My First and Only Love (A. I.-Cz)

1. kapitola

Pohled Arie

Před třemi lety

„Ashi," brečela jsem u svého přítele, se kterým jsem byla už několik let a teď jsem od něj měla být odloučena na Bůh ví jak dlouho. Prostě to není fér, měli jsme být spolu navždy, jak jsme si to naplánovali.

„Nebreč, miluju tě a nikdy se na tom nic nezmění," řekl a políbil mě.

„Proč to musí bejt takhle složitý?" vzlykla jsem.

„Neboj se, jednoho dne se zase sejdeme, nevím, za jak dlouho to bude, ale určitě to jednoho dne bude," znovu mě políbil a setřel mi slzy, které pořád tekly po mé tváři.

„Slibuješ?" zeptala jsem se smutně.

„Slibuju," zašeptal mi do ucha. „Najdu si tě a pak spolu budeme už navždy. Kdyby mě tady táta nepotřeboval, tak bych jel s tebou, ale teď mě potřebuje a já ho v tom nemůžu nechat, musím vést firmu, když je Max tak neschopný," smutně se na mě usmál.

Max je jeho o osm let starší bratr. Ashovi je teď osmnáct a musí se postarat o firmu, protože jeho otec to teď nezvládá. Měl autonehodu a byl dlouho v kómatu a teď musí odpočívat a nesmí se přemáhat.

„Já to chápu," usmála jsem se na něj přes slzy.

„Zlato už musíme jít, nebo nám to uletí," ozvala se za mnou máma.

Jenom jsem přikývla a pak naposledy objala Ashe.

„Navždy," zašeptal mi, pak mě pustil a popostrčil mě směrem ke vchodu na letiště.

„Miluju tě," řekla jsem mu s pláčem a pak následovala mamku, která měla v náručí mou malou sestru.

Současnost

Seděla jsem na židli a kolem mě sedělo ještě spoustu holek. Čekala jsem, dokud nevyhlásí mé jméno a já si budu muset jít stoupnout a předstoupit před všechny ty lidi. Nenáviděla jsem ten moment, když mě vyhlásili. Není to tak, že bych byla na nějakém předávání skvělé ceny nebo na soutěži krásy, či jiné kravině. Tady, když vyhlásili vaše jméno, tak jste jenom čekali, kdo a kolik za vás a vaše tělo dá peněz. Stáli jsme tady a chlapy a někdy i ženy za nás platili. Chtěli naše tělo, aby si s námi mohli dělat, co chtěli. Bylo tu jenom pár pravidel, které museli ostatní dodržovat, jinak byli vyhoštěni. První pravidlo bylo, že jsme mohly být prodávány od šesti do půlnoci a s námi mohli být v pokoji jenom do čtyř do rána, pak byli vyhozeni. Za druhé, že pokaždé museli používat kondom. A za třetí, že museli zaplatit předtím, než šli do našeho pokoje.

My měly jenom jeden úkol a to ten, že jsme musely poslouchat na slovo lidi, kteří byli v našem pokoji, jinak jsme byly potrestány. Šéf nás vzal společně s nespokojeným zákazníkem do „skleněné" místnosti, jak tomu říkám já a tam nás před zraky ostatních lidí potrestal. Když byl s námi šéf hotoví, tak nás mohl potrestat zákazník, který byl nespokojen. Skleněná místnost tomu říkám proto, že je celá ze skla a každý na vás vidí a užívají si ten pohled na váš zmučený obličej a slzy na vaší tváří a občas i krev stékající po vašem těle.

Byla jsem v té místnosti několikrát a vždycky jsem si myslela, že se nedožiju konce. Nenáviděla jsem lidi, kvůli kterým jsem se tam dostala. Vždycky jsem se snažila být poslušná, ale občas jsem to prostě nezvládala. Měla jsem několik hrozných vzpomínek, na které jsem se snažila zapomenout, ale nepovedlo se mi to, protože mě pronásledovaly ve vzpomínkách a snech.

