My First and Only Love (A. I.-Cz)

30. kapitola

Pohled Arie

„A jak dlouho se vůbec znáte?" zeptala se nás Jessica, když Nina skončila s výslechem. Celou dobu, co se mě na něco ptala, zírala na Ashe a mě to štvalo. Jenže jsem jí nemohla nic říct, přece jenom mi bude dělat šéfovou a já si jí nemůžu znepřátelit, protože by mě taky nemusela chtít přijmout.

„Odkdy se vlastně známe?" zeptal se mě Ash a usmál se na mě.

„To už je dlouho, ale myslím, že mi byli dva roky, když jsme se seznámili," odpověděla jsem mu s úsměvem.

„Jo, to bude ono, prostě se známe už hrozně dlouho, přibližně asi tak šestnáct let," opověděl Ash a pořád se usmíval.

„Takže jste kamarádi?" zeptala se Nina. „Myslela jsem si, že jste sourozenci," přiznala trochu s kyselým pohledem. Bylo mi jasné, že kdyby byl Ash můj bratr, bylo by to pro ni nejlepší, protože by ho mohla dostat do postele, přesně jak si to přeje, ale takhle jí to asi nevyjde, protože Ash má mě a já věřím tomu, že by mě nikdy nepodvedl.

„Já si myslím, že bychom se vlastně za kamarády mohli považovat ne?" podívala jsem se na Ashe.

„Já myslím, že ne," odpověděl upřímně a pak se podíval na Jesiicu. „Nebo si myslíte, že bych mohl milovat svojí kamarádku?" zeptal se a mě na tváři vyrostl obrovský úsměv, protože vidět Niny výraz, když to Ash řekl, to prostě stálo za to. Na tváři jsem měla vítězný úsměv a dobře jsem si ho uvědomovala.

„Zřejmě ne," odpověděla Jessica, „ale musíme říct, že vám to spolu opravdu moc sluší, jste spolu krásní," usmívala se na nás jako na své děti, které dosáhly nějakého úspěchu a ona je na ně teď pyšná.

„Moc děkujeme," řekli jsme nastejno a pak se rozesmáli.

„Jak dlouho spolu chodíte?" vyptávala se dál.

„Já vlastně ani nevím. Pamatuju si, že jsme spolu byli už od mala a byli jsme nerozluční. Vždycky jsme u sebe přespávali, potom to přešlo do něčeho víc, zamilovali jsme se do sebe tak, že jsme to nemohli popírat a začali spolu chodit. Naši to ze začátku nevěděli, ale později to samozřejmě zjistili. Od té doby, co to zjistili, jsme měli zakázáno spát v jednom pokoji a jedné posteli, takže jsme museli spát každý zvlášť. Vždycky jsme stejně v noci spali spolu, já vždycky přišel k ní do pokoje a zůstal tam do rána, asi po měsíci to rodiče zjistili, takže vždycky jeden z nás musel spát s rodiči, takže jsme to přespávání radši vynechávali a utíkali na tajné noční procházky do lesa nebo do parku," dal se do vyprávění Ash a chytil mě při tom za ruku.

„Když potom můj táta umřel, tak mamce nevadilo, když u nás Ash spal a byl se mnou v jedné posteli, protože byl jediný, který mě dokázal uklidnit, a já s ním byla v klidu, takže to tak nakonec nechala a on u nás spal, potom nás rozdělila vzdálenost. Moje mamka nechtěla bydlet tam, kde měla tolik vzpomínek na tátu, takže jsme se stěhovali a to měl být náš konec," chopila jsem se další části příběhu zase já a stiskla jeho ruku pevněji.

„Pro naše štěstí tomu tak nebylo. V pátek jsme se spolu nechtěně střetli, doslova jsem zíral, když jsem jí spatřil a nemohl uvěřit vlastním očím. Dělal jsem, co jsem mohl, pral jsem se s lidmi, abych se k ní dostal a nakonec se k ní přece jenom dostal a získal jí. Teď jí mám zase zpátky a jsem díky tomu zase šťastný," dokončil Ash a naklonil se ke mně, aby mi mohl vtisknout polibek do vlasů, stejně jako vždycky.

