My First and Only Love (A. I.-Cz)

18. kapitola

Pohled Arie

„Zlato, vstávej," budil mě známý sametový hlas, který jsem tolik milovala. Jenom jsem se trochu zavrtěla a pokračovala ve spánku. „No tak, musíš vstávat. Malá musí jít do školky, ty musíš na pohovor a já do práce," šeptal mi dál do ucha.

„Už jsem vzhůru," odpověděla jsem a otevřela oči.

„Tak dobře, jdu ještě pro malou, tak pak přijď na snídani," usmál se, dal mi pusu na čelo a nakonec odešel.

Dívala jsem se za ním, a když odešel, přetočila jsem se na bok, zavřela oči a znovu usnula.

„Já to myslel vážně," probudil mě opět stejný hlas. Tentokrát bych ho nenazvala jenom jako sametový, ale sametově otravný.

„Proč mě do háje nenecháš ještě chvíli v klidu spát?" zavrčela jsem na něj. Ano, jsem po ránu nevrlá, bohužel tomu nedokážu zabránit.

„Protože chvátáme, ale věř mi, za chvíli se to zlepší. Dole na tebe čeká kafe a snídaně, tak se obleč a pak přijď," usmál se. Čekala jsem, až odejde, abych mohla jít znovu spát, ale bohužel se tak nestalo. On seděl na posteli a zřejmě čekal, až vstanu, aby si byl jistý, že už znovu neusnu. Naštvaně jsem zafuněla a následně vstala.

„Jsem vzhůru, stačí?" zavrčela jsem nabroušeně. Nevím, kde se to ve mně tak najednou vzalo. Ještě včera jsem byla podělaná mu něco říct a teď tu na něj vrčím. Zřejmě za to může ten náš rozhovor a také ujištění od Luka, že by mě jen tak nevyhodil.

„Ano," vstal a odcházel, ale nakonec si to rozmyslel, otočil se a vracel se zpátky. Došel až ke mně a vlepil mi rychlou pusu na pusu. „Dobré ráno," zašeptal, dal mi ještě jednu pusu a s úsměvem zmizel pryč.

„Dobré ráno," odpověděla jsem mu těsně před ním, než odešel a taky se na něj usmála. Bylo to od něj hrozně milé a já se do něj díky tomu zamilovala ještě víc. Měla jsem pocit, že už to ani víc nejde, ale zřejmě ano.

Vstala jsem, přešla do koupelny, kde jsem se učesala, vyčistila si zuby a opláchla si obličej. Nemalovala jsem se a nehodlala s tím začínat. Stejně to nemá cenu. Ani to neumím. Potom jsem šla do šatny, kde jsem si našla šaty. Hořejší díl pod prsa byl bílý. Pod prsy byl modrý pásek s mašlí a pod tím páskem byly stejně světle modré, jako byla ta mašle s páskem a pomalu se rozšiřovaly se. Končily mi kousek nad koleny, takže nebyly moc vyzývavé. Koupil mi je v sobotu Ash, takže bude šťastný, že nosím věci, které mi koupil.

Sebrala jsem se a šla jsem dolů. Ash i Amanda už tam byli. Malá snídala křupky s mlíkem a Ash měl nandaná vajíčka.

„Dobré ráno," na oba jsem se usmála, oboum jsem dala pusu do vlásků a sedla si.

„Můžeš si dát, cokoliv budeš chtít," nabídnul mi Ash po tom, co mi oba dva opětovali přání dobrého rána.

„Děkuju," usmála jsem se na něj a nandala si vajíčka a nalila si kafe. V klidu jsem se najedla a pak jsme se vydali k autu a následně jeli do školky.

Odvedli jsme malou do školky, já seznámila Ashe s učitelkou a pak jsme se oba vydali ke knihkupectví. Ash mi ukázal, kde pracuje, bylo to asi deset minut autem od knihkupectví, takže to bude skvělé.

„Hodně štěstí," popřál mi Ash, když jsme stáli před knihkupectvím.

„Děkuju, uvidíme se u tebe v práci. Jakmile tu skončím, přijdu za tebou," slíbila jsem mu a dala pusu na tvář.

