Už jsem v nebi?

23.

Nadešel čas odletu. Konečně. Od té doby co tohle Anthony udělal sem na něj naštvaný. Hodně naštvaný. Nemluvíme spolu prakticky vůbec. Sedl jsem si v letadle do rohu a mlčky pozoroval výhled. Ani se nesnaží mě nějak rozmluvit nebo tak něco. Celou dobu je na mobilu a ignoruje mě stejně jako já jeho..tohle nikam nevede.
Když jsme dorazili domů pořád jsme spolu nemluvili. A já jen přešlapoval z místa na místo. "Nerváku lapni už na tu prdel docela mě to štve jak furt chodíš tam a zpět" naštvu se víc. "Aha tebe štve že chodím? Mám vůbec dýchat Anthony? Mám se nechat přepravovat aby sem pro tebe byl dost dobrý?!"

Seděl sem a nevěděl co dělat. Nikdy sem ho neviděl se takhle naštvat. "Ale notak Bruno..stalo se to jen jednou to mi to nemůžeš odpustit?" "No to nemůžu..víš jak se cítil?" "No to nevím ale vím co cítím já.." jdu k němu a obejmu ho. "Už nechci aby jsme se hádali prosím" "já taky ne.." "pojedeme pro ty věci co na to říkáš?" "Hm..nechce se mi ale co už " odejde se převléct. Eee nechce se mi...bože Bruno chovej se na svá léta a ne jak děcko! Oklepu se. Ještě že sem to neřekl nahlas. "Tak pooooojď už pro boha" "však už kurva jdu!" "Nebuď sprostý nebo dostaneš na holou" "ty sis začal" zavrčí na mě. "Hele hele mladej tohle chování si nech má maminku ne na mě já se o tebe starám a kdyby sem moc chtěl už spíš venku"

Dal sem ruce v pěst. "Klidně můžu spát venku..vůbec se o mě starat nemusíš!" Jdu k autu. "Bruno tak a dost" chytne mě za ruku a vlepí mi facku. To co jako?! "Už dost s tímhle! Myslel sem že spolu budeme vycházet dobře." Měl sem slzy na krajíčku. "Tak..promiň" sklopím hlavu. "No si myslím" oba si sedneme a jedeme k mým rodičům. Opět neřekneme ani slovo. Ukážu kde má zastavit.
"Brunoo" mává na mě Lukas.

Konečně sem viděl svého bratra. A toho wow moc hezkého chlapa vedle něj. "Ahoj Lukasi" podá mi ruku. "Moc mě těší Bruno a..?" "Sem Anthony Low" "ooooooo to jako ten Anthony? Ten co má tu firmu?" "Hele klid jo" rozcuchá mě. Jdeme všichni dovnitř kde se na nás už kysele tváří rodiče.

"Dobrý den" podám jim ruce. "Tak jdeme pro ty věci a dáme si rychlé kafe" "jak si přejete" odfrkne si jeho matka a odejde do kuchyně. "Tak co Bruno..to sis opravdu nemohl najít dívku?" "Tati nech toho.." "mám pravdu..tohle je proti přírodě" "hele ještě jednou řekněte něco špatného o našem vztahu a opravdu to skončí zle" pohrozím mu. Jen mávne rukou a odejde do kuchyně. "klid to zvládneme..jen na chvíli." Celou dobu si s nimi povídám a Bruno se baví s Lukasem. Zjistím jak moc zlý jsou a naprosto mě to ničí. Co si to ten mladík musel protrpět. "No je načase aby jste šli" vyprovodí nás. Vezmeme vše co tu měl a sedneme si do auta. "Ahoj Lukasi" zamáváme mu.
"Tak horší návštěvu sem ještě neměl" zasměju se. "Ha ha..já to měl každý den.." "je mi to líto ale teď už se budeš mít dobře jo?" "Jistě Anthony.." usměje se na mě.