Už jsem v nebi?

26.

Ellis:

Seděla jsem v kanceláři a čekala než přijde..kde je sakra tak dlouho?! "Isabell!" zakřičím. Hned doběhne. "Ano Slečno Ellis už jsem tady" drží spoustu papírů. "tady jsou všechny papíry co jste chtěla..od testů až po různé dohody s lidmi které jsem měla kontaktovat" prohlédnu si papíry. "ty neschopná krávo!" shodím papíry ze stolu. "Co je sakra tohle hm?!" chytnu ji za ty její prodloužený vlasy a natisknu ji papír na obličej. "Co má být tohle no? Povídej!" "Nevím..vůbec nevím" začne fňukat. "Vypadni odtud než tě zabiju! Přísahám že ti ty vlasy vytrhám!" shodím ji na zem a ta se začne rychle plazit pryč. "Já vám dám takhle mi posrat práci" zavolám kamarádovi který sleduje Anthonyho. Takže do zoo se vydali jo? No super. Hodím si na rameno kabelku a vyrazím pomalu z firmy ven.

Šla jsem v klidu do zoo a hledala Anthonyho. Nakonec jsem je uviděla u kavárničky. Jak sladký pár..nejraději by sem toho malého hajzla zabila..ukradl mi všechnu naději na prachy..ukradl mi ho. Otce mého dítěte. Ušklíbnu se. No však počkej. "Anthonyy! Zlatoo" zamávám na něj. Všichni na mě strhnou zrak. Jak mě se tahle hra líbí. "Co ty tady děláš?" Zavrčí na mě. "Ale no tak přeci nebudeš zlý na svoji ženušku no ne? Miminku se to nelíbí" pohladím si bříško. "Ty jedna svině" vyběhne po mě ten mládenec ale můj chytrý Anthony si ho chytí. "Oh..můj bože on mě chtěl napadnout!" chytnu se za hlavu. "Pomozte mi udeřil mě..ten nezdvořák udeřil těhotnou ženu!" začnu to hrát na celé kolo a hned se ke mě seběhne spousta lidí. "Co to kecáš ani se tě nedotkl! Dej nám už pokoj sakra" Nechám se podepřít lidmi. "Je mi špatně chci vodu" začnou mě obskakovat. "Neboj se..nechám..až bude čas" zašeptám. Jen počkej co jsem si pro tebe připravila ty můj cukrouši...

Zrovna dnes to měl být hezký den strávený s nimi a takhle se to pokazí..kéž by ta blonďatá svině spadla a rozbila si ten namyšlenej čumák! "Anthony já chci domů..na tohle už fakt nemám náladu.." "Jistě pojďme uděláme si něco dobrého na zub doma" kouknu na Lukase. "Promiň mi to.." jen pokrčí rameny a vydá se s námi domů. Horší to fakt být nemohlo..Anthony celou dobu koukal do mobilu a s někým si psal..no náladu neměl to šlo vidět..naštvaně jsem koukal z okénka a přemýšlel nad tím co se vlastně děje..kdyby sem s ním nebyl bylo by to asi lepší..

Řešil jsem s klukama jak sejí zbavit aby dala pokoj ale jediné co mohu je podat trestné oznámení ale to je tak těžké..zaplést se do soudu fakt nechci..co by to udělalo s mojí firmou kdyby to měla lépe zpracované než já? Dojeli jsme domů. "Pokud chceš tak pojď semnou nahoru ať víš co tě čeká.." jdu nahoru a oni hned cupitají za mnou. "Wow tady je to velké" prohlédnu si naše společné rodinné fotky. Jak mi ti dva chybí..kdyby tak tu mohli být semnou. "Takže tohle všechno by jsi vymaloval?" ukážu mu i pokoje..stále tam mám všechny hračky a plakáty když jsem byl ještě malý..bože jak mě tohle užírá..co když je to moje vina že tu nejsou..bože. Sednu si na postel a sleduju pokoj. "Zlato klid..to bude dobrý..jsem tady" obejme mě. "Já sem tady taky jakooo, zapomněli jste na mě nebo coo" začneme se smát. "No už bych se přes to měl přenést.." usměju se. "Mám přeci vás"