„A co vaši rodiče, jsou za vás šťastný?" zeptala se Jessica zvědavě a šťastně se na nás dívala.

„Moje mamka umřela, ale táta je rád. Teď je za námi na návštěvě, dneska ráno za námi přijel, aby nás viděl, takže jo, on je za nás rád, má Ariu rád jako vlastní dceru," odpověděl jí Ash za sebe.

„Je mi líto tvé mamky. A co tvoji rodiče?" zeptala se mě.

„Jak už jsem říkala, můj taťka umřel a moje mamka bohužel taky, měla rakovinu a před rokem zemřela. S mojí sestrou jsme se přestěhovaly sem a tady se setkaly s Ashem," odpověděla jsem jí trochu zkroušeně, protože se mi o smrti mamky špatně mluvilo. Nenáviděla jsem o tom mluvit a to se asi nikdy nezmění.

„To je mi moc líto, ale máte se setrou kde bydlet? Je starší nebo mladší?" zeptala se hned na dvě otázky najednou.

„Ségře jsou teď čtyři a bydlíme s Ashem společně. Vždycky jsme si přáli bydlet tady spolu a teď se nám to splnilo," vysvětlila jsem jí a usmála se.

„To jsem ráda, jsem za vás dva tak strašně šťastná. Mám taky děti, tři a miluju je. Nejstaršímu synovi už je sedmnáct a potom mám ještě dvě dcery, jedné je jedenáct a druhé devět, ale miluju je," její tvář polil láskyplný výraz, když mluvila o svých dětech a já hned poznala, že je musí opravdu milovat.

„Vaše děti mají štěstí, že mají tak skvělou mamku, jakou jste vy," odpověděla jsem jí pravdivě.

„Vaše děti jednou budou mít také štěstí, že mají za rodiče zrovna vás dva," dívala se na nás a její oči zářily upřímností.

Niny výraz tak tedy nevypadal, ta spíš vypadala, jako kdyby snědla citrón. Úplně jsem zapomněla, že je s námi v místnosti, až teď jsem si jí všimla. Upoutala hned na sebe pozornost tím, že ze své pusy vypustila uštěpačnou odpověď na reakci své tety. „Třeba s ní Ash nebude chtít mít děti," řekla hnusným tónem.

„A proč by je s ní neměl chtít?" obořila se na ní hned Jessica.

„Co ty víš? Třeba jejich dětská láska za chvíli zmizí, přece jenom slyšela si to sama. Tři roky se neviděli a teď jsou spolu sotva čtyři dny. Určitě se oba dva za tu dobu změnili a za pár dní to teprve zjistí a všechno bude jinak. Přestanou si rozumět a nakonec se rozejdou, protože každý bude jiný. Nevíš, jak to mezi nimi bude, takže nemůžeš vědět, jestli spolu budou chtít mít děti. Třeba Ash zjistí, že ona pro něj není ta pravá a bude chtít mít někoho, kdo se k němu bude líp hodit," odpověděla jí a svůj arogantní výraz mířila mé osobě.

Po její větě ve mně začaly hlodat obavy a já se začala bát, že by třeba mohla mít pravdu a nám by to opravdu nemuselo vyjít.

Další kapitola je tady, omlouvám se, že se tady dlouho žádná neobjevila, ale neměla jsem prostě chuť k psaní, byli rodičáky, takže jsem se teď musela více učit, abych nějaké známky opravila, takže ani nebyla nálada, jelikož jsem se furt učila.

Jinak na obrázku máte Ninu, takhle si jí představuju já :D

Užijte si čtení a moc prosím o vote či komentář, děkuji, Andy 💕