Syn Mafiána

Part 34

Z pohledu Katrin 

Chtíc nechtíc , vzala jsem si na sebe červené šaty , byli těsné , až moc. Takové šaty bych na sebe nikdy nevzala, měli hluboký výstřih a byly těsně nad kolena. Vlasy jsem nechala tak jak byly, splihlé , mastné, oči jsem měla opuchlé od všech teď slz, na pusu jsem si nanesla rudou rtěnku jak mi bylo přikázáno. Vypadala jsem spíše jako klaun a za to jsem byla ráda, nechtěla jsem absolutně v Noelovi vzbudit nějaký chtíč právě naopak. Sedla jsem si na roh postele jako červená hromádka neštěstí. Už uběhla hodina ? To kdybych věděla byla jsem odříznutá od světa, od času , od rodiny , od Justina , od všech které miluji. Při vzpomínce na to všechno se mi do očí začali z pouštět slzy které bohužel nešli potlačit. Cítila jsem , jak mi jedna slza za druhou stéká po mé tváři , snažila jsem se je utírat ale nestačila jsem na to, slzy stékaly jedna za druhou a mezitím jsem si ani nevšimla že dveře do mého vězení se pootevřeli, jen na malou škvírku , v té škvírce jsem viděla Noelův pohled, byl opravdu děsiví. V chodbě byla tma ale i přes tu tmu jsem viděla jeho bělmo odrážející se svitem měsíce. Škubla jsem sebou při pohledu do jeho očí. ,, Běž pryč " křikla jsem po něm výhružně. ,, Ale zlato , kam pa bych šel bez tebe , co pak jsi zapomněla ? " Teď už byly dveře otevřené v celé své kráse a Noel stál přímo naproti mě. Nezvedla jsem se s postele , pořád jsem na ní seděla jako bych se v ní snažila před ním schovat. Ale to se mi bohužel nepodařilo. ,, Utři si ty slzy a pojď za mnou " podal mi svou ruku na znamení ať se jí chytnu , to jsem neměla v plánu, vstala jsem nechtěně z postele a vydala se za ním. Šel jako první vyšel z "mého" pokoje a já ho následovala tmavou chodbou bez oken. Loď se pohybovala ze strany na stranu. Neměla jsem strach s toho že by mě Noel zabil, opravdu tomu věřil že mě miluje i když jsme spolu sotva mluvily. Ale strach jsem z něho měla , byl to narušený člověk od kterého nevíte co čekat , s čím přijde , co vymyslí, co se mu asi honí hlavou ? Jak jsem ho následovala v uličkách velké lodi a motala se v mých myšlenkách zastavil se a já narazila do jeho velkých ramen. ,, AU" procedila jsem přes zuby. ,, Tudy prosím " chtěl mě chytit kolem boku ale vymanila jsem se mu. Ukázal na dveře abych je otevřela a tak jsem taky udělala , vešla jsem rovnou na palubu kde byl stůl na něm talíře s jídlem , svíčky , kytky a víno, všude kolem na zemi byly zapálené malé čajové svíčky a poházené květy růží v srdcovitých tvarech vítr je trochu rozfoukal ale pořád to šlo dobře rozeznat. ,, Do prdele " vypadlo ze mě nechtěně. ,, Líbí lásko? Dal jsem si s tím záležet " podíval se mi do očí , byl tak blízko že jsem v krku cítila jeho parfém. Chtělo se mi zvracet.

,,Vůbec nejíš nechutná ti ? " Vyhrkl na mě až jsem se ho lekla. Celou tu jeho šarádu s romantickou večeří jsem spíš proseděla a snažila se vydržet jeho blízkou přítomnost ale to ho zřejmě velmi rozzuřilo. Nic jsem nejedla ani nepila jen sem nepřítomně seděla a čekala až to všechno skončí. ,,Jez !" Bouchl do stolu až jsem sebou škubla , při té ráně spadla láhev s vínem na zem a celá se rozlila. ,, Vidíš co jsi udělala ty náno !" Opět velkou silou bouchl do stolu a já prudce vstala a o krok ustoupila od něj dál , udělal to stejný , popadl mě za loket a táhl mě přes chodbu kterou mě sem zavedl. ,, Pusť mě to bolí !" kňourala jsem ,, Holčičko zkazila si nám předkrm " Vykřikl ale táhl mě dál. Poznala jsem dveře od mého pokoje kde mě věznil čekala jsem že mě hodí do toho pokoje a nechá mě tam ale ty dveře jsme prošli , šli jsme dál a dál. Až jsme se zastavili u černých dveří. ,, Zkazila jsi předkrm , tak je čas na hlavní chod " ohromnou silou otevřel dveře. Byla to jeho ložnice. Vtáhl mě dovnitř a hodil mě na postel.. PROSÍM NE