Syn Mafiána

13.

Z pohledu Katrin:
To je ten kluk, co mě dneska osahával u mojí skřínky! Schovala jsem se za Justina a chytla ho za ruku. Povzbudivě mi ji zmáčknul.
„Co chceš Cody?!“ Prsknul na něj Justin.
„Koho pak to tu máme. Naší školní děvku.“ Zasmál se na celý park a koukal mi do očí. Ten kluk je nechutný. Už jenom jak vypadá.
„Co si to řekl?!“ Zatnul ruce v pěst Justin.
„Neboj, dala mě a dá i tobě.“ Řekl sladce.
„To není pravda! To ty si mě dneska osahával u skříněk. Jsi prase!“ Křikla jsem po něm. Chtěla jsem utéct, schovat se a už nikdy nevylézt. Bylo mi do breku.
„Cože?! Ty si šahal na Katrin!“ Zařval Justin na celý park.
„Tak Katrin. Jak dokonalé jméno pro děvku jako jsi ty.“ S mým jménem si pohrál na jazyku a pořád mi koukal do očí.
Justin se neudržel a hned po něm skočil. Cody ležel na zádech a Justin na něm seděl obkročmo. Začal mu dávat pěstí do obličeje. Codovo parta, fandila Codovi, ale stejně měl Justin na vrh.
„Justine, nech toho!“ Chytnu Justina ze rameno.
„Justine prosím! Vždyť ho zabiješ! Prosím!“ Stisknu mu silněji rameno.
Justin jako na povel přestane. Podívá se na mě a pak znova na Coda.
„Ještě jednou se jí dotkneš nebo jí nazveš děvkou, tak tě zabiju!“ Procedil Justin mezi zuby a zvedl se. Vzal mě za ruku a propletl si semnou prsty. Před námi běžel přítel, který držel v puse klacík. Radši jsem se neotáčela a koukala na cestu.
„Proč si ho tak zbil?“ Zeptám se ho.
„Nadával ti a osahával tě.“ Ani se na mě nepodíval a pořád koukal před sebe. Zatavím se a tak zastavím i jeho. Konečně se na mě podívá. Má rozseklý spodní ret a krev na obočí. Pod okem se mu dělá monokl.
„Musíme ti to ošetřit. A ehm… Děkuji.“ Usměji se.
„Za co děkuješ?“ Zeptá se nechápavě.
„No, nikdy se kvůli mně žádný kluk nepopral.“
„To nic nebylo.“ Pousmál se a zase se rozešel ke svému autu. Bože můj?! On má bílé Ferrari?!
„To-to je tvoje auto?“ Zakoktám s údivem.
„Ne, mého taťky. Nasedni, jedeme.“ Sednu si na místo spolujezdce a přítele si položím na klín. Nikdy jsem nejela v takovém autě. Celou cestu naviguji Justina, kudy má jet.

„Pojď k nám. Mamka je v práci a vrátí se až ráno.“ Stojíme už před naším barákem a já zvu Justina k nám. Kde se to ve mně bere? Nikdy jsem žádný kluka neměla doma.
„A ošetříš mi ten ret?“ Zeptá se mě.
„Pojď už.“ Zasměji se a vystoupím z auta. Justin hned za mnou.
„Dáš si něco k pití?“ Zeptám se ho, když vlezeme dovnitř.
„Jo. Asi colu, pokud jí máš.“ Odešla jsem do kuchyně, kde jsem z lednice vyndala dvě plechovky coly a ze skříňky nad sporákem vyndala lékarničku. Přítel si pohodlně lehnul do svého pelíšku, který má u krbu v obýváku.
„Tak tady je ta kola.“ Podám plechovku Justinovi.
„Díky.“ Napije se.
„Vyčistím ti ten obličej.“ Vyndám z lékárničky dezinfekci a začnu mu čistit obličej. Zašklebí se, když mu přiložím polštářek s dezinfekcí na jeho roztrhlý ret.
„V pohodě?“ Zeptám se starostlivě.
„V pohodě. Pokračuj.“
„Hotovo.“ Zatleskám si.
„Děkuji vám, paní doktorko.“ Zasměje se Justin.
„Co dělají tvoji rodiče?“ Zeptám se ho a upiji se trochu své coly.
„No… Mamka umřela u porodu, takže jsem jí v životě neviděl, jen na fotkách. A táta.. no ten vlastní jednu menší firmu.“ Podrbe se za krkem. Proč je nervózní?
„To je mi líto. Tvojí mamky.“
„A co tvoji rodiče?“ Zeptá se mě na oplátku.
„Moje mamka je doktorka. A můj taťka zemřel, když mi bylo dvanáct. Při autonehodě.“ Podívám se do plápolajícího ohně.
„Promiň.“ Pohladí mě po ruce.
„V pohodě.“ Podívám se mu do očí. Má je zvláštní. Jako dvě světýlka. Světle hnědé jsem ještě u nikoho neviděla.
„Máš hlad?“ Změním téma.
„No…Trochu.“ Napije se coly.
„Objednáme pizzu?“ Řeknu sladce, na co se Justin zasměje.
„A jakou?“
„To je jedno Katrin.“ Mé jméno řekne hrozně dětinsky. Teď se směju já.
„Fajn, tak já ji jdu objednat.“

Sedíme s Justinem na gauči a jíme pizzu, kterou jsme objednala.
„Pustíme si film?“ Zeptám se.
„Klidně. A co?“
„Nevím.“
„Co Siniters?“ Nikdy jsem ten název neslyšela.
„No, tak jo. Zajdu pro notebook.“ Vyběhnu schody do mého pokoje a z postele vezmu notebook.  Sednu si zpět na gauč a pustím Siniters.
Jsem v půlce filmu a já jsem totálně posraná. Justin se tady směje. To se jako nebojí? Sednu si blíže k Justinovi a přitisknu se k němu a položím si hlavu na jeho rameno, on mě obejme okolo ramenou. Cítím se hned bezpečněji. Padají mi víčka, jak jsem unavená. Za chvíli mě pohltí temnota a já nic nevnímám.

Máme tu další kapitolu 😱😍
#Adel
PS: omlouvám se za chyby