Už jsem v nebi?

37.

Probudil sem se a cítil něčí ruku na mém stehně. Byl sem tak unavený že jsem se ani nezmohl otevřít oči. Jen sem ležel a užíval si ten pocit bezpečí. Asi po 10 minutách sem oči ale otevřel a vyděsil se. Ležel sem na gauči a Alex seděl vedle mě a spal.  Ta ruka..je jeho. Jen sem rychle zkontroloval že opravdu spí a pomaličku se snažil výlez z postele. V tom mě ale chytil za bok a stáhnul k sobě. "Kam si myslíš že jdeš" natiskl se mi na záda a zakryl nás oba. Co to kurva dělá?! "Chtěl..chtěl sem.." zacpe mi pusu a já cítím jeho dech má krku. "Ještě chvíli spi a pak si popovídáme" jen sem křečovitě ležel natisklý na něj a odpočítával minuty kdy se vzbudí. Nejhorší na tom všem je že máme oba jen trenky. Jediný vedle koho sem ležel v trenkách byl Anthony. Styděl sem se za každou vteřinu. Díky bohu se už ale začal probouzet a já mohl vyskočit z gauče. Jen sem sledoval jeho ospalou tvář a přes jeho vlasy sem mu neviděl do očí. Nevím jestli je naštvaný..takže on byl ten kdo mě strhl z okna..to mi dá sežrat. Strhl ze sebe deku a mě se tak naskytl pohled na jeho vypracované tělo. Proč mi tohle dělá. "Dám si kafe..chceš taky?" Ani se na mě nepodíval.."ano prosím" jen se neochotně zvedl a šel udělat kávu. Šel sem za ním protože sem se chtěl omluvit. "Alexi..já" bouchne do linky a já sebou cuknu. "Žádný ty! Víš jak sem se cítil?! Tak hrozný pocit! Viděl sem tě jak tam sedíš v okně a nevěděl co si myslet?!" Vezme hrnek. "Já vím..nevím co mě to napadlo" "že nevíš?!" Hodí hrnek mým směrem a ten se roztříští o zeď. Jen mi vyhrknou slzy a stojím tam celý roztřesený. "Já se ti snažím pomoct ty vole a ty se chceš zabít?!" Jde ke mě a já jen udělám krok zpátky. "Alexi..opravdu.." nedořeknu to a dostanu facku. "Bruno měl sem strach že když skočíš tak to bude moji vinnou..že bych tě nezachránil" obejme mě. "Moc se omlouvám" začnu brečet a obejmu ho též. "Slib mi že už to neuděláš" "slibuju..opravdu slibuju" "věř mi že ti za to ten chlap nestojí" otře mi slzy. "Na světě jich je.." zasměje se. "A sorry za ten hrnek" odtáhne se a začne sbírat střepy. "V pořádku.." pomůžu mu a pak si uděláme kávu. Už sem neřekl ani slovo a jen seděl se sklopenou hlavou. "Napíšu do práce že dnes nepřijdeme" "dobře.." zašeptám. A on se odejde obléct. Opravdu umím vše pokazit..ani nevím co mě to popadlo včera. "Na" podá mi triko "ať nezmrzneš" "díky..skočil bych si vedle tos nemusel" "neser a obleč se" rychle si to obléknu. "A co budeme dělat když nejdeme do práce?" "Nemám tušení ale ty se ode mě nehneš ani na krok" sedne si na gauč a já vedle něj. Pustí televizi a já si hraju s kusem deky. Cítím se hrozně. "Nech toho ty nerváku" chytne mi ruce. Možná ty doteky nevnímá tak jako já..