My First and Only Love (A. I.-Cz)

4. kapitola

Pohled Ashe

Ozvalo se zaklepání na dveře, pak otevření a něčí hlas. Otevřel jsem oči a rozespale si je protřel. Kolik je hodin?

„Měl byste už odejít," řekl muž, který mě předtím posílal do tohohle pokoje.

„Pšt, ticho, ještě spí, nechte jí v klidu vyspat," promluvil jsem na něj potichu.

„Já se o ni postarám, vezmu jí domů, vy teď jděte pryč," nenávistně se na mě díval.

„Co se děje?" zeptala se potichu Aria a přitiskla se blíž ke mně.

„Nic zlatíčko, spinkej, vezmu tě domů," zašeptal jsem jí do ucha a políbil jí do vlasů.

„Měl by si odejít," řekl znovu ten kluk. Fajn, takže mi začal tykat, proč ne? Ale když může on, tak já taky.

„Možná bys měl odejít spíš..." začal jsem, ale pak jsem se zaseknul. To, jak na mě koukal, když jsem za ní šel a ten pohled, co mi dával teď. On jí chrání. „Jsi Kol, že?" zeptal jsem se váhavým hlasem.

„Jo a kdo jsi do prdele ty?" vyjel na mě.

„Jsem Ashton Irwin, Aria mi o tobě večer vyprávěla, o tobě a Kate," usmál jsem se na něj. Teď když vím, že jí jenom chrání a není to jenom nějaký debil, kterýmu je úplně u prdele, se k němu můžu chovat líp.

„Počkej, nejsi ty ten Ashton? Ten, kterýho miluje už od mala?" zeptal se váhavě.

„Jo, jsem to já," řekl jsem a díval se na něj, jak se jeho pohled mění na usměvavý.

„Konečně si tady, neměla by tu být, nepatří sem," řekl a šel k nám. Sehnul se a pohladil Arii po tváři.

„Já vím, je mi líto, že jsem na ní přišel až teď. Věř mi, budu si to vyčítat do konce života," odpověděl jsem mu a podíval se na mou spící lásku. „Teď, když jsem jí konečně našel, tak už jí nepustím, bude se mnou."

„Jsem rád, chtěl jsem jí pomoct, ale sotva vydělám na Kate a své nenarozené dítě. Tady je plat hrozný, ale nemůžu najít žádnou jinou práci," smutně se na mě usmál.

„Co si vystudoval?" zeptal jsem se zvědavě. Jeho snoubenka Arii pomáhá a on taky, tak proč bych pro něj nemohl něco udělat? Můžu se poptat po práci.

„Vystudoval jsem počítačovou školu, prezentace a tak," odpověděl a mě napadlo, že bych ho mohl zaměstnat u nás. Přece jenom by se nám někdo na prezentace hotelů hodil. Navrhuji hotely a stavím je. Pomáhám se stavbou a následně i později s jeho vybavením. Baví mě to, vyrostl jsem v tom, můj otec taky stavěl hotely a bral mě sebou. Mého staršího bratra to nikdy nebralo a nikdy neměl oko na slaďování nábytku a taky podle toho jeho pokoj vypadal a teď podle toho vypadá i jeho byt, ve kterém teď bydlí.

„Co kdybys pracoval pro mě? Já a moje firma stavíme hotely a následně je vybavujeme a staráme se o to, jak by to mělo vypadat uvnitř. Lidé si nás objednávají a teď čím dál více lidí chce, abychom jim naše návrhy ukazovali na počítačích, takže by se mi člověk jako ty hodil, co ty na to?" zeptal jsem se s úsměvem.

„Já nevím, podle toho, jak je to daleko, protože nechci být moc daleko od Kate, teď pracuju kousek od našeho domu, kdyby se jí něco stalo, tak ať u ní můžu bejt rychle, takže taky musím kouknout, jak je to daleko," váhavě se na mě podíval.

„Mohl bys bydlet v bytě kousek od firmy. Ten hotel je náš a od desátého patra to všechno patří firmě, takže byste mohli bydlet tam. Podle některých zaměstnanců to není žádný luxus a je to malé, ale mohlo by se vám to snad líbit. Jsou tam tři ložnice, dvě koupelny, kuchyň, obývák a jídelna. V kuchyni máš normálně troubu, myčku, mrazák, lednici a další takový ty kraviny na vaření. V obýváku máš televizi, notebook, počítač, taky tam je pracovna, ve které máš stůl s počítačem, takže jsou tam vlastně dva počítače. Snad si nebudeš stěžovat stejně jako ostatní, že je to málo luxusní, ale u tebe a snad ani u Kate by neměl být problém," zasmál jsem se.

„Nechám si to projít hlavou a taky to prodiskutuju s Kate. Bejt to na mě, tak to beru, ale chci vědět, co na to říká ona. Nechci, aby pro ni stěhování bylo nějak stresující, když je těhotná, takže to s ní proberu," usmál a vstal.

