Syn Mafiána

14.

Z pohledu Justina:
Katrin u filmu usnula. Vypadala nádherně. Měl jsem nutkání jí políbit, na její, tak plný rty. Nikdy jsem nezažil, to co s ní. Známe se dva dny a mně přijde, že jí znám celý život. Jestli se můj táta dozví, že se stýkám s nějakou holkou, tak budu mít průšvih. Táta nechce, abych měl nějaký milostný vztah. Nevím, proč se nemůžu zamilovat, vždyť on taky miloval mojí mamku. Nebo snad ne? Nikdy mi o ní nevyprávěl, jen babička s dědou. Pípne mi zpráva. Táta.
Táta: Kde jsi?! Víš, kolik je hodin?
Podívám se na hodiny. To už je jedna hodina ráno?!
Já: Už jedu domů. Jsem doma za půl hodiny.
Katrin klidně oddychuje. Pomalu jí položím na gauč. Pod hlavu jí dám polštář a přikryju dekou. Vypnu notebook a vyhodím plechovky do koše v kuchyni. Ta krysa, která se jmenuje přítel, leží v pelíšku a spí. Ještě, že tak. Podívám se znovu na Katrin. Přijdu ke gauči a políbím jí do vlasů.
„Hezké sny.“ Pošeptám jí do ucha a odejdu z jejího domu. Nasednu do auta a vyjedu ke mně domů.
Zaparkuji před domem a vystoupím. Táta tu má auto. V obýváku je rozsvíceno a na gauči sedí táta.
„Jsem doma.“ Posadím se do křesla.
„Kde jsi byl celou dobu? Je půl druhé ráno?“ Napije se piva z plechovky.
„Byl jsem v baru.“ Zalžu. Nesmí vědět o Katrin.
„Aha. Zítra jdeš do školy, tak by si měl jít spát.“ Jo! Skočil mi na to. Poprvé lžu mému tátovi do očí. Chce se mi z toho zvracet.
„Jak bylo? Co si celý večer dělal? Neříkej mi, že jsi seděl na gauči s plechovkou piva.“ Odfrknu si.
„Koukal jsem se na televizi.“ Hm, tak teď je to 1:1, protože jsem ho nikdy neviděl, aby se koukal na televizi.
„Aha. Jdu spát.“ Zvednu se z křesla a jdu do svého pokoje.
„Čau.“ Zakřičí na mě, ale já mu už neodpovídám. Proč mi neřekne, co dělá. Neustále mi lže do očí. Už od té doby, co si mě vzal k sobě. No, nestěžuji si, ale babička s dědou si semnou povídali a dávali mi rady do života. Zatímco táta mi jen lže do očí. Do školy si připravím až ráno. Dám si rychlou sprchu a zalezu do postele. Celou dobu myslím na Katrin. Spal jsem už s mnoha holkami, ale tohle je jiné. Mám potřebu jí všechno říct, protože si myslím, že ona moje tajemství udrží a pomůže mi z těch problémů.

Z pohledu Katrin:
„Zlato, vstávej. Je půl sedmé.“ Zatřese semnou nějaká osoba. Promnu si oči a všimnu si, že nade mnou se sklání mamka.
„Dobré ráno. Co bude k snídani?“ Zeptám se.
„Udělám ti lívance, ale ty vstávej, ať to všechno stihneš.“ Pohladí mě po hlavě a zamíří do kuchyně.
Justin! Rychle si sednu. Kde je? Musela jsem asi usnout. Dál se tím nezabývám a dojdu do koupelny. Vlezu do sprchy a umyju se. Vyčistím si zuby, vyfénuji si vlasy, vyčistím si obličej a nanesu trochu řasenky. V pokoji si vyberu oblečení do školy. Dneska mám skvělou náladu, takže jsem si vybrala modré skinny a žlutou halenku. Do tašky si naházím učení a zamířím do kuchyně.
Mamka zrovna dává na stůl talíř s lívanci. Mňam! Už mi tečou sliny. Vezmu si lívanec a namažu si ho borůvkovou marmeládou. Jsou, tak dobré. Mamka umí lívance nejlíp. Vždycky jsou tak lahodné a vláčné. Mmm.
„Učila si se?“ Zeptá se mamka, když si sedne taky ke stolu.
„Jo, ale jak jsem byla unavená, tak jsem asi neměla sílu jít do pokoje, proto jsem spala v obýváku.“ Mamka je hrozný pedant. Chce, abych šla po střední na vejšku. Musím mít ty nejlepší známky a věnovat se hlavně škole. Měla jsem jen pár kamarádu, ale ty jsme musela opustit, protože jsme se přestěhovali sem do Ameriky.
„Dneska mám zase noční, takže si večer něco uvař. Hlavně se uč Katrin.“ Pokárá mě.
„Ano mami.“ Bože! Tohle poslouchám každý den. Hlavně se uč Katrin. Nesmí se dozvědět o Justinovi, určitě by mi ho zakázala.
„A jak bylo ve škole?“ Napije se svého ranního kafe. Každé ráno mám ke snídani zelený čaj a mamka kafe.
„Ale jo šlo to. Ta škola je hotový labyrint, takže mi bude chvíli trvat, než se zorientuji.“ Než jsem včera našla ředitelnu, zabralo mi to dobrou půl hodinu.
Podívám se na hodinky, které ukazují, že je půl osmé.
„Musím do školy, tak se uvidíme odpoledne?“
„Mám i odpolední, takže se uvidíme ráno.“ Políbí mě na líčko.
„Dobře, tak ahoj.“ Rozloučím se a vydám se na autobus.

Justin ještě není ve třídě. Zamířím na místo, kde jsem seděla i včera. První hodnu máme angličtinu, ta je v pohodě.
„Ahoj, já jsem Theresa.“ Otočí se na mě holka, která sedí přede mnou.
„Ahoj. Katrin.“ Usměji se na ní.
„Tak jak se ti líbí na naší škole?“ Zeptá se mě. Vypadá celkem sympaticky. Hubená postava, dlouhé hnědé vlasy a zelené oči.
„Je to hotový labyrint, ale zatím jsem spokojená.“ Usměji se.
„Co kdybychom po škole zašli do kavárny? Mohla bych ti ukázat pár míst tady ve městě a říct ti něco o naší škole.“ Nabídne mi.
„Ráda. Tak po škole u skříněk?“ Zeptám se jí.
„Dobře.“ Usměje se a otočí se ke mně zády.
„Ahoj Katrin.“ Sedne si na své místo Justin.
„Ahoj. V kolik si odešel?“ Zeptám se ho.
„Asi v jednu. Usnula si.“ Dá si nohy na stůl.
„Promiň.“ Sklopím pohled na mé propletené prsty.
„V pohodě. Vypadala si celkem spokojeně.“ Pohladí mě po stehně. Projede mnou elektřina. Nikdy jsem nic takového necítila jako teď s Justinem.
„Aha.“ Zasměji se. Zrovna zazvoní.
„Co kdybychom dneska něco podnikli?“ Zeptá se mě.
„Dneska po škole jdu s Theresou do kavárny.“ Poukáži na Theresu.
„Tak večer?“
„Jo, to by šlo. Tak v osm u mě?“ Chytnu ho za ruku, kterou má pořád na mém stehně.
„Fajn.“ Pohladí mě po stehně a pak položí ruku na lavici. Zrovna vejde učitelka. To bude dneska zajímavý den.

Ahoj!😊
Další kapitola je na světě! 😍
Snad se vám bude líbit, zítra bude další 😉

#Adel