„Aria, naše krásná Aria, která splní všechna vaše očekávání, takže pánové, kolik za ní dáte," řval hlas majitele tohoto podniku, když jsem na jeho naléhání vešla na pódium. Jako vždy, když jsem tu stála, tak jsem i tentokrát vypnula všechny okolní zvuky a myslela na Ashe, co asi dělá a jak se má. Už je to tři roky, co jsme se viděli naposledy. Dřív jsme si každý večer volali, ale po smrti mamky jsem už neměla peníze na placení telefonu, takže jsem musela být bez něj. Až v posledním měsíci jsem na něj měla peníze, takže jsem si ho mohla dovolit. Představovala jsem si, jak by se asi tvářil, kdyby mě tu viděl, jak se tu prodávám za peníze. Vždycky jsem mu říkala, že pro své blízké bych šla klidně šlapat na ulici. Vždycky mi na to odpověděl, ať si z toho nedělám srandu a byl na mě naštvaný. Prostě nepochopil to, že jsem to myslela vážně. Jejich rodina byla bohatá, takže on pojem chudoba znal jenom z filmu. Toužila jsem ho opět vidět, kouknout se do těch jeho světle hnědých očí, prohrábnou ty jeho světlounce hnědé vlasy a políbit ho na ty jeho plné rty. Chtěla bych slyšet jeho hlas, který mi řekne, že všechno bude v pořádku, a že se už nemusím nikoho bát, protože mě sem už nikdy nepustí a před všemi mě ochrání.

Z mých myšlenek mě vyrušil ohlušující zvuk gongu, který znamenal jediné, byla jsem opět prodána. Jenom jsem doufala, že tentokrát to bude mladý muž a vzal si jenom mě a ne ještě nějakou holku, se kterou bych mu musela předvést nějakou show, u které by si honil ptáka, nebo aby to nebyl nějaký starý šedesátiletý dědek, kterýho nikdo nechce, či nějaká ženská, která si hledá mladou přítelkyni, která s ní bude chtít dělat všechny ty prasárny, které si vymyslí.

Sešla jsem z pódia a šla za Kolem, byl to můj jediný kamarád tady. Je vysoký, ale to se mi zdá spousta mužů, protože mám sto šedesát tři centimetrů, takže si u spousty kluků připadám jako prcek. Měl zářivě modré oči, havraní vlasy, plné rty a ostře řezanou tvář. Na paži měl tetování a u srdce měl vytetované jméno své snoubenky a den, kdy se poprvé potkali. Chápal, proč to dělám a pomáhal mi s penězi, ale s platem, který tady dostával si sotva ušetřil na sebe a svou těhotnou snoubenku Kate. Kate byla modrooká blondýnka, která byla stejně vysoká jako já. Byla v pátém měsíci těhotenství, a když jsem tady, tak mi hlídá Amandu, takže vždycky s Kolem jezdíme z práce spolu, protože já auto nemám a on stejně k nám musí, takže mě vždycky vezme domů.

„Zlato máš pokoj sedmnáct," smutně se na mě usmál a objal mě.

„Kdo to je?" zeptala jsem se potichu.

„Hnědovlasý kluk, kolem dvacítky. Díval jsem se jeho směrem, a když tě tam viděl, tak měl takový zvláštní výraz a pak byl neoblomný, aby tě dostal," odpověděl mi.

„Kolik zaplatil?" zeptala jsem se tentokrát zvědavě.

„Padesát tisíc dolarů, nikdo tady už ho nepřebyl. Chtěla tě taková ta stará ženská a pak nějaký padesátník a taky tam byl Jack, ale nikdo ho už netrumfnul," podíval se na mě.

„Zřejmě po mě musel hodně toužit, když zaplatil tolik," řekla jsem znechuceně a pak se vydala pryč, protože k nám přicházela už holka, která seděla vedle mě.

„Pak mě čekej před šatnama, budu tam pak na tebe čekat nebo počkej ty na mě," zavolal za mnou, když jsem se vzdalovala. Neměla jsem už šanci odpovědět, protože jsem byla hnusným chlapem, který tu pomáhal společně s Kolem odvlečena do pokoje číslo sedmnáct.

Sedla jsem si na postel a čekala, kdo tam přijde. Osoba, která se po pár minutách ukázala, mi byla dobře známa a já na ní zůstala koukat s překvapením a hrůzou v očích.

Nová povídka je tady, doufám, že se bude líbit a moc prosím o komentáře  a můžete si tipnout, kdo to asi bude :o)

Andy :)