ZTRACENÉ PÍSNĚ

41. Kapitola

Po celém parku byly zavěšené lampionky, ze kterých sálalo oranžové světlo svíček. Podél trávníku byly rozestavěné čtyři vysoké zapálené hranice, jejichž horní vrstva se pod praskajícím ohněm propadala mezi spodní díly dřeva, což s každým propadem vyslalo do nebe svítící jiskry. Ten největší táborák, umístěný uprostřed parku, ještě čekal na svoje zapálení. Během slavnostního obřadu, kdy na něm několik elfů bude rozdělávat oheň, se s Ines vypaříme a uskutečníme naší akci. Dnešní den byl pro uskutečnění našeho plánu jako stvořený, protože se dnes všichni obyvatelé hlavního tábora sešli tady.

Ines si pár hodin před začátkem oslav přinesla šaty a líčidla do mého pokoje, kde jsme se společně připravily. Jelikož už každý v táboře věděl o černých liniích kletby na mém těle, nemusela jsem vymýšlet způsoby, jak si pokožku zakrýt.

Až moc mi to připomnělo večer, kdy jsem se připravovala na ples s Beckem k oslavám výročí Války tří rodů. Vzpomněla jsem si na kopřivovník, ale ihned jsem si za to vynadala, protože jsem věděla, že by Beck nechtěl, abych tak řešila svoji vnitřní bolest.

„Jsi nervózní z našeho plánu? Nemusíme to dělat, Innath. Nechci tě do ničeho nutit," řekla potichu Ines, zatímco mi podávala pohárek levandulového vína.

Káravě jsem se na ni podívala. „To tobě se třesou ruce. A zaprvé, byl to můj nápad. A za druhé... myslela jsem na Becka."

„Ah, Innath," sevřela mi hřbet ruky. „Určitě je tady dnes s námi a kouká na to, jakou neplechu se chystáme vyvést."

„Šel by do toho s námi, tím jsem si naprosto jistá," zasmála jsem se. Všimla jsem si, jak Ines křečovitě svírala svůj pohár, proto jsem si s ní propletla prsty volné ruky. „Neboj, až se začne zapalovat hlavní táborák, nikdo si nevšimne, že se vyplížíme pryč. Musíme se teď bavit s co nejvíce lidmi, abychom měly zdvořilosti za sebou a pak měly čistý štít. Po návštěvě žaláře se sem vrátíme a budeme předstírat, že jsme tu byly celou dobu. Obřad bude trvat přes třicet minut, to stihneme."

Ines si lokla vína a nejistě zakývala hlavou. „Jo."

„Támhle je Elani a Eliott, pojď."

Zatahala jsem Ines za šaty, ale ve chvíli, kdy jsem udělala první krok jsem si vedle své sestry všimla Zanny, jak se zavěsila za Kaelanovu paži. Zarazila jsem se a přimhouřila oči, abych lépe ve tmě viděla, když se Zanna zaklonila, poplácala Kaelanovi rameno a hlasitě se zasmála. Měli spolu spoustu zábavy, jak vidno.

„Tváříš se, jako bys mi chtěla zabít sestru," ozvalo se mi pobaveně u ucha. Trhavě jsem se na Ines otočila s lhostejným výrazem ve tváři. „Prosím tě. Jen mi do oka vlétl kouř z ohně."

„To je ale vítr prevít, že?"

Věnovala jsem jí posměšnou grimasu, jež mi ihned oplatila vypláznutým jazykem.

„Támhle je Cinta, pojď za ní," ukázala jsem na Eliottovu sestru.

„Neviděla jsi tady někde Altheu? Říkala, že se po službě v kuchyni převlékne a dorazí, ale ještě jsem ji neviděla."

„Ne, ale jsem si jistá, že se chce jen pořádně vymódit, říkalas, že takové příležitosti miluje."

„Ano, to máš pravdu."

Cintina tvář se rozzářila, jakmile nás spatřila kráčet jejím směrem. Vyčkala, než jsme se přiblížily a pak nám jedné po druhé vlepila na tvář polibek. „Dlouho jsme se neviděly, život v hlavním městě je sice bezpečný, ale nemálo chaotický."