„Fajn, sejdeme se na parkovišti? Vezmu teď Arii domů a chci ti dát číslo, abys mi mohl dát vědět."

„Jasně, tak jí vezmi do šaten se převléknout, je to na konci chodby, kterou si šel, takže to najdete, ona pak půjde vchodem pro zaměstnance a ty musíš jít hlavním vchodem, potkáme se buď na parkovišti, nebo někde v baru, já musím jít ještě dopředu domluvit něco s šéfem," odpověděl a pak odešel. „A má skříňku číslo sedm," zařval ještě před zavřením dveří.

Vzal jsem si Arii do náruče a šel s ní na konec chodby, kde by měla být ta šatna. Byla tam velká cedule: Vchod pro zaměstnance, takže jsem dovnitř vešel a šel jsem rovnou ke skřínce číslo sedm a otevřel jí. Všude kolem mě byly holky a řvaly na mě, abych vypadnul, ale já je ignoroval, vzal jsem Ariiny věci a šel šatnou dál až k východu. Došel jsem s ní ke svému autu, sundal jí ten její obleček a rychle jí nandal její džíny a tričko. Tašku jsem hodil dozadu a jí si posadil na sedadlo spolujezdce, ať jí mám na očích. Ten její kostým jsem dal zpátky do její bývalé skříňky a šel za řevu ostatních holek ven. Dostal jsem se opět na chodbu a šel k východu, kterým mám vyjít já, stejně nechápu, proč nemohla jít se mnou. Stejně už končí.

Vešel jsem zpátky do baru, kde už moc lidí nebylo. Viděl jsem Kola, jak stojí u nějakého chlápka a mluví s ním. Ten chlap měl pivní pupek, byl o něco menší než já, měl černé vlasy, kterými už občas prosvítaly nějaké šediny. Mohlo mu být kolem padesáti nebo šedesáti. Když mě uviděl, tak se začal zářivě usmívat a mávat na mě. Úsměv jsem mu neopětoval, jelikož jsem zuřil. Určitě to byl on. Šéf. Kretén, který tu nechal ubližovat mojí Arii, a který jí ubližoval sám.

„Pane, byl jste spokojen?" zeptal se se zářivým úsměvem.

„Ne, nejsem spokojen," odpověděl jsem tvrdým hlasem. Kol vedle mě zalapal po dechu a zděšeně se na mě podíval. Zřejmě si myslel, že jsem teď na Arii poslal hněv šéfa.

„To je mi líto, nebojte se, postarám se o to, abyste byl příště spokojenější, když jste zaplatil tolik peněz," řekl a jeho úsměv vypadal přísně. Byla v něm jenom krutost a nic jiného.

„To se tedy nepostaráte, protože Aria tady končí, nenechám jí tady už dále pracovat," odpověděl jsem mu klidným hlasem, i když jsem uvnitř zuřil.

„Má podepsanou smlouvu, takže nemůže skončit, v pondělí ať přijde, nebo bude mít problémy," řekl výhružným hlasem. Co si to dovoluje? Chytil jsem ho pod krkem a zvednul ho na špičky.

„Zřejmě jste mě špatně pochopil. Ona už se sem nevrátí, a jestli se jí pokusíte nějak kontaktovat, tak budete mít problém vy. Uvědomte si, že té dívce je sedmnáct let, bylo jí šestnáct, když jste jí do tohohle zasvětil. Když jste jí tu přijal, tak jí bylo jenom šestnáct let, a co jsem tak slyšel, tak tu je více holek mladších osmnácti let, takže radši držte hubu, nebo vám tu začnou čmuchat poldové a to byste opravdu nechtěl," zuřivě jsem se na něj díval a pak ho pustil, takže přistál na zemi a nějací chlápci se k nám hned hrnuli, aby ho zvedli na nohy.

„Doufám, že jsme si rozuměli, nashle," řekl jsem a pak opustil tenhle klub. Slyšel jsem za sebou kroky a zjistil, že je to Kol.

„Ono jí je sedmnáct?" zeptal se zmateně. „Vždyť říkala, že jí je osmnáct, že sedmnáct jí bylo, když přišla sem."

„Hrozila jí sociálka kvůli Amandě a ona si jí nemohla nechat vzít. Nenáviděla pomyšlení, že jí vezmou její sestru, tak utekla a dostala se sem," odpověděl jsem mu a šel ke svému autu, kde spala už převlečená Aria.

„Aha. Tak mě sleduj, dovedu tě do jejího bytu," řekl a sednul do svého auta.

S touto částí nejsem moc spokojená, měnila jsem jí asi třikrát a stejně se mi pořád nelíbí, takže jí prosím berte s rezervou :D Jinak prosím o vote a popřípadě komentáře :)

Andy 💕