Syn Mafiána

Part 1

Z pohledu třetí osoby

1.3 1994 Kanada

Victor a Petie se nesmírně milovaly, byly spolu od střední školy.Dnes byl jejich den D konečně to tu bylo . Petii ležela na porodním sále a Victor stál vedle ní, držel jí za ruku a srdečně podporoval.

Tak dlouho se snažily o miminko že si už začínaly myslet že k té chvíli nikdy nedojde. Ale došlo, sny se můžou vyplnit a teď v tuhle chvíli v tenhle úžasný moment rodila Pettie, Victorovi potomka.

Pettie křičela na celí porodní sál a Bastianovi se s toho celého motala hlava ale vždy byl Pettie na blízku a rozhodně ji v ten vzácný moment neopustí..
,,Strácíme srdeční tep " ozvalo se místnosti porodního sálu. Victor sebou okamžitě trhnul když pocítil Pettie klesající ruku už ho pěvně nesvírala, jeho zrak ihned spočinul na jeho lásce ale obličej měla na straně ale do spánku neupadla.

,,Musíte jít ven pane Bastiane " touhle větou byl Victor vyhošten s porodního sálu, stál na chodbě, v šoku jako by upadl do komatu. Neměl páru co se děje v místnosti už se jen těšil až políbí svojí ženo a pochová si miminko ale zároveň měl špatné znamení ..

Mohli to být sekundy, minuty či hodiny než vyšla spocená sestřička a sundala si roušku ,,Pana Bastiane máte chlapečka " Victorovi bylo jedno jestly to bude holčička nebo chlapec, přál si jen zdravou štastnou rodinu. V sestřině výrazu nebyla radost z novorozeně to postřehl jako první ,,A pettie? Je v pořádku? Chci ji vidět má bolesti "? Začal se obávat že něco není v pořádku ,,Je mi to moc líto, bylo to nepředpokládatelné a nezamyslitelné .Vaše žena, její tělo nevydrželo ten nápor, v mozku ji praskla cévka a už tomu nešlo zamezit, je mi to lito. Upřimnou soustrast pane Bastiane " tim sestra řekla vše, oči měla skleněné hlavu skloněnou a zmizla v chodbě .

To byl pro Victora konec . Všechno co měl byla Pettie, byla to jeho první láska byla první vším. Jen jí miloval a ted ji stratil? Umřela? Když se jim všechno plnilo? Ne.ne.ne . Myšlenek bylo dost, Victor spadl na zem a padal do šoku ...

O rok později - v psychiatrické léčebně

,,Pane Victore vaše pokroky dospěly k našemu závěru, teď se věnujte všemu na čemž jsme se dohodly, změntě svůj život, plňte si sny, žijte okamžiky a hlavně navštivte syna už ste připraven " tím doktor Markus Grey skončil svůj proslov a potřásl si srdečně ruku s Victorem u vychodu nemocnice v Kanadě. ,,Budu na tom pracovat díky za vše " zamával a už nasedal do svého staršího ojetého auta a mířil ke svým rodičům Margaret a Raen . Byly to starší lidé ale velmi srdeční, moc Pettie milovaly a dotklo se jich to velmi, jizva na srdci nemizí. Nikdy.Celí rok se staraly o synka Victora, věděly že není připaveni potřeboval pomoc. Psychickou . Po roce si myslely že vše se vrátí do starých kolejí . S většíma změnami .

Zaparkoval u baráku svých rodičů, nic se nezměnilo vše bylo tak upravené, přesně naaranžované, ladění barev v zahradě bylo až komické ale Victor se nesmál, už celí rok .

,,Mami, tati? Sem tedy! " zvolal do patra domu v druhem poschodí, místohlavy otce a matky se před nim zrodila jiná hlava docela neznáma ale až moc povědomá . Byly tam sice hlavy tři ale Victor vnímal jen jednu tu nejmenší s par zoubky, s úsměvem na tvaři a dolíčky v tvářích . Tak nevinné pomyslel si a přitom muže za vše . Ano Victor byl tak psychycky na dně a emocionálně mimo že obětoval to jediné co mu zbylo to nejnevynnějši, to co za nic nemohlo . Synka . Přesto že v hloubi duše věděl byt tu Pettie jako duch, dala by mu pánví po hlavě ale nemohl si na chlapce dívat byl celí matka . Potřeboval ještě čas . Uspořádat si své myšlenky, cíle a dát se do kupy . Přesně věděl co chtěl dělat .
Nesnášel boha, lidi celí svět . Celí život byl neslušnější člověk světa a stějně ho Bůh potrestal . Teď se stane Bohem on! Už nebude plnit desatero, napíše si vlastní.
Z negativníma myšlenkami a kufry v ruce beze slov  odešel z rodičů baráku. Věnoval jim pohled se slovami nemůžu a už stál na příjezdové cestě naposledy se ohlídl za vzpomínkami a zmizel v autě rychlostí větru .