„Budu se těšit, pa," dal mi rychlou pusu a já neuhnula. Je to zvláštní. Už snesu i pusu. Sice je to jenom taková ta cudná, jakou si dávají děti ve školce, ale i tak ho nechám, aby mi jí dal, a to je pokrok.

„Ahoj," naposledy jsem se na něj usmála, vystoupila, pořádně se nadechla a vešla do knihkupectví.

***

„Poradím se ještě se zbytkem a pak ti zavoláme," usmála se na mě paní, která se mnou dělala pohovor. Mohlo jí být kolem třiceti pěti, možná čtyřiceti, ale více ne. Měla dlouhé hnědé vlasy a čokoládově hnědé oči, byla krásná a vypadala opravdu moc mile. Na tváři měla přátelský úsměv.

Měla jsem z toho dobrý pocit, ale i tak jsem si nechtěla dělat plané naděje. Nechci být později zklamaná, pokud to nevyjde.

„Jistě, nepočítala jsem s tím, že byste mi to řekli hned teď," odpověděla jsem jí s milým úsměvem.

„Zavoláme ti buď dneska večer, nebo zítra ráno. Nevlastním to tu sama, takže se musím domluvit ještě s druhou majitelkou a nevím, jestli dneska stihne přijít nebo ne, ale jen tak mezi námi, pokud by to bylo jenom na mě, vezmu tě hned teď. Jsi milá a s tím věkem bych si nedělala vědu. Osmnáct ti bude za pár dní, takže do té doby můžeš ukládat knihy do polic a pomáhat s jinými věcmi," vysvětlila mi přátelským tónem. Byla opravdu milá a líbila se mi.

„Děkuji, tak nashledanou," vstala jsem, podala jí ruku, se kterou mi potřásla a nakonec opustila její kancelář.

Vyšla jsem z celého knihkupectví a vydala se směrem k Ashově kanceláři. Skončila jsem trochu později, takže to budu mít jen tak tak.

Pohled Ashe

„Tak co Mikey?" zeptal jsem se svého kamaráda, když jsme i s Lukem a Ashem seděli v mé kanceláři. Aria tu ještě nebyla, takže čekám jenom, až přijde, abych mohl jít na oběd. Moje sekretářka Anabela o ní ví, takže jí pustí hned dál.

„Ta jeho přítelkyně Kate by stála za hřích, ale to těhotenský břicho to nějak kazí," odpověděl s klidem v hlase. Šel Kolovi a Kate ukázat ten byt a naší firmu.

„Mikey," naštvaně jsem se na něj podíval.

„Fajn, ukázal jsem jim to tady i v bytě a líbilo se jim to," odpověděl nakonec.

„A myslíš, že to vezmou?" ozval se Luke.

„Mluvil jsem s Kate a ona říkala, že Kol to rozhodnutí nechává na ní. Prý je tou nabídkou úplně nadšený a ona pro něj udělá vše, takže až se jí na to zeptá, tak mu řekne, že jí nevadí, se stěhovat, takže to všechno bude na něm a on to podle mě přijme," vysvětlil nám situaci.

„Tak to je dobře, zaslouží si..." začal jsem, ale vyrušil mě křik z chodby. Rychle jsme s kluky vstali a chtěli jít, když dovnitř vešla celá vystrašená Anabel.

„Pane Irwine, pojďte rychle," řekla rozklepaným hlasem a šla zpátky. Na nic jsme s klukama nečekali a rozběhli se za ní. Jakmile jsem spatřil tu scénu před sebou. Před očima se mi začalo dělat černě a z černé to přešlo na rudou.

Vaše nápady, co se asi tak mohlo stát? Zajímá mě váš nápad, co by se mohlo asi tak stát. Jinak moc děkuji za to, že to čtete a za vote, opravdu moc děkuji 💕

Jinak část věnuji NatyMali, protože její komentáře mě opravdu moc potěšily a popohnaly mě k dalšímu psaní, moc ti děkuji a vážím si toho, Andy 💕