My First and Only Love (A. I.-Cz)

Epilog

Pohled Ashe

Stál jsem v kostele a se slzami v očích pozoroval Ariu, která ke mně kráčela v těch nejkrásnějších šatech, které jsem kdy viděl. Po tom, co týdenní lhůta uplynula, jsem přemluvil doktory, aby jí dali ještě jeden den navíc a oni povolili. Ve chvíli, kdy jí druhý den chtěli odpojit, se probrala celá zmatená, ale probrala. Byl jsem tak šťastný, že jsem si okamžitě klekl na jedno koleno a požádal jí o ruku. Naštěstí byla ještě celá zmatená, takže se na mě podívala a řekla ano. Později mi řekla, že ani nevěděla, na co jsem se ptal, a proto jsem jí v den, kdy jí pustili, vzal na romantickou večeři a zeptal se jí znovu. Tentokrát už byla při smyslech a o měsíc později jsme měli vše naplánováno.

Kvůli tomu teď stojím v Syndey v zaplněném kostele, ve kterém jsou všichni naši blízcí, a dívám se na tu nejkrásnější ženu, která kdy existovala a odříkávám jí svůj svatební slib, ve kterém jí slibuji i modré z nebe. Hlavně když bude šťastná. Po svém ano jsme se vydali z kostela pryč za bouřlivého potlesku a následně se společně přesunuli na místo, kde se konala oslava.

„Musím ti něco říct," ozvala se po chvíli Aria.

„Ano?" otočil jsem se na ní. Jeli jsme sami v limuzíně, takže jsme měli klid.

„Možná jsem ti to měla říct už před tím, než jsme si řekli své ano, ale bála jsem se, že bys mě potom třeba nechtěl, tak jsem si tě nejdřív uvázala k sobě a teď ti to teprve řeknu," snažila se vtipem odlehčit situaci, ale i tak jsem poznal, že je velmi nervózní.

„Co se děje?" zeptal jsem se jí a pozoroval jí. Měl jsem strach, co z ní vypadne, doufám, že jí nic není. Že není nemocná nebo něco.

„Jsem těhotná," zašeptala tak potichu, že jsem měl problém jít slyšet. Nevěděl jsem, jestli jsem se nepřeslechl.

„Cože jsi?" zeptal jsem se pro jistotu.

„Těhotná, čekáme děťátko," odpověděla a podívala se na mě se slzami v očích.

„Já budu táta," zařval jsem radostně a ihned jí políbil. „Miluju tě," zašeptal jsem a políbil jí.

„Já tebe taky," zašeptala mi do rtů a znovu mě políbila. Vyrušil nás až zvuk otevíracích dveří. Odtáhli jsme se od sebe, rychle jsem vyskočil auta, pomohl Arii ven a následně se společně s ní rozběhl do restaurace, kde měla slavnost být. Aria za mnou sotva stíhala, ale já chtěl být co nejrychleji uvnitř.

„Budu táta," zařval jsem do restaurace, když jsme tam společně vběhli. Všichni na mě koukali jako na blázna, ale mě to bylo jedno. Po chvíli přišli gratulace.

O osm a půl měsíce později se nám narodili dvojčátka, které jsme pojmenovali Luke a Harry a za tři roky se nám narodila dcera, která se jmenovala Lily a o další rok později na svět přišla malá Rose.

Miloval jsem svou rodinu, byli jsme všichni spolu, a i když se Amanda dozvěděla ve svých patnácti letech pravdu, i přesto nám říkala mamy a tati a ostatní považovala za své sourozence. Co víc si přát? Mám krásnou, šťastnou a milující rodinu. Firma jenom kvete a naši kamarádi jsou pořád stejně bláznivý a milující. I když každý z nás má už svou rodinu, vždy se každý víkend všichni sejdeme u jednoho z nás a pokecáme o životě. Takovouhle budoucnost jsem si vždy představoval.

„Nad čím přemýšlíš?" vyrušila mě Aria, když si všimla, jak je všechny pozoruju při blbnutí v bazénu.

„Jak jsem šťastný, že vás mám a jak tě moc miluju," odpověděl jsem.

„Já tebe taky," odpověděla nazpět a následně mě políbila.

Konec

Ano, opravdu je tu konec, moc s tím spokojená nejsem, ale snad jsem splnila vaše očekávání, jinak chci poděkovat všem, kteří mě v psaní podporovali a měli rádi tuhle povídku. 

Byla jsem ráda za každé vote či komentář, vždy mě potěšil a já díky tomu měla chuť psát další kapitolu, takže všem opravdu moc děkuji. Myslím, že tu vás, kteří jste mě podporovali nemusím vypisovat, protože vy to moc dobře víte a já vám za to děkuji 💕

 Tahle část je věnována pro všechny čtenáře, kteří to se mnou vydrželi až do konec.

Moc prosím o komentáře a vote, ať vím, zda se vám epilog a celá povídka celkově líbila nebo co byste na ní popřípadě zlepšili, Andy 💕