My First and Only Love (A. I.-Cz)

22. kapitola

Pohled Arie

Otevřela jsem oči a dívala se na strop. Nedokázala jsem si vzpomenout, kde se nacházím nebo jak jsem se tu ocitla. Cítila jsem bolest hlavy a dolní části těla. V hlavě jsem měla prázdno a nedokázala jsem si na nic vzpomenout. Nevěděla jsem, co se stalo. Rozhlédla jsem se kolem sebe a uvědomila si, že jsem v mém a Ashově pokoji. Byla jsem v našem domě. Jediný problém byl ten, že jsem netušila, jak jsem se tu ocitla. Podívala jsem se na sebe a zjistila jsem, že mám na sobě Ashovi boxerky a jeho tričko, pod tím jsem už nic jiného neměla. Zřejmě mě Ash musel převléknout. Hlava mi pořád třeštila a mě nenapadlo nic lepšího než to vyřešit zavřením očí a to byla zásadní chyba.

Cítila jsem na sobě cizí ruce. Ruce, které patřily Jackovi. Měla jsem pocit, že jsou jeho ruce opět na mém těle. Bloudí mi po těle, mám je pod oblečením a sahají tam, kde je nechci. Cítila jsem bolest ve spodní části těla, jak do mě vstoupil a následné vysvobození z jeho náruče. Hned na to jsem ucítila Lukovi ruce, které po chvíli patřily opět Jackovi. Bránila jsem se a řvala, ale nikdo mi nepomáhal. Nikdo mi nepřišel na pomoc a nakonec jsem před sebou viděla jen tmu.

Z myšlenek mě vyrušilo otevření dveří. Málem jsem začala řvát o pomoc, ale když jsem spatřila ve dveřích blonďatou hlavu, zůstala jsem raději ticho. Ash se na mě díval se smutnýma očima a zřejmě odhadoval mou reakci.

„Přinesl jsem ti večeři," promluvil nakonec po chvíli ticha, které mezi námi celou dobu vládlo. „Udělal jsem ti tousty a kuřecí salát, protože u toho nevadí, když to budeš jíst studené a já nevěděl, kdy budeš vstávat," vysvětlil mi.

„D-děkuju," zakoktala jsem se a přitom se na něj dívala. Nenáviděla jsem, jak se mi třásl hlas.

„Nemusíš mi děkovat," pokusil se o úsměv, ale moc se mu nepovedl. Vznikl z toho spíš smutný škleb. Přišel až ke mně a podal mi podnos. Když se naše prsty dotkly, má ruka automaticky ucukla. Byl to takový obranný reflex, nedokázala jsem mu zabránit. Když Ash spatřil mou reakci, přes tvář mu přelétl temný stín.

„P-pro-promiň," vykoktala jsem ze sebe a sklopila pohled na své ruce.

„Neomlouvej se," promluvil uklidňujícím hlasem a položil tác na mou peřinu. Mé oči automaticky zabloudily na to místo a setkaly se s tácem, na kterém byli tousty se salátem. Byly tam sklenice čisté vody, džusu a čaje. „Kafe jsem ti nedělal, protože vím, že si vždycky říkala, že když vypiješ kafe po čtvrtý hodině, tak máš problém potom usnout," vysvětlil mi nepřítomnost kávy. „Jestli jí budeš chtít, můžu jí klidně dojít ještě uvařit," okamžitě na to navázal. Nedal mi ani místo pro nějakou mou odpověď.

„To je dobrý, tohle stačí," usmála jsem se, nebo jsem se o to aspoň pokusila. Natáhla jsem se pro vidličku a nabrala si maso, které jsem si vložila do úst a začala kousat. Když jsem měla v sobě skoro všechno, Ash konečně promluvil.

