Pohled Ashe
Napjatě jsem seděl na posteli a pozoroval její reakci. Z jejího obličeje čišelo několik emocí, ale přes mé slzy, které mi tekly po tváři, jsem je nemohl rozpoznat. Najednou jsem dostal strach, že po tom, co jsem jí tu všechno řekl, jí zaženu do koutu a ona nebude vědět, jak z něho vyjít ven. Nechtěl jsem, aby se cítila špatně či nepříjemně. Když jsem jí začal vylévat své srdce a svou duši, nenapadlo mě, jak by na to mohla pohlížet ona. A jak na to vlastně bude koukat? Co si o tom bude myslet? Co když bude cítit povinnost mi to také říct a to jenom kvůli tomu, že jsem to já řekl první?
„Ashi, jsem na tom úplně stejně. Ani si nedokážeš představit, jak jsem se musela za celou dobu, co jsem s tebou, hlídat, abych náhodou neřekla něco, co bych neměla. Bála jsem se, že už ke mně necítíš to, co si cítil dřív, a proto jsem se hlídala, abych ti neřekla, jak moc se mi po tobě stýskalo a jak moc tě miluju. Nikdy jsem nepřestala a nikdy nepřestanu. Když jsem stála tam na tom pódiu, pokaždé když jsem tam stála, myslela jsem na tebe. Na to, jak by ses asi tvářil, kdybys mě tam viděl. Za začátku jsem přemýšlela, jak bys reagoval, jednou jsi byl rád, že si mě našel, jindy si mě nenáviděl kvůli tomu, co se ze mě stalo. Někdy si byl nešťastný, co se ze mě stalo, ale dostal ses přes to a i přes to všechno si mě i nadále miloval. Později už mě přestalo bavit vymýšlet si scénáře, co by se asi tak stalo a začala se spíše zaměřovat na to, co se doopravdy stalo. Přehrávala jsem si naše společné momenty a nic jiného nevnímala. Před sebou jsem viděla jenom tvou tvář, jak se na mě usmívá, tvé rty, jak mi říkají, jak moc mě milují, tvé ruce, které mě držely ve svém objetí a tvé prsty, které stíraly všechny mé prolité slzy. Prostě jsem myslela na všechno, co se stalo. Já vím, že si tě po tom všem nezasloužím, ale je mi to jedno. Jednou v životě nechci být ta, která se obětuje pro ostatní a klidně se vzdá vlastního štěstí. Jednou, jenom jedinkrát chci být sobecká a chci s tebou být, i když vím, že to není správné, ale já na to kašlu. Kašlu na to, co je správné. Chci tě ve svém životě, potřebuju, abys v něm byl, byl tu vždy pro mě, miloval mě a staral se o mě, stejně jako se budu já starat o tebe, a jestli s tím souhlasíš, uděláš mě tou nejšťastnější dívkou na světě. Jenom chci říct, že já na to chci jít pomalu, opravdu na to chci jít pomalu, zvyknout si na to a nic neuspěchat," dokončila svoje vyprávění a slzy měla plné slz stejně jako já.
„Samozřejmě zlato, miluju tě a udělal bych pro tebe první poslední, nebudu na tebe spěchat," zašeptal jsem a pomalu se k ní přitisknul. Natáhnul jsem svou roztřesenou ruku směrem k ní. Čekal jsem, jestli se nedotáhne, ale když se to nestalo, má ruka se setkala s její pokožkou na tváři. Pocit cítit její hebkou pokožku pod mou dlaní, byl ten nejlepší pocit, jaký mě po dlouhé době potkal. Miloval jsem, že se přede mnou nebála, netřásla se.
„Miluju tě," zašeptala a oči měla upřené do mých očí. Nedokázal jsem od ní odtrhnout pohled, byla tak krásná a tak silná, i přes to, co se jí v posledním roce dělo, se dokáže usmívat. Usmívá se na mě a dokáže být opět šťastná. Neříkám, že mi ego nezrostlo, když vím, že se to děje díky mě, ale stejně mi opět vzrostlo.
