ZTRACENÉ PÍSNĚ

28. Kapitola

Ležela jsem pod těžkou váhou vojáka, jenž mě přišpendlil k zemi.

"Necukej sebou, krasotinko," oplzle se na mě díval, "tebe si odvedeme s sebou."

S odporem jsem mu plivla do obličeje. To mi získalo chvíli jeho nepozornosti. Podařilo se mi uvolnit nohu a kolenem ho kopnout do rozkroku.

S křikem jsem ho ze sebe svalila, ale jakmile jsem se zvedala, stáli přede mnou další dva vojáci v brnění královské gardy. Chytili mě za ruce, a i když jsem sebou smýkala sem a tam, jejich sevření nepovolovalo.

"Innaaaath!" Slyšela jsem, jak na mě Kaelan volal. Tak, jak mi to vězení v podobě vojákových paží dovolilo, jsem mírně otočila hlavou směrem, odkud jsem jeho křik slyšela. Probíjel se mezi vojáky, kterých ale s každým okamžikem přibývalo.

Stále jsem se snažila královským vojákům vytrhnou, ale neměla jsem na to dostatek síly. Zmocnila se mě panika a dech se mi zrychlil do krátkých mělkých nádechů a přerývavých výdechů. V uších mi pískalo a okolní dění jsem slyšela tlumeně, jako bych byla vysoko v horách, jež nás obklopovaly, a jen na masakr probíhající před mýma očima shlížela z velké dálky. Myslím, že jsem zaznamenala další Kaelanův výkřik, ale nebyla jsem si tím jistá. Všechny zvuky se mi sbíhaly do jednoho hlasitého šumu.

S bušícím srdcem jsem pozorovala, jak se dva vojáci zmocnili Becka a surově mu přitiskli hlavu na zem, zatímco mu každý z nich držel jednu paži zkroucenou za zády.

"Ne, ne, ne! Prosím ne, nedělejte to!" žadonila jsem se zoufalstvím v hlase. Se slzami v očích jsem těkala po dvou vojácích, kteří Becka drželi.

"Nechte ho jít, prosím," brečela jsem, zatímco jsem sledovala, jak se k nim přiblížil další voják se sekerou v ruce.

V moment, kdy se napřáhl, se všechno najednou zpomalilo.

V čirém zoufalství jsem pohledem vyhledala Kaelana, kterého se chopili dva muži. I přes jeho sílu se jim nedokázal vyprostit, drželi ho v pevném sevření, které nebylo možné prolomit. I v jeho očích jsem zahlédla zoufalství.

Tohle byl konec, pomyslela jsem si.

Hruď mi pálila od žalu, který se rozléval do celého mého těla.

Elani bojovala vedle Eliotta v nevyrovnaném souboji. Ines vyčerpala svoji magii a s rukou přiloženou na srdci se zmítala v bolestech, kterou jí způsobovala sečná rána v rameni.

Zavřela jsem oči, ze kterých mi stékaly slzy zoufalství.

"Becku!" zakřičela jsem, jakmile jsem znovu otevřela oči. Beck vzhlédl a naše pohledy se na malý moment setkaly, než mu jeden z vojáků strhl hlavu zpátky na zem.

"Neboj se, za chvíli budeš na řadě," řekl muž, který mě mačkal v sevření. Kaelan se se zavrčením pokusil o další z marných pokusů o vytrhnutí se nepřátelským vojákům.

Se svižným pohybem jsem zaklonila hlavu dozadu a s hlasitým křupnutím jsem narazila do čela útočníka, který mi držel ruce za zády. S nadávkami si protřepal hlavu, ale stisk nepovolil.

Když jsem se podívala zpět na Becka, zachytila jsem jeho zoufalý pohled plný strachu a beznaděje.

Voják se sekyrou v ruce se napřáhl a jedním drastickým švihem oddělil Beckovu hlavu od jeho těla.

Pískaní v uších se zesílilo a tělem mi projela vlna nevolnosti.

Okolí, které mě obklopovalo, se mi rozmazalo před očima.