My First and Only Love (A. I.-Cz)

34. kapitola

Pohled Arie

Příští středa

Konečně jsme se vrátili opět domů a tentokrát už bez Ashova táty. Nedokázala jsem pochopit, jak se tak krásný výlet, který to měl být, mohl změnit v noční můru. Stalo se toho tolik, ale i tak si všechno vybavuji do posledního detailu a to i přesto, že bych to nejradši všechno na místě zapomněla.

***

Vešla jsem do firmy, kde pracoval Ashe táta, chtěl nám ukázat chod firmy a my se hrozně těšili. Malá byla zlatíčko a svého dědu si hrozně oblíbila, pořád s ním blbla a už se ho nebála jako na začátku, za což jsme byli všichni rádi.

„Tatí, já mám hlad," zařvala malá, když jsme byli v kanceláři jeho táty.

„A co já bych s tím měl dělat?" zeptal se jí Ash a hrál si na zmateného. Musela jsem se při tom pohledu usmívat.

„Chci něco koupit," zařvala znovu a tentokrát si nezapomněla dupnout. Všichni jsme se nad tím zasmáli.

„Tak to bychom měli pro něco zajít," zasmál se Ash a i s malou vstal. „Půjdeš s námi?" otočil se na mě.

„To je dobrý, klidně tu počkám, nechce se mi nikam chodit, jsem líná," přiznala jsem se a taky se usmála.

„Jak to je s tou Amandou ve skutečnosti, nemůžete být rodiče," zeptal se Harry, když se za těma dvěma zavřely dveře.

„Přesně tak, je to má sestra, ale mamka umřela na rakovinu a od té doby mě Am bere jako mámu, snažila jsem se s ní o mamce nebo taťkovi mluvit, ale vždy na mě řvala, že jí lžu a zavřela se v pokoji, kde brečela i několik hodin a nemluvila se mnou," vysvětlila jsem mu.

„Pane Irwine, potřebujeme s Vámi něco probrat," ozval se za námi hlas nějaké ženy. Oba jsme se na ní podívali. Mohlo jí být tak třicet a měla hnědé krátké vlasy, stejně jako oči.

„Jistě, zvládneš to tady?" otočil se na mě Harry.

„Jasně, nedělej si starosti, za chvíli přijdou ty dva, takže tu nebudu sama," usmála jsem se na něj a pak jenom sledovala, jak se dveře zavřely. Ocitla jsem se tu sama, ale nebylo tomu tak moc dlouho. Po pár minutách se znovu otevřely dveře a dovnitř vešel muž, který mi až moc připomínal Jacka. Zřejmě to musí být jeho otec.

„To jsi ty," zařval, když si mě pořádně prohlédnul. „Kvůli tobě je můj syn ve vězení. Posílal mi tvojí fotku, ty si ta zkurvená sekretářka, která Ashovi a ostatním nakecala ty nesmysly a oni nechali Jacka kvůli tobě zavřít," vřískal na mě. Nevěděla jsem, co mám dělat, protože jsem nic nechápala. Opravdu jsem nevěděla, o čem to do háje mluví. Jaká sekretářka? Já nejsem sekretářka.

„Nevím, o čem to mluvíte," zděšeně jsem pozorovala jeho osobu, která se až moc přibližovala k té mé.

„Nehraj si na blbou, Jack mi všechno řekl. Jak si mu to mohla udělat? Víš, jak mu to zkazí kariéru? Kvůli tomuhle už nenajde žádnou práci. Všichni si na něj kvůli tobě začnou ukazovat. Kvůli nějaké děvce, která lže a ostatní jí to věří," řval a pořád se ke mně přibližoval.

„Zlato, přinesli jsme ti něco dobrýho, aby ti to nebylo líto," vletěl do místnosti Ash a s ním i Am. „Okamžitě od ní vypadněte," zařval na toho muže, když ho spatřil. Okamžitě si přede mě ochranářsky stoupnul a malou dal za nás.

„Nezastávej se tý děvky, kvůli ní je můj syn ve vězení," štěkal na něj ten muž.

„Ne, to teda není pravdu, Jack je ve vězení jenom kvůli tomu, že jí znásilnil. Kvůli tomu tam je a nic jiného za tím není a teď vypadněte, než Vám k tomu pomůžu," poučil ho Ash.

Muž se na mě podíval zhnuseným pohledem. „Stejně lže," zavrčel, otočil se a následně opustil místnost.

