ZTRACENÉ PÍSNĚ

44. Kapitola

Všechno mi to postupně začalo docházet.

Význam toho podivného snu. Beck se mě v něm snažil varovat.

Snažil se mě varovat před Altheou.

Vše najednou dávalo dokonalý smysl.

To, jak na nás útočila zvířata až potom, co se k nám Althea připojila.

K útokům docházelo jen když jsme byli s ní. Snažili se nás před ní ochránit.

Snažili se před ní ochránit mě.

To se mi Beck snažil ve snu ukázat.

Všechno mi to mohlo dojít dřív, kdybych jen vnímala všechny drobnosti, ale láska k přítelkyni mi zaslepila oči. Althea se zmínila o tom, že ji Frakce unesla při cestě na zámek, ale ta dívka v krčmě nám prozradila, že Althea na zámku stále byla, když odcházela. Má kamarádka mi lhala a já jsem na to kvůli lásce, jenž jsem k ní chovala, nepřišla.

Běželi jsme lesem k táboru, jak nejrychleji jsme dokázali. Běželi a běželi.

Jakmile jsme dorazili k hradbám tábora, zastavilo se mi srdce.

Okolí bylo osvětleno ohněm, který se rychle šířil lesem okolo celého tábora. Ohniska požáru se rozšířila na hradby a oheň ničil vše, co mu přišlo do cesty.

Silný dým nám zaplnil plíce.

Před hradbami tábora se odehrávala bitva mezi královskými vojáky a našimi. Podle naší přesily to vypadalo, že nepočítali s takovými počty v našich řadách. Dobře, jen ať nás podceňují. Tuhle bitvu vyhrajeme. I ty další.

Opodál bitevní vřavy stála Althea.

Držela spoutanou Ines v sevření a proti krku ji tlačila ostrou čepel mojí dýky.

Mým tělem projela vlna paniky, když jsem se rozhlížela po chaosu před námi.

Vše se opakovalo.

Kvůli mně.

Protože jsem vložila důvěru do nesprávného člověka.