„Musím něco vědět. Chci, abys mi na mou otázku odpověděla popravě a nebála se mi to říct, i kdyby byla tvá odpověď kladná, ale musím to vědět, abych věděl, co mám dělat dál," hleděl mi zpříma do očí a neuhýbal pohledem. Měla jsem chuť před nimi uhnout sama, ale nedokázala jsem to. Nemohla jsem se od jeho pohledu odpoutat.

„D-dobře," zakoktala jsem se, protože jsem se bála, na co se bude chtít zeptat. Co když se mě chce zeptat, jestli mám kde bydlet, aby se potom necítil špatně, až mě vyhodí na ulici. Co když tohle byla má poslední večeře v tomto domě? Poslední večeře před popravou? Při této myšlence se mi udělalo špatně od žaludku.

„Bojíš se mě?" vypadlo z něj místo toho.

Nevěděla jsem, jak na to reagovat, jako první mě napadlo, že zalžu, ale pak jsem si vzpomněla na to, o co mě žádal. Chtěl, abych byla upřímná. Rozhodla jsem se, že jeho žádosti vyhovím, a proto jsem kňukla kladnou odpověď.

„Máš strach, že bych ti mohl ublížit stejně jako Jack?" položil mi druhou otázku.

„Ano," sklopila jsem okamžitě oči a teď jsem to udělala kvůli studu. Nechtěla jsem se na něj dívat, protože jsem se až moc styděla za to, jak se vlastně cítím.

„Ario," promluvil na mě tiše a sáhnul pro mou ruku. Chvíli si s ní hrál, různě mi kroutil prsty a bylo vidět, že přemýšlí, jestli má ve své řeči pokračovat. Nakonec naše prsty propletl a pokračoval. „Já bych ti nikdy neublížil, nejsem někdo jako Jack. On má sice celé srdce, ale neví, jak ho má používat, a proto ti byl schopný ublížit. Já už dávno srdce, v místě, kde by se mělo nacházet, mám jenom černou díru, protože mé srdce vlastníš ty. Kus sis z něho utrhla, už když ti byli asi dva roky a já tě poprvé spatřil, v té chvíli si mi ukradla kus mého srdce. Když si ode mě později odešla domů, cítil jsem zvláštní prázdnotu, kterou jsem v té době nedokázal pojmenovat. Stýskalo se mi po tobě a já nevěděl proč, ale teď už vím, že jsem se do tebe zamiloval jako do kamarádky a ta láska postupem let rostla, až přerostla do lásky, kterou cítím i dnes. V den, kdy si s mamkou a Amandou odešla, sis vzala zbytek mého srdce a já byl celou dobu bez něj. Pořád si mi scházela a já nedokázal být šťastný. Díky tobě se usmívám, kvůli tobě mám chuť znovu žít. Jenom díky tobě život stojí za to. Ty stojíš za každou vteřinu mého života. Ty si vzduch, který dýchám. Jsi moje všechno. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Nechci, aby ses mě bála, protože když vím, že se mě bojíš, zabíjí mě to. Jsi moje všechno a já chci vědět, že pro tebe znamená to samé. Že pro tebe nejsem jenom člověk z tvé minulosti a nic víc. Chci být člověk z tvé minulosti, z tvé přítomnost a z tvojí budoucnosti, ale k tomu potřebuju tvé požehnání. Potřebuju vědět, že mě potřebuješ tak moc, jako já potřebuju tebe. Miluju tě a slibuju, že ti vědomě neublížím a teď chci vědět, jestli mi věříš a cítíš to stejně, nebo jestli už necítíš to, co si ke mně cítila dřív," dokončil svůj monolog. Teď otočil plnou pozornost ke mně a čekal na mou reakci.

Omluvám se, že teď přes týden nic nepřidám, ale budu pryč, takže nebudu mít možnost k psaní, budu se vracet až večer v neděli, takže nevím, kdy bude další díl, ale budu se snažit ho přidat co nejdříve

Jinak bych se chtěla zeptat, co si myslíte vy. Odpustí mu to, uvěří mu to a přestane se ho bát nebo bude žít ve strachu k Ashovi? 

Andy 💕