Syn Mafiána

Part 25

Z pohledu Katrin 

Školní den mi utekl jako voda. Pořád jsem myslela na Justina jak to jako myslel zabal si teplý oblečení a odlétáme ? Kam jako ? Sem ráda za to jaký kapesné dostávám od mamky. Ale na letenku není ani zdaleka. Ještě 5 minut opakovala jsem si před poslední hodinou. " Tak na víkend si dodělejte úlohu na téma Julie a Romeo ,, řekla paní Darsliová a v tu chvíli skončila hodina. Spolužáci se rozutekly do všech stran a dnes sem běžela s nimi. 

Před školou jsem se párkrát rozhlídla jestli náhodou tam není Justinovo auto. Nebylo.Byla jsem unavená a lehce začalo poprchávat pěšky sem domu jít nechtěla a tak sem šla na školní autobus. Stihla jsem ho jen tak tak. Všichni se rvali dopředu jako paviáni a strkali se jako šílení. No možná jsem se jen měla projít zalitovala jsem. Když sem se konečně prorvala krs tu bandu očima jsem hledala kam si sednu.Byly to sice tři zástávky ale stát jsem nechtěla už tak na mě všichni koukaly z opovržením. "Nová holka, Justinovo holka? Codyho holka? Je trápna. Ubohá. Ošklivá. " Ano všechny tito slova uslyšíte když procházíte školní chodbou kolem hloučku rostleskávaček a vlastně celkově všech holek. No dá se říct že moc kamárádek nemám. Spíš žádnou. Uvědomila jsem si že mě to mrzí ale rozhodně takový kamarádky nepotřebuji. Když sem postupovala dál do autobusu zahlídla jsem dvě volná místa u nějakého kluka světle hnědý vlasy a blond melíry, měl koženou bundy a trhané ryfle, na druhém místě seděla blondýnka v bílím tílku , světlých džínách a v růžové bundě. Vypadala jako s nejmodernějšího katalogu což o mě se říct nedalo. Ale zvolila jsem že si sednu k ní. " Můžu ? ,, usmála jsem se a chtěla si kní sednout. " obsazeno ,, prohodila nepříjemně a prokroutila oči vzhůru. Hodila sem po ní též nepříjemný pohled a šla tedy k druhému místu. Stát nepřipadalo v úvahu jelikož u druhých dveří východních postával hlouček hlasitých kluků. Necítila bych se u nich nejlíp. Bez zeptání a nějaká zdvořilosti sem si prostě sedla vedle toho kluka. " Ahoj ,, usmál se. "Ahoj ,, odpověděla jsem mile. Byla jsem opravdu ráda že sedím.Autobus se začal pomalu rozjíždet když najednou rychle zabrzdil lehce sem sebou škubla. Někomu málem ujel autobus , pomyslela jsem si. Řidič otevřel dveře a do nich rychle vběhl někdo v kapuci došel k hloučku kluků stojících u dveří. Zdravily se až příliš nahlas v tom mu jeden s kluků sundal kapuci s slovem ,, nebuď jako ten kretén,, " pane bože ,, vyhrkla jsem ze sebe " Děje se něco ? ,, odpověděl ten milí kluk vedle mě. " Ale zapomněla sem učebnici na stole. ,, zalhala sem rychle , učebnice na stole by byl můj nejmenší problém. Ten kluk v kapuci byl Cody. Sakra proč nejel autem? Nikdy nejezdí autobusem! Je to pro něj pod úroveň. Sjela jsem co nejvíc to šlo aby mě neviděl. " Půjčím ti mojí jestli chceš ,, prohodil kluk vedle mě. " Cože? ,, koukala jsem na něj musel si myslet že jsem cvok. " Půjčím ti mojí učebnici když jsi svojí zapomněla ve škole. ,,  Koukal na mě a čekal na odpověd. "Né děkuji pujčím si jí od kamarádky. ,, opět sem zalhala. Jen přikývl. Byla jsem přikrčená jak vězeň na útěku ale bylo mi to jedno. Už jen jednu zastávku pár lidí už vystoupilo ale Cody tam pořád stál. Co budu dělat jak vystoupím a projdu nenápadně kolem nich. Začala jsem se cítím víc a víc nervozně. Najednou v mé vnitřní panice ke mě natáhl ruku ten kluk " Noel ,, podala jsem mu jí taky a lehce sní zatřásla " Katrin ,,.  " Máš hezké jméno Katrin ,, usmál se a koukal z okna jako by nic. Bylo na něm něco zvláštního.Přibližovaly k mojí ulici a mě čím dál víc chytala panika. Nejsi srab ani malí dítě opakovala jsem si marně. " Tak se měj Noe ,, usmála sem se a pomalu vztala , vzala jsem svojí tašku do ruky a pomalu šla ke dveřím. " Jsem Noel ,, pokřikla na mě s vyceněnými zubami od ucha k uchu. Čímž ale ke mě přivolal větší pozornost než bych sama chtěla. Sakra.  Já a Cody sme se střetly očima měla sem šílenej vztek ale i strach zárověn. Šla jsem z druhý strany dál od něj abych vklidu vystoupila. Nic nedělal jen na mě koukal , divně jako na dravou zvěř. Znervozňoval mě jeho pohled. No tak zastav už ty blbej autobusy. Konečně autobus zastavil a dveře se otevřely cítila jsem úlevu. V klidu jsem vystoupila a bez úhony. Okamžitě sem přidala na kroku a razila jsem si to rovnou domů. " Kam tak letíš , snad mi ale neutíkáš ,, ozval se za mnou Codyho hlas. " A doprdele ,, zahlesla sem nahlas. Slyšela sem Codyho smích. Okamžitě jsem se otočila byl tam sám a autobus už odjížděl. Bylo odpoledne a ulice byla plná naštěstí pro mě. " Budu křičet nech mě být. " vyhrožovala jsem mu  " Chci si jenom promluvit ,, přistoupil kě mě dost blízko. " Ale já s tebou mluvit nechci ,, . opáčila jsem ihned. " Budeš muset , docela sme se vtom zamotali nemyslíš? ,,  začel konverzaci jako by nic, jako by se dva staří přátelé potkaly na kávě. " Zamotaly ? To je malí slovo bych řekla. ,, Odpověděla jsem mu a ustoupila o jeden krok vzad .. raději. " Nepřeháněj,, zasmál se jako by se nic nikdy nestalo pěkně mě vytáčel. " To nemyslíš vážně ? Seš tyran a debil ! Vydíral jsi mě kvůli Justinovi a ušil na mě boudu s nějakýma uchylnými fotkami , ve škole si myslí že sme pár a rozdáváme si to na záchodcích , moje máma se mnou nemluví, nikdo ve škole se mnou nechce mít nic společnýho, byl jsi hrubý a mám pokračovat dál ?! " nechápu kde se ve mě vzalo takoví odvahy ale stála jsem tam a křičela na něj jako o závod. Usmíval se jako by se mu to líbilo. Stál tam v černé mikině , rukámi měl vyhrnutý k loktům šli mu vidět s tetované ruce , měl tmavé ryfle a kotníkové boty v černé barvě. Vlasy měl s česaný do zadu a lehce rozcuchaný z kapuci co měl nasezenou ještě před chvílí. Kdyby to nebyl Cody řekla bych že je to i fešák. " Byl to všechno omyl Katrin nemůžeme začit odznova ? Za všechno mohl Justin a pořád může ,, jméno Justin mu nešlo přes jazyk. " Tohle nemyslíš vážně že ne ? Je to zase nějaká hra? ,, rozkřikovala jsem se dál.. " Není přísáhám ,, olízl si přední dva prsty na význam pravdy . Přeskočilo mu ? Stál tak jak naprosto jiný člověk jako vyměněný vůbec sem to nechápala. Ale rozhodně sem mu nevěřila po tom všem. Chtěla jsem na něj zase začít křičet ale přerušil mě zvuk mého mobilu. Byl to Justin. Zvedla jsem ten telefon jako by nic jako by předemnou nikdo nestál. "Ano ? Ahoj ,, řekla jsem tím nejmilejším hláskem. " Ahoj  začínáš balit? ,, odpověděl taky mile. Ježíš marja Cody mě tak vykolejil že sem zapomněla úplně být vykolejená s Justinova plánu. " Justine já doufala že jde o for,,  zasmála jsem se " Jo jo Justin je jeden velký for ,, křikl Cody k mému uchu schválně jen aby to Justin slyšel. " Ty jsi s Codym ? ,, Justinovo hlas a už nebyl milí , vlastně spíš křičel. " Né počkej vysvětlím ti to,, tů tů tů- v tom se hovor přerušil. " Skvělí si vážně skvělej ! ,, otočila jsem se na patě a šla domů ..  " Vypadni nebo vážně už začnu křičet,, pokřikla sem na něj když sem cítila že jde stále za mnou. " Počkej stůj ,, pokračoval Cody dál. Nevnímala jsem ho  a stála šla dál , rozeběhl se aby mě dohnal a chytil mě za ruku. "Pust mě ! ,, křikla sem na něj celá napružená . "Nech jí být ,, ozvalo se z dálky. Koukla sem se kdo to řekl. "Noeli??,,