Jel sem si klidně do práce když v tom mi něco spadlo na auto a celé se promáčklo. Lekl jsem se a napálil to do koše. Nevěděl sem co se děje ale auto začalo houkat. Koukl jsem do okénka a viděl ruku od krve. "Co to kurva je!" Rychle jsem se vyškrábal z auta a spatřil mladíka jak mi leží celý polámaný na autě. "Pro boha kluku žiješ?!" Vytáhl jsem mobil a začal volat 155 ale měl sem strach se ho dotknout aby sem mu neublížil víc."Co tě to pro boha napadlo" Po chvíli dojela sanitka a odvezla ho do nemocnice. "Chci vědět jestli bude v pořádku prosím..zavolejte mi" "jste rodiny příslušník?" "Ne ale dopadl na moje auto takže s tím něco společného asi mám ne?" "No..domluvte se s policií" hlavně se nerozčiluj "kam ho vezete alespoň?" "No asi na Ranku tady za rohem" asi..asi..musí to vědět ne tupoun jeden. Nakonec se s policií ještě domluvím co a jak a ti mě odvezou domů. Třásli se mi ruce..mám obavy..mám strach že zemře..proč to krucinál dělal a proč zrovna já..to by byla pohroma pro firmu..o co že bych krachl..
Usnu asi někdy nad ránem ale hned po tom mi začne někdo volat. Rychle to zvednu "ano? Tady Low kdo volá?" "Dobrý den tady policie jen jsme vás chtěli informovat že ten mladík...žije a pokud tedy chcete podat trestné oznámení za poškození auta stačí říct." "Kryste pane co vás to napadá? Proč bych podával takovou..hhh omlouvám se mohu vědět kde se nachází..? Mohu za ním?" "No mohu to domluvit ale on stejně asi nebude při vědomí" "to nevadí.." stisknu peřinu a jen doufám. "Ano můžete se za ním stavit návštěvní doba je do 12 když tak řekněte že sem vám to domluvil." "Děkuji nashledanou" Rychle se obléknu a zavolám si taxík "koupím mu alespoň něco ..nebo..? Musím!" Drží se mě výčitky..mohu za to? Kdyby sem nejel tak pozdě...tak by mohl zemřít.."bozeee!" Zavrčím vezmu si peněženku a vyběhnu k taxíku "na město do potravin prosím a pak nemocnice" jen kyvné a jede kam jsem řekl.
Vidím jen tmu a cítím ukrutnou bolest ale nemohu otevřít oči..nemohu mluvit..opravdu sem to udělal? To ty posraný drogy..kdyby sem je nebral tak by se to nestalo..ach jak mě to všechno bolí..cítím každý dotek sestřiček i doktorů co se kolem mě motají. Ale nakonec všichni odejdou. Hrozně ticho..a ta tma..pro boha..to už jsme v nebi?
Doběhnu do nemocnice kde recepční zahltím několika větami a ta mi jen s otevřenou pusou podá lísteček s číslem pokoje. Neváhám a vyrazím tam..když ho vidím vyhrknou mi slzy do očí. Je celý zasádrovaný.. samá kapačka.. Odložím věci co jsem mu koupil vedle postele. "Kryste chlapče co si to vyvedl..takhle si ublížit.." Uslyšel jsme někoho...cizího? Kdo to je? A co tu dělá? "Takhle mě vyděsit když jedu domů..jak tě sakra napadlo skákat z okna" Slyším že je naštvaný zároveň smutný..takže on mě viděl skočit..pro boha co sem to udělal.. Nakonec ještě přišla sestřička "dovolte jen mu odeberu krev kvůli testům na drogy" "na drogy?" Ztuhnu takže tady je ten problém? On byl prostě sjetej? A já tady kolem něho skáču jak pomatenej a on si za to může sám?!

ČTEŠ
Už jsem v nebi?
Roman d'amourRostoucí láska dvou mužů kteří prochází těžkým obdobím a snaží se navzájem si pomoci s veškerými problémy ale to teprve po tom co se poznají.