„Já tebe taky, miluju tě na měsíc a zpátky," řekl jsem jí větu, kterou jsme si říkali každý večer, když jsme se loučili a ráno, když jsme se viděli.
„Miluju tě, na měsíc a zpátky," zopakovala a pak se mi vrhla do náruče. Zasmál jsem se a pořádně jí objal. Chyběla mi, chybělo mi jí mít ve svém náručí a to, jak se ke mně pokaždé tiskla, jako by mě už nikdy nechtěla pustit. Položil jsem nás na postel. Lehnul jsem si na záda a jí si položil na svou hruď. Její vlasy se mi rozprostřely kolem hrudi a já jí lehce projížděl vlasy a rozčesával je, přesně jak to měla ráda.
„Takže ti nebude vadit, když tu se mnou zůstanete, ty a Amanda?" zeptal jsem se. Vlastně jsem se jí na to nezeptal, věděl jsem, že nemá kde bydlet, ale chci vědět, jestli tu chce se mnou bydlet nebo ne.
„Jasně že budeme," odpověděla a já cítil její úsměv. Neviděl jsem ho, ale cítil jsem ho v jejím hlase.
„I kdybych vám zaplatil bydlení jinde, byste tu se mnou chtěly zůstat? Nechci vás do ničeho nutit, chci, abys měla na výběr a nebyla tu jenom kvůli nutnosti," dál jsem se v tom vrtal, ale bylo to pro mě důležité, potřebuju to vědět.
„Jistě, právě jsem ti řekla, že tě miluju a chci tu s tebou být. Miluju to tady, vypadá to tu přesně jako v domě, který jsme si spolu dříve vysnili. Miluju, že si to tu pro nás postavil. Když jsem tu byla poprvé, myslela jsem si, že si to tu postavil pro sebe a nějakou holku, do které si se zamiloval a já ti tu jenom překážím. Že budeš chtít, abychom se s Amandou brzo odstěhovaly, aby sis jí sem mohl v klidu vzít," přiznala mi a zavrtala hlavu do mé hrudě.
„Jestli chceš, abych si jí sem nastěhoval, tak se klidně odstěhuj do nějakého hotelu, ale do večera očekávej mou návštěvu i se stěhovacím vozem, abych vás obě mohl přestěhovat do svého domu a udělal z něj náš, tak jak jsem to měl vždycky v plánu," pronesl jsem vážným hlasem.
„Děkuju ti za všechno," pošeptala do ticha, které tu nastalo.
„Nemáš zač," usmál jsem se a věnoval jí jeden polibek do vlasů. Když jsem se opět uvelebil na polštáři, dovnitř vtrhla Amanda a skočila k nám do postele.
Zbytek dne jsme strávili hraním si s Amandou a sledování televize. Večer si pro malou přišel Luke, protože chtěl, abychom měli s Ariou klid a mohli si v klidu promluvit. Nevěděl, že už jsme vše vyřešili, ale nevadilo mi, že ráno nebudeme muset vstávat brzy, abychom jí museli odvážet do školky.
„Dobrou noc," popřála mi Aria, když jsme v objetí šli do postele.
„Dobrou, miluju tě na měsíc a zpátky," odpověděl jsem jí. Zopakovala to a následně jsme se ponořili do říše snů.
Mé sny probudil až hlasitý křik, který patřil Arii. Okamžitě jsem vystřelil do sedu a snažil se přijít na to, co v ní takovou reakci vyvolalo.
Máme tu další díl, můžete mi psát své nápady, co si myslíte, že se mohlo asi tak Arii stát, že začala křičet, za každý nápad, přečtení a hvězdičku vám budu velmi vděčná, Andy 💕
ČTEŠ
My First and Only Love (A. I.-Cz)
FanfictionAshton a Aria se znali od malička a už od dvanácti let věděli, že jsou pro sebe ti pravý, ale okolnosti je rozdělili. Když bylo Arii čtrnáct let, tak jí umřel táta a do jejího života přišla její malá sestřička. Byla z otcovy smrti ztracena, ale Asht...