Syn Mafiána

Part 33

Z pohledu Justina 

Utíkal jsem před ten cihlový dům a zaběhl za roh. Nevydržel jsem to a vše ze sebe vyhodil rovnou na trávu, utřel jsem si pusu a opřel se o cihlovou zeď která vypadala jako pevnost nějakého hradu a utřel jsem si pusu do levého rukávu. Chlapy byli pořád uvnitř domu , po chvíli jsem uslyšel jeden hlasitý výstřel PRÁSK - hned jsem věděl že chlapy Marcuse neušetřily ani by nemohly. 

Když jsme dorazily domů setkaly jsme se s tátou u příjezdové cesty , přijel ve stejnou chvíli jako my. Jako první k němu přiběhl Thomas a začal mu líčit celou situaci co se stalo a co jsme zjistily, pak se oba zadívaly na mě a něco si mumlaly, velmi "nenápadně" mě řešily. Táta mě shlídl od hlavy až k patě jestli jsem celí pak kývl ke dveřím , pět mužů šlo rovnou dovnitř , zbylí nasedly do aut a kam si odjeli , já následoval tátu a vydal se do domu. Táta poslal chlapy do pracovny a my jsme zůstali stát v obýváku , padl jsem na sedačku a zhluboka se nadechl. ,, Prý jsi si vedl velmi dobře " položil mi ruku na ramena táta. Mnoho otců ze synem zblíží fotbal nás zřejmě zbraně a válka. ,, Nebyla tam , jel jsem tam na jistotu , čekal jsem že tam bude ale nebyla , zlomilo mě to " povzdechl jsem si. ,, Justine , najdeme jí , ty jí najdeš to vím jistě , to co jsem předtím o té holce řekl , co k ní cítíš , mýlil jsem se určitě za to stojí. " pořád držel svojí ruku na mém ramenu. ,, Zavolej Pabla , ať zjistí všechno o Noelovi Davisi " Vstal jsem vzpřímeně.  ,, Neboj už se na tom pracuje " mrkl na mě a pokračoval ,, Od Marcuse už budu pokoj na vždy , s Federicem si poradíme , asi ho také zneškodníme , Rodrigues je v tom nevinně tak aspoň sním můžeme být v klidu, ještě se postaráme o Noela a všechno může být jako dřív " podíval se na mě jako by to myslel vážně. ,, O Noela se postarám rád sám, s Federicem si to vyřiď sám, nechci stímhle mít nic společného , nechci přebrat tvůj podnik , ne když to ohrožuje mé blízké raději budu makat v Mcdonaldu za dva dolary za hodinu. " odpověděl jsem pravdivě. Jak bych mohl žít takoví život ? Plný krve a násilí pro takoví život musíte mít otupělí mozek a nemít žádnou rodinu. Čím déle jsem o mafii věděl , tím víc jsem jí nenáviděl. Já chci jen Katrin , mít jí teď u sebe , říct jak jí moc miluji. Představoval jsem si jí vedle sebe a ani se nehnul dokud mě s těch myšlenek nevytrhl táta ,, S tím plně souhlasím , párkrát jsem tě v myšlenkách viděl jak po mě to "dědictví" přebíráš , hodíš se pro i když si to nemyslíš ale máš to v sobě , vidím ti to na očích máš v nich tmu. Chlapy říkali jak si si vedl s Marcusem a už jen to mi moje myšlenky potvrzuje ale respektuji to a respektovat to budu, postarám se o tvůj život , nedělám všechno "tohle" aby jsi pak smažil hranolky. " Mrkl na mě vzal do ruky telefon a vytočil Pabla , nenechal mě mu ani odpovědět , bylo to uzavřené téma. ,, Pablo ? Do hodiny chci všechny informace o tom Noelovi , za hodinu chci vědět všechno " vrátil  telefon do kapsy a vydal se do pracovny , ohlídl se ,, Jdi si odpočinout teď nic nezmůžeš " a odešel za dveřmi . 

