My First and Only Love (A. I.-Cz)

36. kapitola

Pohled Ashe

„Počkej, musím jít otevřít, někdo zvoní," odpověděla místo toho Aria. Musel jsem se usmívat, těšil jsem se, až konečně vyzvednu Amandu s tátou a budu moct být opět se svou láskou v den, kdy má své osmnácté narozeniny.

„Co tu děláš? Máš být ve vězení," uslyšel jsem hlas Arie. Nelíbilo se mi to. Kdo tam sakra přišel? Kdo by mohl utéct z vězení a jít za ní?

„Přece bych si nemohl nechat ujít tvé narozeniny, krásná Ario," zaslechl jsem hlas Jacka a následně mobil ohluchnul. Sakra! Co tam ten čůrák dělá? Má být přece v lochu? Okamžitě jsem auto otočil a co nejrychleji se začal vracet k našemu domu. Vytočil jsem číslo Luka.

„Neboj, nezapomněl jsem na to, všechno už je..." začal, ale já mu skočil do řeči.

„Na tohle se kurva vyser, tohle jsem ti říct nechtěl. Jack utekl z vězení a teď je u nás doma a Aria je tam s ním," promluvil jsem na něj a začala na mě přicházet panika. Je tam s ním, ona je tam s ním, co když jí něco udělá?

„Cože?" zeptal se se strachem Luke.

„Zavolej ostatním a přijeďte tam co nejrychleji, potřebuju pomoc, jsem už na cestě tam," řekl jsem.

„Fajn, řeknu to ostatním," řekl a následně to típnul. Zdálo se mi to jako věčnost, než jsem konečně přijel před náš dům. Přijel jsem tam společně s Lukem a policajtama.

„Zavolal jsem je na pomoc," vysvětlil Luke a následně jsme se všichni rozběhli do domu, u kterého byli otevřené dveře. Hned jsem se vydal do ložnice, ale nemusel jsem tam ani dojít, protože jsem jí našel už u schodiště.

„Hej!" zařval jsem na Jacka a na dva kluky, kteří byli u Arie. Když se Jack otočil, všimnul jsem si nože. Policie byla hned u nás a zatkla je, ani se nebránili.

„Pěknej zbytek osamocenýho života," usmál se na mě Jack. Nechápal jsem to, ale když jsem se podíval na zem, odkud byli odvedeni, všimnul jsem si svojí Arie, která ležela celá zakrvácená na zemi a nehýbala se. Nějaká policistka za mnou volala záchranku, ale já to nevnímal. Okamžitě jsem k ní přešel a kleknul si k jejímu tělu. Vzal jsem si jí do náruče a se slzami v očích jsem s ní začal houpat z leva doprava. Slzy mi tekly po tvářích, ale já je nevnímal. Od ní mě oddělili až záchranáři a to pomocí nějaké látky, kterou mi píchli, aby mě uspali a dokázali mě od ní dostat, protože jsem jí nechtěl pustit. Nechápal jsem, že jí chtějí pomoct. Chtěl jsem jí mít u sebe a modlil se, aby tohle přežila a nenechala mě na tomhle zkurveném světě samotného.

O měsíc později

„Už jsem to měsíc, co jsi v bezvědomí, musíš se mi probrat. Doktoři říkají, že jestli se neprobereš do týdne, budou tě muset odpojit, protože už tě nechtějí trápit. Chápeš to? Oni tě nechtějí nechat trápit, ale že já tu trpím, to je nezajímá? Musíš se probrat, nesmíš mě opustit. Nedokážu tu žít bez tebe, takže se ani nepokoušej mi umřít. Musíš přežít. Jestli se probereš, tak ti slibuju, že hned při první příležitosti tě požádám o ruku, budeme plnohodnotná rodina, budeme mít děti, Am bude mít sourozence a my budeme šťastný. Vezmeme se a ty budeš ta nejkrásnější nevěsta, jakou svět kdy viděl. Každý na tebe bude koukat s otevřenou pusou a každý chlap mi tě bude závidět," líčil jsem jí se slzami naší společnou budoucnost. Jestli se neprobudí, tak nemá cenu dále na tomto světě žít. Pokud jí odpojí, předám Amandu do péče Lukovi a poputuju za Arií, aby se v nebi nebála a nebyla tam sama.

„Jak je na tom?" zeptal se Luke, který společně s ostatníma přišel k nám.

„Pokud se do týdne její stav nezlepší nebo se neprobudí, tak jí odpojí," odpověděl jsem mu a mé tělo se opět dostávalo do hysterického záchvatu. Začal jsem řvát a hodil se stolkem, který byl vedle její postele. Uklidnila mě až sestra, která mi jako už několikrát píchla tu sračku, která mě uspala a tím mě odvedla z reality.

Vím, že je to trochu kratší, ale hodilo se, abych to takhle ukončila, už nás čeká jenom epilog a pak už opravdu definitivní konec, takže moc prosím o komenty a vote, Andy 💕