Už jsem v nebi?

20. (Bratr?!)

Oblékli jsme se a vyšli ven. Viděl sem na něm jak je smutný. Bylo mi to líto ale co mám dělat. Chytil sem ho za ruku a vedl ho do cukrárny. "Pojď dáme si něco sladkého" usmíval sem se. Sedl sem si ke stolku a čekal co si vybere. Jen se na to díval. "No tak co to bude?" "Nevím..třeba tohle?" Ukáže mi zákusek. "Dobře..copak se děje?" Pohladím ho po ruce. "Psali mi rodiče.." sklopí hlavu. "A copak chtějí?" "Jen že si mám dojet pro věci.. a zmizet jim ze života nadobro.." "proč by tohle sakra říkali rodiče?" "Protože..sem gay..vadí jim to..vždycky chtěli pořádného kluka a nakonec mají mě.." "to se nějak vyřeší ju? Zavolej jim" usměju se.

Koukal sem na něj jestli fakt blbě neslyšel. "Říkám že mě nechtějí ani vidět.." "a já říkám ať jim zavoláš..hned" nechápu ho ale udělám co chtěl a zavolám mamce. Zvedne to. "Co chceš?! Už si jedeš pro ty věci?" Anthony jen zapne kameru a nahne se ke mě. " Dobrý den~" "um..ahoj mami" "oh no dobrý den" jde vidět jak je překvapená. "Chtěl sem vám jen říct že se nemusíte bát že by si věci neodvezl hned jak se vrátíme z Japonska tak si pro to přijede" "Ale v pořádku..ať nespěchá" usměje se. Jo najednou to nespěchá pfh "A taky by sem si přál aby jsme si u vás dali šálek kávy a popovídali si co by na to?" "Anthony to ne" zašeptám "Jistě alespoň bude moct poznat svého nového bratra, Lukasi pojď sem" jen hledím na mobil..oni mají..? "Ano mami?" Přijde tam tak 15 lety fakan. "Pozdrav brášku a jeho..asi přítele?" "Ahoj" jen mávne do kamery. "No nic musíme jít jedeme na výlet" neudržím se a tipnu to. "Promiň.."

"Pojď ke mě" obejmu ho a donesou nám zákusky. "Je mi to líto.." "V pohodě..hlavně že mají kluka co si přáli..taky sem adoptovaný..tak uvidíme jaký bude on.." usměje se. "Nechci aby si měl špatnou náladu..užívej si to tu semnou" sáhnu do kapsy a vytáhnu krabičku. "Něco pro tebe mám" otevřu ji a je tam řetízek. "To nemusíš.." "notak chci aby sis ho vzal" dám mu ho na krk. "Sluší ti" konečně se usmál pořádně. "Jsem tu pro tebe" "večer si chci popovídat..tak nějak o všem..o těch lidech co byli doma a tak" "jistě jak jen si přeješ a teď jez" pustíme se do toho. Nakonec mě napadne jít si zaplavat. Tak se otočíme v hotelu vezmeme plavky a vyrážíme. "Doufám že umíš plavat" "v tom sem přeborník " zasměje se. Když tam přijdeme, převlékneme se a já jen vidím jak je hubený a stále má na sobě modřiny.

Matka Bruna:

Takže ten malej parchant je někde v Japonsku? Nabrnkne si nějakého zbohatlíka a nás tu nechá? Tak to ne chlapče to bude ještě dlouhý. Já ti ještě ukážu jaká jsem matka. Že já sem si tě brala vůbec do baráku. Jestli bude Lukas taky takový..tak to z něj vlastnoručně vymlatím!

Malej Lukas:

Přemýšlel jsem jestli by jsem neměl bráškovi napsat..přeci jen je rodina i když o něm tady mluví špatně..taky mě zrovna ženy nelákají tak to třeba pochopí..nakonec jsme mu tedy napsal na Messenger. "Ahoj..jsem Lukas tvůj nový bratr. Moc mě mrzí jak se maminka chová..doufám že to bude v pořádku protože já..já taky nemám rád jen holky..pomohl bys mi s tím?"

Stál sem před ním a doufal že nic neřekne. Jen mě chytil kolem pasu a hodil do vody. Myslel sem že ho zabiju! Vyváděli jsme jak malý a pak šly do vířivky. Jak uklidňují. Začali jsme si tam povídat o těch lidech a tak. "Pomůžu ti.. nebudeš ji nic platit pokud nevíš jestli je to dítě tvoje" "jo to vím..je mi jasné že není moje" natisknu se na něj. "A jestli jo..tak do školy už nepůjdu a budu ti pomáhat platit jí ty věci" "jsi sladký" zůstaneme tak v objetí asi hodinu. "Měli by jsme jít mám hlad" "jistě" když se převlékneme dáme si závod kdo doběhne do hotelu jako první. No a samozřejmě kdo jiný než já? "Hej starochu přidej trochu" zasměju se. "Já ti dám starochu..jen počkej" ušklíbne se. To se mi moc nelíbí. :D
Když jsme si sedli k večeři oba jsme zářili štěstím. "Někdo mi psal" kouknu na zprávu a vidím že to byl ten malý kluk z hovoru. "Ajeje" ukážu to Anthonymu. "To bude zlý"