Už jsem v nebi?

27.

Byl jsem nahoře a přemýšlel nad vším co se tady děje..jestli s ním čeká parchanta tak jdu z kola ven..vyštípe mě..zrovna když sem šťastný tak se to pokazí. Dostal jsem za úkol vymalovat tady ale místo toho jsem sáhl na plátno a začal malovat. V pozadí mi hrála písnička She's crazy but she's mine. Nevím furt co si o tom myslet..spíš ani nevím jestli ke mě teda něco cítí? Ještě mi neřekl miluju tě a to jsme spolu už kurva dlouho. Začínám být naštvaný a tak do plátna spíš mlátím štětcem. Za pár dní jsou velikonoce a já vlastně o něm nic nevím..ani jestli to slaví..co má rád..má tohle cenu?

Šel jsem do kanceláře kde jsme se měl sejít s chlapama co mi pomohou dostat se z té aféry s Ellis. Všichni na mě koukají jakoby sem něco udělal. Jsem nevinný..žádné dítě s ní nemám sakra ale nikdo mi nevěří! Když vytáhnu všechny důkazy co mi dělá a píše mohl by být klid jenže..stejně pokud to opravdu má..budu to muset platit..a že to nebude málo. Naštěstí už tu byli a tak jsme to začali řešit a dostávat se pomalu a jistě do finále. Pokud chce ona ničit mě tak já budu o krok na před.

Proč nejsem žena..bylo by to jednodušší. Vezmu si skleničku a naliju si trochu rumu. Neváhám a kopnu to do sebe. Bože jak mě to chutná..dám si další..a další. Na obrazu se začne podepisovat můj stav. "nesnáším se" klečím na zemi a nechám slzy vydrat se ven. Proč mě nikdo nemá rád..proč musím furt trpět!

Hned po tom co jsme to dořešili sem jel rychle domů říct Brunovi ty dobré zprávy. "Bruno?" zavolal jsem a všiml si otisků barvy na schodech i dveřích. "Co se tady stalo pro boha" zamračím se že je tu takový nepořádek. Jdu nahoru a rozhlížím se kde je. "Bruno!" otevřu do pokoje a vidím ho jak leží na zemi a vedle něj flaška. No tak to teda ne! Chytnu ho za ruku "Co si myslíš že děláš? Řekli jsme si že žádný alkohol když nejsem doma!" "Nech mě být..vždyť ti na mě ani nezáleží..beztak si semnou jen aby si zakryl tu krávovinu s tou courou!" celý ztuhnu. "Tak tohle si o mě myslíš?!" jednu mu vrazím. Už toho mám po krk..takhle semnou mluvit nebude fracek jeden. "Ty si myslíš že to všechno co sem udělal je na oko?! Já k tobě něco cítím Bruno a ty řekneš tohle?!" "Tak mi řekni co cítíš..řekni mi to!" sleduju jak pláče.."Zkus se zamyslet co asi cítím.."

Klečel sem před ním a už nevěděl co říct..já chci slyšet co cítí..slyšet to od něj.."Bruno" klekne si ke mě a obejme mě. "Samozřejmě že moje srdce bije jen pro tebe..jen sem nevěděl jak ti to říct." zabořím mu hlavu do hrudi. "Nechci aby si..s ní měl dítě Anthony..""Neboj se..už vím že nemám" usměje se na mě a mě se snad rozzáří oči štěstím. "Takže máš důkazy?!" "Klid, a ano mám jen bude trvat než se do dostane na soud..budou chtít i tebe" "Půjdu..půjdu!" ihned ho políbím. "Uhm" dopadne na zadek a já ne a ne se od něj odtrhnout. "umm Bruno" shodí mě pod sebe. "Jsem tak..štastný..měl sem strach" "Já vím zlato ale už je to v pořádku..mysli teď na nás..na mě"políbí mě na krku. "Sundáme ti to špinavé oblečení co ty na to?" začne mi stahovat kalhoty. "A do sprchy mě odneseš?" ušklíbnu se. "Hmm chlapeček by rád takhle?" nechápu jak mě dokáže vytáhnout tak rychle z deprese..asi je to můj anděl. Miluju ho jako nikoho jiného..opravdu moc!