Už jsem v nebi?

33.

Setkal jsem se s Lukasem a tím klukem. Čirou náhodou měl známého co pronajímá dům vedle sebe a tak jsem to hned vzal. Jen sehnat práci bude horší. Byl sem rád že mohu být s nimi a vybrečet se jim na rameno..tak moc to bolelo. "Pojď sejdeme se s ním a on ti ukáže ten byt..bydlím hned naproti budeme sousedi" "Dobře..díky" Šli jsme s ním a já si přemítal jen to nejhorší..že já sem neumřel když sem skočil! "Bráško..klid prosím..nemůžeš za to že je hloupý" "Díky.." usměju se a dojdeme do uličky kde je o zeď opřený kluk..vypadá jak mafián. "Ahoj kámo!" hned jde za ním a když vyleze ze stínu vypadá..celkem dobře? "Tak kterej hledá ten byt" koukne na mě. "No..já" "Ajeje zlomené srdíčko no tak to napravíme dáme pivko a bude dobře" začne se smát. Kéž by mi bylo tak do smíchu jako jemu..Vezme nás do toho bytu..je zařízený. "Kolik za něj chceš?" "Hele že si to ty tak..12?" "To je levný..vezmu to jen nemám práci..teprv si ji hledám" "Ale klid, v práci hledáme posilu pokud ti nevadí že bys byl číšník?" "Vůbec ne budu rád" obejme mě kolem krku. "My si budem rozumět kluku" "Hele..zas tak mladej nejsem" "Ale nekecej skrčku" rozcuchá mě..je fajn. Třeba..to bude vše lepší. No než mi napsal Anthony. Začal sem znovu brečet. "Hej dej to sem" otevřel okno a vykopl můj mobil na ulici. "Tak si kurva normální?!" vyjedu po něm ale on mě hned začne cuchat vlasy."Kamaráde klid mám náhradní tam už ti nenapíše, chceš klid? Tak začni od nuly a nebul a teď pojď dáme pivko a necháme ty hrdličky dělat si svoje" jen kývnu a jdu k němu. Netušil sem že bude tak v klidu..chápe mě..a pomáhá mi..je to divný jde to všechno nějak rychle..

Dali jsme u něj pár piv a už to bylo lepší, vykecal jsem se jaký to s ním bylo a tak se mi jen smál. "Dám si prda dáš si taky?" jen co to řekl hned sem kývnul. Stoupli jsme si k oknu a dali si. Svět byl najednou hezčí..díval sem se na něj..bílé triko a černá mikina..vlasy měl trochu delší a mírně kudrnaté..upravený ale vtipný..budeme si rozumět..

"Jo jinak sem Alex.." řekl jen tak do prostoru. "Pokud chceš můžeš přespat tady ať nejsi sám v depresích vedle" "Díky moc fakt jsem nečekal že budeš tak v pohodě a že mi tak pomůžeš" "Však ty mi pomůžeš taky" "Jak?" "V práci vole" začne se smát a já taky. "Fakt moc děkuju" vyvalím se na gauč. Dnešek je hrozně zamotaný..

Když usnul zakryl sem ho dekou a odešel si lehnout. Vím jaké to je..tak mu alespoň pomůžu. Ale z rozchodu se člověk musí prostě hned sebrat a nebrečet. Vím že se mi to řekne ale je to tak. Pak se stejně najde láska ..u mě sice ne..ale třeba časem. Lehl sem si a přemýšlel nad tím. Zítra mu tady ukážu jak to tu chodí a pak to bude v pohodě. On bude v pohodě..na co mu bude chlap co má prachy když má mě. Začnu se smát. Sem to ale vůl.

.......................

Anthony:

Ležel sem sám v posteli a myslel na něj..udělal sem chybu ale jen ho chráním..neřekl sem že nechci být v kontaktu. Měl sem ho velmi rád. Bral sem ho už jako rodinu ale na vztah sem to neviděl..bylo to rychlí ale život jde dál..třeba se někdy zase setkáme. Promiň Bruno..budeš v mém srdíčku..navždy to se bát nemusíš..mnul sem prsten mezi prsty..fakt sem hloupý..