***

Tohle byla první věc, která mi přivedla mírné obavy z toho, jestli byl skutečně dobrý nápad jet do Brazílie. I přesto všechno jsme náš pobyt neukončili dřív. Chtěla jsem si to tam totiž užít a ukázat Am místo, kde jsme mohli bydlet i dneska, kdyby se vše tak nepokazilo. Am tam byla šťastná. Zamilovala si Sarah s Nikol, což jsou holky Luka a Cala. Pořád si s nima chtěla hrát a ony jí nikdy neodmítly. Jsou to prostě zlata a já si je taky hrozně moc oblíbila. I když jsem se lidí bála, tak i přesto jsem se s nimi skamarádila.

Dokonce jsem se nechala obejmout od Ashova táty, což byl moment, kdy všichni zůstali koukat s otevřenou pusou, ale mě to nevadilo. Měla jsem ho ráda a byl tam celý výlet pro mě, tak proč bych to nemohla udělat.

***

„Co tu děláte?" zeptal se nás muž, který mi byl povědomí. Ano, byl to táta Luka, což znamená, že to byl táty brácha a můj strýc.

„Přijeli jsme sem na návštěvu," promluvila jsem a přestala malou houpat na houpačce, což se jí moc nelíbilo.

„To je ona, že jo? To je tvoje sestra?" zeptal se a ukázal na Am. Přikývla jsem a zmateně ho pozorovala. Díval se na ni s takovým odporem a znechucením, nechápala jsem ho. „To kvůli ní můj bratr umřel, všechno je to její vina a vina její matky, kdyby jí nečekala, tak můj bratr mohl ještě teď žít," díval se na ní vyčítavě.

„To není pravda, může za to ten řidič, co do něj vrazil, Am ani mamka za to nemůžou, takže bys tohle vůbec neměl říkat, nic o tom nevíš. Neznáš mě, mou sestru, mamku či taťku. Ty si nás opustil kvůli takový kravině. Sebral si mi Luka a utekl si. Nechal si nás tam a teď si najednou budeš hrát na milovanýho bratra? To ti tak věřím," vyštěkla jsem na něj. Z očí mi tekly slzy a nešly zastavit.

„Tatí, měl bys jít, už si řekl dost," ozval se za námi Luka hlas. Akorát k nám přišel společně s Ashem a Sarah. Já měla v očích slzy, takže hned jak mě Ash spatřil, přiběhl ke mně a vzal mě do náruče.

***

Druhý moment, kdy jsem začala pochybovat, jestli bych tam opravdu měla být, ale nakonec jsem tam zůstala. Navštívila jsem taťkův hrob, řekla mu vše, co se mi v životě stalo a vyprávěla mu o Am. To byl pro mě poslední bod, kdy jsem to mohla se svou psychikou zvládnout a po tomhle jsem se zhroutila takovým stylem, že Ash už mě nespustil z očí.

„Zlato, je mi líto, že teď nemůžu být s tebou, ale do půl hodiny budu zpátky," mluvil na mě Ash do telefonu.

„Nic se neděje, nemusíš si dělat starosti, vždyť je to jako normální den," poučovala jsem ho.

„To není pravda, máš narozeniny, takže je musíme pořádně oslavit, už se těším, až ti budu moct dát další dárek," radoval se Ash. Už mi dal řetízek ve tvaru srdce, kde byla vyryta naše jména a u toho slovíčko Forever. Hned jsem si ho zamilovala a i teď jsem si na něj sáhla, abych se ujistila, že tam opravdu je.

„Neměl si mi nic kupovat," odpověděla jsem a při tom se usmívala.

„Musel, pro mou princeznu všechno," úplně jsem cítila ten jeho úsměv. Chtěla jsem odpovědět, ale vyrušilo mě zvonění zvonku.

„Počkej, musím jít otevřít, někdo zvoní," upozornila jsem ho a otevřela dveře. Když jsem spatřila tu osobu tam, zůstala jsem zírat s otevřenou pusou.

Tak máme tu další kapitolu, vím, že jsem udělala skok o asi deset dnů, ale ono se mi to tam opravdu hodí, a hlavně povídka už bude pomalu končit, včera jsem si k tomu sedla a dopsala jí, takže teď už jí sem jenom přidám a opravdu už budeme končit, ale teď se konec ještě nekoná, takže se chci zeptat, kdo by tam asi tak mohl stát? 

Moc prosím o vote a komenty, Andy 💕