Už jsem v nebi?

40.

Jako každý den jsme i s kocovinou vyrazili do práce. Někdy přemýšlím že přestanu pít. Ale když ono je to tak dobrý! Zavážu si zástěru a začnu utírat stoly. Alex od rána nepromluvil a jen chystal věci. Když se nám to tam naplnilo lidmi už to taková sranda nebyla. Lítal sem od stolu ke stolu a Alex taky. Byl sem už tak zmatený kdo kde sedí že jsem byl až mimo. Došel sem ke stolu. "Dobrý den. Copak to bude?" Držel sem lístek a netrpělivě čekal co z něj vypadne. "Co takhle tebe.." jen zvednu obočí a kouknu na toho muže. Anthony?! "Co ty tady děláš?" "Konečně..ani nevíš jak sem rád že tě vidím" "vypadni odtud" "ale notak..nech mě ti to vysvětlit Bruno.." "nechci nic slyšet říkám vypadni!" Otočím se a on mě chytí za ruku. "Um pusť mě" cuknu sebou a on mě drží pevněji. "To bolí!" "Bruno..miluju tě..moc si mi chyběl..jak se máš..notak mluv semnou" "Bruno!" Zařve Alex přes celou restauraci. "Anthony nech mě být..mezi námi je konec chápeš to" "mám pro tebe něco" vytáhne krabičku s prstenem. Objeví se mi slzy.. "ty hajzle jeden co si to dovoluješ!" Jednu mu vrazí a Anthony spadne na stůl. "Alexi!" Vyjeknu jak malá holka. Začnou se tam rvát. "A ty si kdo hm?! Nějakej malej spratek?" "Ublížil si mu! To ti neodpustím!" Dá mu hlavičku a Anthony s ním praští o sklo. "Alexii" skočím mezi ně. "Alexi je ti něco..jsi v pořádku?" Strhnu si zástěru a otřu mu s ní krev z rtu. "Je to dobrý" usměje se. "Máš to nateklé" pohladím ho po tváři. "Oj!" vyletí z kuchyně Keito opravdu rozzuřený.

Jen sem tam stál a sledoval je. Bruno..ty si měl milovat mě..ne jeho..už vím jak si se cítil. Jak bolí odmítnutí. "Odpusť Bruno" zakryju si oči a odejdu z restaurace. Když jsem odcházel někdo mě chytil zezadu za krk. "Ty šmejde!" shodil mě do silnice. "Hah?!" otočím se na toho šmejda. "Ještě jsem s tebou neskončil..Anthony Low.."

"Všem se omlouvám můžete pokračovat v jídle" pomůžu Alexovi do skladu. "Bruno..musím ti něco říct..chci abys to věděl.." "Alexi..nemusíš nic říkat.." obejmu ho. "já tě mám taky rád.." "Bruno.." zašeptá a natiskne mě na sebe víc. "Promiň že mi to došlo tak pozdě.." "neomlouvej se..já to měl říct dřív..a nemuselo by se tohle stát" "na to kašli..hlavně ať si v pořádku."