Už jsem v nebi?

17. (Dovolená)

Nadešel čas na dovolenou. Všechno ohledně Ellis sem vyřídil aby si na ni všichni dávali pozor a poslal sem ji 50 tisíc snad by mohla na chvíli držet hubu.
Sledoval sem Bruna jak zmatkuje a neví co si vzít. "Klid prosím tě zbytek dokoupíme ano" pohladím ho po tváři. "Nechci aby si za mě všechno platil.." obejme mě. "Ale já chci" zatočím s ním. "Musím si rozmazlit princeznu no ne?" Začnu se smát a on taky. Vezmu kufry a jdu k autu. Jen docupitá ke mě. "Tak jedeme?" Sednu si do auta a pohladím ho po noze. "Ano" usměje se a tak jedu na letiště.

Byl sem nervózní nikdy sem v letadle neseděl..nevím jestli to zvládnu..když jsme dojeli na letiště bylo tam už letadlo. "Anthony já to nezvládnu.." "pojď prosím tě" postrčí mě k ochrance která mě začne kontrolovat jestli u sebe něco nemám. Když zjistí že nic začnou kontrolovat jeho. Usmíváme se na sebe jak blbý. Chytne mě za ruku. "um?" "No jdeme" táhne mě k letadlu. Zapřu se a obrátí se mi žaludek. "Je mi zle.." sehne se ke mě. "V klidu sem tu s tebou. Zvládneš to jo? A kdyby náhodou řekni mi cokoliv ano? Když ti bude zle dám ti i prášek na to" usměju se..je tak hodný. "Dobře"

Vejdeme do letadla a já hned ukážu na místa u okna. "Tady sedíme" usměju se a sedneme si. Vidím jak je nervózní. "Notak klid bude nás tu jen pár takže si můžeš klidně i lehnout" vytáhnu léky. "Dej si" hned si je vezme a natiskne se do rohu sedačky. Začnu ho hladit po ruce a jen čekám až vzlétneme. "Dobrý den co si dáte? Ajee tady někdo letí poprvé že?" Kouká na Bruna. Ten jen kyvné a pokusí se o úsměv. "Nebojte se bude to v pořádku kdyby cokoliv pomohu vám" mrkne na nás. "Díky bude stačit káva"

Zamračil sem se když mrkla..on je můj..letadlo se zatřáslo a já mu stiskl ruku snad nejvíc jak to šlo. "Klid" sykne bolesti. "Promiň" zavřu oči. "Neomlouvej se" dá mi letmou pusu ale když se odtáhne zase přijde ta kravka. "Tak vaše káva. A malá pozornost pro mladíka" položí na stoleček dortík. Hustý! Miluju dortíky! "Děkujeme" usměju se. "No vidíš a hned je to lepší že?" Zasměje se. "Joo" ochutnám. "Uuum mňam" oblíznu se. "Já chci taky" nakloní se ke mě a otevře pusu. "Jistě" dám mu taky ochutnat. "Hmm velmi dobrý i když já mám radši ovocný" "faaakt? Bože fuj čokoládové jsou nejlepší" "nejsou" začneme se hádat a smát. "Když máš tak rád dortíky..proč si to neřekl dřív? Mohli jsme si zajít někam" zrudnu. "No..když já nevím..ale teď už to víš " usměju se. "To je pravda" zasměje se a užíváme si cestu. Asi v půlce cesty usnu a on se dívá na film.

Díval sem se na film a hladil Bruna. Nikdy sem s nikým nebyl na dovolené..jen s rodiči..to mi připomíná že by sem rád poznal ty jeho. Nebo by mě zajímalo spíš proč ho tak nenávidí..vzal sem si zápisník a napsal si to do něj. 'poznat Brunovi rodiče' "už usnul mladý pán?" Nakloní se ke mě letuška. "Ano už asi zabral prášek a spí." "Kdyby chtěl ještě dortík řekněte..jinak vy nemáte hlad?" "Ne dobrý díky..ale další kafe by bodlo" "jistě pane" sladce se usměje a odejde pro kafe. Je divný že sem nezačal ani flirtovat? Asi ne..jak říkám mám teď to malé štěstí vedle mě. To mi stačí.