O 10 let později

Byl krásný sluneční den a Margeret potírala palančinky nugetou, Raen seděl v houpacím křesle s novinami v rukou a brýlemi na očí ,,Justine pojd se nasnídat " zvolala Margaret s talířem v ruce který už podávala Justinovi na stůl . ,,A sněz to celí " dodala když už Justin vkládal do pusy první palačinku ,,Babi? " zeptal se náhle s plnou pusou ,,Ano? "
,,Babi když mam dneska narozeniny, přijede už muj táta "? Margaret se otočila k nádobý aby ji nebylo vidět do očí, bolest v jejích očí byla velmi zřetelná . Snažily se Justina vychovávat jak jen nejlepe to šlo . Jako prarodiče . ,, Nevím chlapče nevím " řekla smutně ale popravdě aby změnila téma podala mu zabalenou krabičku s mašličkou, když jí Justin otevřel byla tam fotka Pettie
jeho očích se oběvilo něco jiného . Stesk? Smutek? Byla to velká smíšenina. ,,Děkuju babi " pořád se díval na fotku pak vstal od nedojedlého talíře palačinek a zmizel v pokoji. Margeret se nezmohla na nic než na vzdech . Byly to nejhodnější prarodiče jak jen mohli ale máma a táta je jen jeden .

O rok později

Venku nebylo pěkně, pršelo a blejskalo se bylo odpoledně a všichni tři jsme seděly u stolu ,,Justine dnes máš narozeniny, co tak zklesle? " řekl děda s něčím cizím v očích . Co mu mam asi říct? Že je mám rád nejvíc na světě ale že už sou staří velmi staří a chtěl bych poznat otce? Plného elénu? Rybařit, hrát basket, skejtovat a plno dalšího né vim že by je to bolelo .
Z mí začinají odpovědi mě vyrušil pohled k přijezdové cestě stálo tam auto, luxusní auto, v autech se se vyznal a tohle byl Mercedes noví, velmi dráhy, takovéhle auto se v tajté čtvrti neukázalo 12 let pomyslel si náhle Justin, pořad to auto sledoval když po dlouhé chvíli někdo otevřel přední dveře a vylez byl to chlápek černé pleti s brýlemi na očích a černým oblekem na sobě . Ten muž šel otevřít dveře spolujezdcovi, nevnímal jsem co děda s Babičkou povídají vnímal sem jen to podivné auto a moje pocity.
Když vystoupil druhý muž byl pravým opakem blond vlasy, bilá plet, uplé černé třičko, tmavé kalhoty, a špičaté boty, samí řetěz, a tetovaní určitě hodně posiluje řekl si Justin ale nahlas ,,Co? " řekla Margaret . Justin jen ukazál prstem z okna a babička odskočila od stolu a chytla se rukou za pusu . A bylo to tady .Justin to cítil . Táta .
Po chvíli napětí se dveře otevřely . Stály naproti sobě . Oči měli přilepí na sobě . Victorovi oči se změnily poprvé za 10 let v něhu a lásku když Justina uviděl, pozdravil Matku a otce a pak řekl ,,Rád tě vidím synku, je čas jít domu, máme si toho dost co řict a vynahrazovat . " rychle dodal ,,J-jestli chceš tedy "
Justinovi rty se roztáhly do úsměvu chtěl ho nenávidět po tom co ho nechal 12 let . Ale nešlo to tolik toužil po otci že všechno negativní zmizelo . Justin jen kývl .pořád tam stál a zíral na Victora jak na zvjěvení . Po hodině debatovaní mezi Margaret, Raenem a Victorem došlo konečně na obětí ale ne na odpuštění . To musí dokázat a vynutit si ho činnmi . Justin po dalších minutách byl zbalený, moc věcí neměl .žily skromně, nevydělávaly byly příliš starý a důchod nebil jaky kdo ví jaký .
V obyčejných teplákách a tričku se skejten uvázanými tenisky krapet rozdrbanýmy a kufrem v ruce stál tam v hale a loučil se ,,Budu vás navštevovat každý víkend" řekl se slzami v očích ,,Měj se hezky Justine " řekla Margaret a to už Justin seděl v autě, vedle vlastního octe. Jeho otcem Victorem Bastianem .

Tak začínám z novým příběhem . Jako první tu je jen menší seznámeni s Justinovim dětsvím . Další díl se bude odehrávat už v přítomném čase . Snad se bude líbit :-*