Už jsem v nebi?

36.

Tak jsme se zasmáli udělali fotky a konečně došli podepsat ty papíry. Byl sem nervózní ale paní byla milá a já byl rád že už mám práci. Dostal sem hned oblečení i klíče. Wow opravdu se mi daří. Hned co jsme odešli jsme šli domů. Nebo teda jakože domu. "Hned o první výplatě ti dám na nájem" "houby..první výplata se musí utratit skrčku" "ale tak nebudu tam bydlet zadarmo" "no budeš muset..já nic zatím nechci" dá ruce do kapes jak frajer. No hroznej. "A proč nikoho nemáš vůbec?" "No jak to říct..kdo by chtěl někoho jako sem já? Věčně v práci..piju..sem tam si zahulím..nejsem úplně vztahový typ no" jen ho poslouchám. Nezdá se mi špatný že by nemohl někoho najít. "Aha" "ale sem tam si bokem najdu neříkám že sem celoročně bez toho" začne se smát. "A sakra takže mám čekat randál?" "Nooo dá se říct že jo" mrkne na mě. Zrudnu a uhnu pohledem. Proč se stydím? "Hele můžeš si dělat co chceš..já si jdu zacvičit a pak dám vanu" "oh..jistě" stojím před ním a mnu si prsty. "Co je? Tak někam běž ne? Zítra tě čeká první den v práci " jen se otočím a rozhlednu se po ulici. Kam já můžu jít? Sem sám..nemám co dělat.."ahoj" odejde a já jdu domů. Co jiného bych tak mohl dělat. Ještě si cestou skočím pro pár piv a štětce. Když přijdu domů cítím vůní starého nábytku a při každém kroku se kolem mě víří prach. Roztáhnu závěsy a otevřu okno. Vysvleknu se do trenek, otevřu pivko a začnu uklízet. Tady nikdo nebyl fakt dlouho. Po několika hodinách už se cítím dost opilý a tak si sednu na zem a koukám do okna. Anthony..rozzáří se mi oči. Když sem skočil..objevil se..co když to vyjde znovu! Hned se zvednu a dojdu k oknu. Třeba budu zase s ním..moje srdce bije jen pro něj..proč to sakra neví?! Proč nebere mé pocity v potaz..začnou mi téct slzy. "Anthony" vzlyknu a dám jednu nohu na parapet. "Miluju tě..sakra moc!" Sednu si do okna. Chci být s tebou..jenom s tebou..kouknu dolů na tu výšku. Jen vidím lidí a někoho kdo vběhl do vchodu. Zacpu si pusu aby nešel slyšet pláč. "Lásko.." nakloním se a cítím jak pomalu sjíždím z parapetu. Konečně..
Jenže to nevyjde..někdo mě vtáhne zpět do bytu a dá mi silnou facku. Řval na mě a já netušil čí je to hlas..já chci být s ním..nebo umřít.."Anthonyyyy!" Schoulím se a brečím. Chybí mi. Jen cítím jak mě někdo hladí ve vlasech..už nemůžu..opravdu..nemůžu..dolehne na mě spánek a tak na té chladné zemi usnu.

Byl sem strachy bez sebe. Co ho to napadlo. Vzal sem ho do náruče a odnesl k sobě. Položil sem ho na gauč a rychle mu šel zamknout. Když sem přišel zpět jen sem zkontroloval jestli je v pohodě a šel do vany. Vypadal že je v pohodě..nesmím ho nechat samotného. Ležel sem v horké vodě a sem tam slyšel jak mluví ze spaní. Po chvilce sem se osušil a šel si sednout k němu na gauč. Zakryl sem ho a byl s ním. Kdyby ho napadlo že se zase pokusí skočit z okna. Bylo asi sedm tak sem si zapl televizi a díval se. "Umm..prosím" cukne sebou. "Klid Bruno" sjedu pod deku a pohladím ho po boku. "Jsem tady" kouknu na něj a otřu mu slzy. "Jsem tady.."