Tak dobře.." "Lukasi proč nejíš?" "Není mi dobře když vidím v jakém si stavu bráško" "Co?" všichni se na mě podívají. "Mě nic není?" "Ale je..vidím že se trápíš..jen to neřekneš si srab" "Nech toho" falešně se zasměju. "Bruno..říkal si že k němu už nic necítíš.." "Však necítím sakra! Nechte mě na pokoji" začnu jíst. Proklínal sem každou další minutu u stolu kdy mě všichni propalovali pohledem. Proč to musí být tak těžké..

Anthony:

Procházel jsem se po městě a hledal adresu na které bydlí..ta bytovka se pomalu rozpadá. Se mnou by se měl lépe. Všiml sem si jak od tam zrovna vyjde celá jejich parta. Než stihnu cokoliv udělat už na mě křičí. "Ty sráči!" To opravdu řekl? Otočím se a ihned mi jedna přistane a já skončím nalepený na něčím autě. "Alexi nech ho!" Keito rozbije sklenici od piva o roh bytovky a dojde k nám. "Alexi pusť ho" "Nechte ho!" tahá ho za mikinu. "Prosím nechte toho" "Alexi říkám pusť ho do prdele!" odstrčí ho a chytne mě pod krkem. "Jak se opovážíš sem vůbec přijít" "Keito..pusť to sklo prosím" všichni se vyděsí když to vidíme. "umgh" sesouvám se pomalu k zemi.  "Viděl sem tě tu naposledy..příště ti to sklo prorvu hlavou skrz na skrz" Sleduju Bruna jak se celý třese. Musím dělat silného. Zvednu se a rukou zakryju krvavý flek na košili. "Jdeme kluci" chytne je a táhne pryč. "Bruno.." zašeptám, nemohu ho nechat jít.."Bruno!" zařvu. Otočí se na mě. "Anthony.." jeho slova nebyla slyšet ale viděl sem na jeho jemných rtech co mi sdělil...je konec? On..opravdu zůstane s tou smažkou?! Fajn..jak si přeje. Vytáhnu telefon a vše nahlásím na policii. Tak uvidíme kdo koho viděl naposledy.

"Jak si mohl ty blbečku tohle udělat?!" chytím se za hlavu. "Nejste normální ani jeden!" "Klid prosím tě jen sem ho škrábnul" "Já škrábnu tebe!" skočím po něm ale Alex mě stihne chytit. "Vydrápu ti oči ty hajzle" cukám se ale nepustí mě. Jen protočí oči a vytáhne cigarety. "Jak můžeš být tak v klidu? Lukasi ty nic neřekneš?" "Já ani nemám co..zasloužil si to" "Víte co? Polibte mi fakt.." vyškubnu se mu. "Jste pitomci!" zvednu na ně prostředník a běžím na konec uličky kde mě chytnou policajti. "A co má být tohle zas?!" "Bruno!" zavolá na mě ale Keito ho a bráchu táhne pryč. "Pusťte mě!"