My First and Only Love (A. I.-Cz)

10. kapitola

Pohled Ashe

Byli jsme se holkama doma a dělali oběd. Dneska měli přijít kluci, jsem z toho nervózní. Sice se snažím tvářit, že ne, ale jsem. Nemám strach z toho, jak zareagují kluci, ale co udělá Aria. Zdá se mi, že od toho, co jsem jí znovu potkal, je hrozně uzavřená a neříká mi skoro nikdy svůj názor. Mám pocit, že mi říká jenom to, co si myslí, že chci slyšet. Štve mě to a chci, aby se ke mně chovala jako dřív. Aby se smála, a když se jí něco nebude líbit, aby mi to řekla. Chci slyšet její upřímný názor, když se jí něco nebude líbit, ale vím, že si toho teď hodně zažila a musím být na ní opatrný. Jenže mám strach, že když uvidí kluky, tak se uzavře ještě víc a bude to trvat dýl. Opravdu nechci, aby to trvalo déle. Chci jí zpátky a v normálním stavu. Né, že by teď nebyla normální, ale chci jí takovou, jaká byla dřív.

„Ashi?" uslyšel jsem její váhavý hlas. Přesně o tom mluvím, mluví z ní strach. Má strach, aby mi něco nevadilo, a přesně to mi vadí. Nevím, co přesně se jí honí hlavou a na co myslí, ale chci, aby to zmizelo. Aby zmizel ten strach a ten váhavý tón. Nenávidím ho na ní, a jestli budu muset, klidně jí to řeknu do očí. Chci, aby se chovala jinak. Dávám jí maximálně měsíc a potom jí to prostě řeknu. Má měsíc na to, aby se začala chovat normálně. Aby si na mě zvykla, a jestli ne, něco s tím budu muset udělat.

„Ano?" otočil jsem se na ní a vřele se na ní usmál. Miluju jí tak moc, i kdyby ona ke mně už nic necítila. Pořád jí budu milovat a znovu jí přesvědčím, že jsem pro ni ten pravý. Když jsem dokázal jí jednou přesvědčit o tom, že jí miluju, tak to dokážu znovu. Někde uvnitř ní ta láska určitě je, sice nevím, jak hluboko to je, ale vím, že jí dokážu dostat na povrch.

„Už mám ty řízky a hranolky připravený, mám začít s přípravou pohoštění pro tvoje kamarády?" zeptala se a usmála se na mě. I přes ten úsměv jsem si všiml v jejích očích té váhavosti.

„Nemusíš nic připravovat. Když budeme mít hlad, tak si objednáme pizzu stejně jako vždycky," odpověděl jsem jí.

„Dobře a co s Amandou? Ta může taky přijít, nebo jí mám nechat v pokojíčku?" dívala se na mě a já nevěřil tomu, co vypustila z úst. Opravdu si myslela, že bych jí tu nechtěl? Co se to s ní stalo? Sice jsem říkal, že měsíc vydržím, ale zřejmě ne. Chci jít zpátky hned. Nechci už na nic čekat. Nechci, aby si o mně myslela něco špatného.

„Zlato, nemusíš jí nikde zavírat. Klidně tu může být s náma. Pokud se jí tu nebude líbit, může jít do pokojíčku. To stejné platí pro tebe, když se ti tu nebude líbit, tak můžeš odejít. Nemusíš se bát, že se budu zlobit. Jsi holka, kterou miluji a ne můj otrok. Nemusíš se bát, že ti něco udělám, když se mi to nebude líbit. Pokud se něco stane, slibuju, že ti to řeknu a my si o tom v klidu promluvíme. Nemusíš se bát, že bych ti ublížil nebo nedej bože vyhodil na ulici. To bych nikdy nedovolil. Vím, že mi nevěříš. Ani se ti nedivím, zklamal jsem tě a nechal tě tam. Byl jsem idiot a mělo mi dojít, že se něco stalo. Mělo mi to dojít už v tu dobu, kdy si mi nevolala a nepsala. Měl jsem po tobě poslat hlídku, ale nějak mi to nedošlo. Myslel jsem si, že tě prostě přestal bavit vztah na dálku, tak si to ukončila. Nevíš, jak si to teď vyčítám, pokud bych po tobě pátral, tak by se tohle nikdy nestalo. Jenže já byl naštvaný, že si se na mě vykašlala a už mě nechceš, proto jsem po tobě nepátral a teď toho lituju," ukončil jsem svůj monolog. Potřeboval jsem to ze sebe dostat. Potřeboval jsem, aby to věděla. Je to pro mě důležité. Potřebuju, aby věděla, že jí miluju a stojí za to, aby se snažila mi opět důvěřovat. Bylo nutné, aby věděla, že jí nemám v plánu zklamat a ona je u mě v bezpečí.

