Už jsem v nebi?

25.

Hned co mi zazvonil budík sem myslel že zešílím. Tolik zpráv od Ellis.. chce zase peníze a další problémy? No tak to by nešlo. Hodil sem na sebe košili a na počítači se spojil hovorem s právníkem a lidmi co by mi mohli pomoct. Řešili jsme to asi hodinu než sem si všiml rozespalého Bruna jak stojí u linky v mém tričku. "No myslím že by šlo udělat nějaké papíry a nechat si ověřit testy DNA ale nevím jak bude spolupracovat" sledoval sem ho jak dělá kávu. "Haló Pane Low posloucháte mě?" "Um ano ano omlouvám se..no samozřejmě by to šlo a chci všechny testy do zítra. Jinak mě sedře z kůže" "nebojte se všechno zařídíme"

Všiml jsme si že už vedle mě nespí. Nedalo mi to a vyšel sem se podívat kde ho mám. Ale co sem slyšel mi rvalo uši. Ta svině po něm chce další peníze..jak kdyby jí nestačilo co nám dělá..co mě udělala. Šel sem si udělat kávu a usmíval se celou dobu na Anthonyho. Je tak sladký když něco řeší. Jen sem na něj zamával že mu dělám kávu.

Oblékala jsem si na sebe ty nejkrásnější šaty co mám. "Jsem tak krásná! Žádný mi neodolá" ušklíbnu se. Teda když na sobě nemám tu pitomost! Jak já to nesnáším..představa že by jsem byla tak tlustá je fakt hrozná. Nasadím si umělé břicho a vyrazím ven. Ty pohledy..nemám ráda když mi koukají na to břicho. Zamávám na taxík a zastaví mi žena. Nasednu k ní. "Tak copak to bude už víte?" Zamračím se. "Neměla by jste si hledět cesty?!" Odseknu ji. Doveze mě do kanceláře kde začnu akorát řvát po těch nemehlech které mi nedokážou zařídit ty testy DNA! Co sem si to podplatila?!

Konečně jsem to mohl vypnout. Už mi nebylo příjemné jak Bruno poslouchá. "Ahoj broučku jak ses vyspal?" Posadím si ho na klín když mi donese kávu. "Dobrý až na ten hovor" zamračí se na mě. "Ale notak..nemáš poslouchat cizí rozhovory no" zasměju se. "Vadí mi to..nechci aby ti dělala zle..a tak místo školy půjdu do práce..pomůžu ti vydělat víc" "trdlo..co si vyděláš si necháš ano? Vůbec tohle neříkej" "ale já ti chci pomoct.." "můžeš mi pomoct ale uvidíme jak by se ti to líbilo.." políbím ho. No a hned byl klidnější.

Když mě políbil uklidnil mě. Ale stejně mu chci pomoct..nemohu ho nechat se takhle trápit. "Tak to rád pomůžu ale první by sem dnes chtěl vyrazit s Lukasem někam ven..třeba do zoo šel by jsi taky?" "No v zoo sem byl naposledy jako malý..takže mile rád půjdu s vámi." Poskočím radostí. "A ještě sem se chtěl zeptat..co máš nahoře?" Jen zvedne obočí a hledí na mě. "No pokoje? Jen je to v renovaci není tam vymalované a tak...bydleli tam rodiče..proto tam nechci" "dobře promiň..ale pokud chceš..jsem malíř mohu tam vymalovat" "no to si sice zlatej ale já nemám žádné barvy..takže jak pojedeme ze zoo nějaké koupíme..a teď šup se obléct" utekl jsem se obléct a napsal Lukasovi že pro něj brzy přijedeme.

Oblékl jsem na sebe něco obyčejného a odkryl tak mé tetování. No nejsem na to hrdej že ho mám ale líbí se mi. "Tak jedeme ne" mrknu na něj a on mi to oplatí. "Lukas na nás už čeká tak šup šup!" Chytne mě za ruku a táhne mě k autu. Fakt jak malé dítě. "Hele Bruno" přitáhnu si ho k sobě do objetí. "Mám tě moc rád" políbím ho na tvář. Vykulí na mě oči. "Dneska to bude super den!" Zapiští na celý barák.