Z pohledu Katrin 

Nevím jak daleko jsme už byly ani kde jsme se nacházeli , přišlo mi že jsem i na jiné planetě , nějaké zvrácené planetě. Justine kde jsi ?  Seděla jsem na židli v rohu "mého" vězení , loď se hýbala ze strany na stranu a plula celkem rychle.  Asi po hodině pláče , kvílení se ta loď zastavila, nevím jestli to byla hodina protože jedna minuta je tu jako hodina. Každá minuta strachu kdy se dveře otevřou a Noel vejde dovnitř s tím jeho šíleným výrazem v obličeji. Nohy jsem měla pokrčené až k bradě, tělo se mi klepalo a v mých myšlenkách už nebylo skoro nic. Byla tam tma. Snažila jsem se potlačit všechny myšlenky i ty dobré , v hloubi mysli jsem uvažovala nad tím a reálně si představovala jak se Justin vyřítí do dveří , zvedne mě s postele a odnese domů, do bezpečí. Na chvíli jsem si před očima představila tu noc, tu noc kdy jsem se mu celá oddala , tak důvěrně a s jakou pokorou si mě vzal, sním jsem se cítila bezpečně ale ta bezpečnost se mě rychle pustila když na dveře mé kajuty někdo zaklapal. Ten někdo byl Noel. Ťuk,ťuk.  Ale dovnitř nevstoupil. Ťuk , ťuk . Opakovalo se za dveřmi ale už se smíchem, tichým ale zároveň propichující mé tělo. Ťuk, ťuk.  Opět zaklepal na dveře ale nevstoupil dál, mučil mě. On byl kočka a já myš. Ťuk , ťuk. Zvuk byl teď naléhavější , hlasitý , bušil do těch dveří jako zběsilí a pak odešel jako by nic. Nechal mě v pokoji a mlčky někam zmizel . Rychle jsem vstala z křesla a utíkala ke dveřím , ucho jsem položila na dřevěné dveře a se srdcem v krku sem se zaposlouchala. Nic. Slyšela jsem jen vlny které narážely do lodi.  Asi nějaká zvrácená psychologie pomyslela jsem si. Jak takoví člověk může volně chodit po naší planetě ? Neměl by být někde zavřený ? Jak se mohl vecpat na naší školu? Viděla jsem ho tedy jen autobuse , bůh ví jestli spíš jen nenastoupil do toho autobusu a zbytek byla kamufláš. Odstoupila jsem od dveří a sedla si na tu obrovskou postel. Když jsem uslyšela hlasitý kroky na chodbě ,dalo by se říct dokonce i běh. Strnula jsem , v hlavě sem měla že si vlezu pod postel a schovám se tam jako malé děcko v pokojíčku před bubákem ale moje tělo strnulo. Byl to strach který mi se nedovolil pohnout. Dveře se rozrazily teď už bez ťukání , bez jakýkoliv ostychů ty dveře rozrazil a vešel dovnitř.Na sobě měl jen trhaný džíny nic víc. V jeho očích bylo cosi zvláštního opravdu šíleného. V autobuse sem to neviděla ale teď , teď mě to přímo propichuje. ,, Lásko moje " Přišel ke mě blíž. ,, Chyběl jsem ti ? "  sedl si vedle mě na postel. ,, Ty mě strašně a proto že jsem se na tebe tak těšil " snažil se mě pohladit po vlasech a já sebou škubla takže se mu to nepovedlo ,, Tak jsi myslím že je čas popojít dál " pokračoval. ,, My spolu žádný vztah nemáme chápeš to ? Je to jen ve tvé hlavě. Potřebuješ doktora. " doufala jsem že by to mohlo zabrat opravdu doufala a tak jsem pokračovala ,, Prosím v New Yorku ti najdeme doktora a pak můžeme jít na kafe jako normální lidi ale nemůžeš mě tady takto držet proti mé vůli , prosím. " nechtěně jsem se mu podívala do očí. ,, Ale zlato , ty si nějaká zmatená, vždyť tu jsi dobrovolně. Já miluji tebe a ty mě. Takže ve skříni máš červené šaty ty jsi vezmi na sebe , na pusu jsi dej červenou rtěnku a za hodinu tě vyzvednu u dveří. " vstal s postele a pokračoval ,, Je čas jít dál má lásko, nemůžeš tu být takhle zavřená , musíme být spolu jako pár" odkašlal si ,, Sjednoceni. Takže jestli ta neučiníš bude tě čekat trest" povytáhl si džíny které mu padaly z pasu a odešel. Nebrečela jsem , slzy už jsem neměla, už jsem je vypotřebovala. Podívala jsem se na skříň která stála za mnou a s vykulenýma očima jsem na ni koukala.

Tak mám pro vás řekla bych kratší a méně zajímavější část ale přišla na mě chřipajzna tak jí jdu vyležet. Děkuji znovu za každý skvělí komentář, vote . Hned jak mi bude líp , vložím do toho více úsilí. Petruš :)