„Ashi," zašeptala a já si všiml slz v jejích očích. Hned jsem k ní přistoupil a setřel je.

„Promiň, nechtěl jsem, aby si kvůli tomu byla smutná a brečela," omlouval jsem se hned. Nenáviděl jsem pozorovat jí brečet. Nesnášel jsem vidět její slzy a její uplakanou tvář.

„Nesmíš se kvůli tomu, co se mi stalo vinit. Není to tvoje chyba, vybrala jsem si to sama. Sama můžu za to, že se ze mě stala děvka a prodávala jsem své tělo. Nedivím se ti, že mě teď nejspíš nenávidíš a štítíš se mě. Věř mi, i já sama sebe nenávidím," šeptala a více brečela.

„Ario, není pravda, že tě nenávidím. Bylo to kvůli ségře. Nebýt tebe a toho, že si se obětovala, obě byste byly v děcáku a Amanda by možné byla už u nějaké cizí rodiny a ty bys svou sestru nikdy neviděla. Musela si to udělat. Kdyby si to nedělala kvůli Amandě, tak bys nikdy nešla pracovat do toho klubu, že ne?" zeptal jsem se jí. Musel jsem jí to nějak vysvětlit. Viní se z toho a myslí si, že jí kvůli tomu nenávidím, ale to není pravda. Popravdě jí kvůli tomu i trochu obdivuji. Já vím, je to divné, ale prostě je to tak. Obětovala se kvůli rodině. Nenáviděla tu práci, trpěla všechny ty chlapi a svého šéfa. Dělala to kvůli Amandě.

„Ne, nikdy bych tam dobrovolně nešla," přiznala a podívala se mi do očí. Viděl jsem v nich zranitelnost. Byla zranitelná a já věděl, že začíná prolamovat ty ledy. Tedy aspoň jsem v to doufal.

„Vidíš to. Nikdy bys tam sama nešla. Obdivuji tě za to, co si pro svou sestru obětovala. Vždyť si to všechno trpěla jenom kvůli tomu, aby se měla dobře. Snažila ses vydělat nějaké peníze a taky si jí chránila před lidmi, kteří jí chtěli ublížit. Milovala si jí a dělala si to všechno pro ni. Nedělala si to pro radost, nebo protože se ti to líbilo. Nejsi jako ostatní a nemáš se za co stydět. Přiznávám, že to asi nebude práce, kterou napíšeš do svého životopisu, ale dalo ti to novou zkušenost. Dokážeš zatnout zuby, a pokud se ti něco nelíbí, tak to i tak přetrpíš kvůli lidem, které miluješ," podíval jsem se jí hluboko do očí, protože jsem potřeboval, aby věděla, že to, co jí teď řeknu, myslím smrtelně vážně. „Chtěl jsem ti ale říct, že bych byl rád, kdybys to u mě nedělala. Pokud ti něco vadí, chci, aby si mi to do očí řekla. Miluju tě a nebudu se na tebe zlobit. Nevyhodím tě na ulici a ani ti nebudu nadávat. V klidu si prostě popovídáme a bude všechno zase dobrý. Chci, aby si tu byla tak dlouho, jak budeš ty sama chtít. Dodělej si školu, najdi si práci a hlavně buď šťastná, pokud tu se mnou nebudeš šťastná, tak můžeš jít. Nebudu tě tu držet, i když mě bude tak moc bolet být tu bez tebe," vylil jsem jí své srdce a díval se jí při tom do očí.

„Já budu šťastná jedině tady s tebou, ale musím s tebou udělat dohodu. Jestli mi slíbíš, že jí splníš, tak tu zůstanu," podívala se mi do očí a viděl jsem v nich naléhavost. Opravdu potřebovala, abych tu její prosbu splnil. Udělal bych pro ni cokoliv, ale bál jsem se toho, co bude chtít. Co když to bude něco, co nebudu moct přijmout? Mám z toho strach. Podíval jsem se jí statečně do očí a naznačil jí, aby pokračovala. Miluju jí, a pokud si to bude přát, udělám pro ni cokoliv, i když by to znamenalo, že přijdu o své vlastní srdce.

Máme tu další díl, doufám, že se bude líbit a můžete mi napsat, co si myslíte, že to bude za dohodu, co bude chtít, aby dodržel? Své nápady mi pište do komentářů nebo do zpráv :o)
Jinak prosím o vote, komentáře a popřípadě sdílení, Andy 💕