My First and Only Love (A. I.-Cz)

15. kapitola

Pohled Arie

Byla jsem ráda, že se mě zeptal. Od té doby, co mi řekl, je to lepší. Nebojím se tolik, ale i tak mám strach, že by nás mohl nechat jít na ulici. Přece jenom se to může stát. Já bych se mu ani nedivila.

„Nevadí mi to," usmála jsem se na něj. Úsměv mi hned opětoval.

„Dobře, tak to s kluky domluvíme, teď za nimi jdeme dolů, pojď," natáhnul ke mně ruku a pomohl mi vstát. Přijala jsem jeho nabízenou ruku a za jeho pomoci vstala. Šli jsme spolu dolů. Ještě jsem se zastavila zkontrolovat ségru a pak šla společně s Ashem dál.

„Šípková Růženka se už vyspinkala?" zajímal se hned Luke. Ten aby neměl nějakou narážku, fakt že jo.

„Přesně tak," jenom jsem se na něj usmála a šla si k němu sednout.

„Kluci, příští týden u nás bude ta seznamovačka s holkama, takže si Mikey můžeš do té doby najít nějakou holku," ozval se Ash a sednul si vedle mě. Podívala jsem se na již zmiňovaného a čekala, jak na to bude reagovat.

„Jak už jsem řekl, já si vystačím s Amandou, aspoň si bude mít s kým hrát, když vy budete moc zaneprázdněný," odpověděl a dál to neřešil.

Slyšela jsem, jak někde v domě zazvonil Ashův telefon. „Hned přijdu," usmál se, dal mi pusu do vlasů a zmizel někam pryč.

„Tak co, jak se jinak vlastně máš?" ozval se Luke. Mikey si povídal s Calem, takže jsme měli soukromí.

„V pohodě, jsem šťastná," odpověděla jsem váhavě.

„Nejsi, poznám to na tobě, tak mi řekni, co tě trápí," odpověděl mi okamžitě.

„Nechci to tady řešit, je tu až moc uší na odposlouchávání," vymlouvala jsem se okamžitě. Nechtěla jsem s ním o tom mluvit, sice je to můj bratranec, ale nechtěla jsem, aby o tom někdo věděl. Je tu až moc lidí, kterým by to mohl říct.

„Tak dobře, jdeme," čapnul mě za ruku a šel se mnou ke schodům. „Bro, jdeme se s Ariou podívat do knihovny," zavolal do kuchyně, kde zřejmě musel být Ash a telefonovat. Vedl mě až do nejvyššího patra až ke knihovně. Bez přemýšlení jsem šla a zasedla jsem si ke klavíru, který tu Ash měl. Natáhla ruce a zahrála pár tónů, protože jsem se chtěla uklidnit.

„Tak vyprávěj," vyrušil mě z přemýšlení Lukův hlas.

„Já nevím, co chceš slyšet," snažila jsem se hrát blbou.

„Ario, znám tě už od narození. No dobře, znal jsem tě asi dva roky a od té doby jsme se neviděli, ale i tak jsem o tobě pořád přemýšlel a nezapomněl na tebe. Můžeš mi věřit, jsem tu pro tebe a na tom se nic nezmění. Vím, že mi nevěříš, ale já Ashovi nic neřekneš. Ty jsi moje sestřenice a on je můj nejlepší kamarád. Je pro mě sice jako rodina, ale ty jsi moje pravá rodina. Zní to zřejmě blbě, ale kdyby se mezi vámi něco podělalo, postavil bych se na tvou stranu, protože ty jsi moje rodina a tobě bych byl oporou, takže mi můžeš věřit a říct mi, co tě trápí," pozoroval mě s vážným pohledem a já mu z nějakého praštěného důvodu prostě věřila. Nedokázala jsem mu lhát, takže jsem mu to všechno vyklopila.

„Mám prostě strach, že mě nechá být při prvním problému, který by mohl nastat. Vždyť mě musí nenávidět, já sama sebe nenávidím kvůli tomu, co jsem ještě před pár dny dělala a jak to asi musí brát on? Ještě ke všemu jsou tu ty debilní noční můry," povzdechla jsem si potichu.

„Ash by tě neopustil. Věř mi, on tě pořád miluje, dneska, když si spala, vyprávěl nám o tobě a byl z tebe úplně hotový. Takovýhle výraz jsem u něj viděl jenom v případě, že mluvil nebo přemýšlel o tobě. Záleží mu na tobě a nikdy by tě nenechal odejít," natáhnul se pro moji ruku a na povzbuzení mi jí stiskl. „A jaké noční můry máš na mysli?"

„Zřejmě víš, kde jsem poslední rok pracovala," začala jsem opatrně a styděla se na něj podívat.

„Vím, Ash nám o tom říkal a taky jsme tě tam s klukama viděli. Neměj obavy, víme, proč si to dělala a opravdu tě nikdo z nás nesoudí," začal okamžitě s vysvětlováním.

„Já vím a děkuji vám za to, opravdu si toho vážím, ale prostě mám strach, že Ashovi to jednou dojde a začne mě nenávidět, stejně jako v těch nočních můrách. Zdá se mi buď o tom, jaké muka jsem tam zažívala nebo o tom, že Ash mě nazývá do děvky, kvůli mé práci a vyhodí mě na ulici," šeptala jsem, protože jsem si přála, aby to třeba přeslechl. Modlila jsem se, aby to neslyšel. Prosila jsem o to Boha, jenže telefon nahoru zřejmě nefungoval a on to samozřejmě slyšel.

„Neměj strach, už se ti nic nestane a tohle by Ash neudělal. Miluje tě celým svým srdcem a trápí se, ale není to kvůli tomu, že by mu vadila tvá předchozí práce, ale trápí se kvůli tomu, že se trápíš ty, a že nedokázal zabránit tomu, aby si tam skončila," vysvětloval mi to. „Já si to taky vyčítám a nikdy nepřestanu," promluvil tak tichým hlasem, že mám pocit, jako by nechtěl, abych to slyšela. Jenže já to slyšela a nelíbí se mi to. Nesmí se obviňovat. Není to ničí chyba.

„Není to tvá chyba, jediný člověk, který za to může, jsem já sama, protože jsem tam pracovala. Sice ne tak úplně dobrovolně, ale i tak jsem tam pracovala a vy za to nemůžete, ani ty a ani Ash," mluvila jsem pevným hlasem, protože jsem chtěla, aby mě pochopil. „A jestli šéf bude dělat Ashovi nebo Amandě problémy, tak za to budu moct já."

„Když Ash šel dát za tebe výpověď, tak se tvůj šéf nějak kroutil, tak mu dal pěstí, aby ho opravdu pochopil, takže se nemusíš bát. Pokud si něco zkusí, budou u něj čmuchat policisti a on tam má moc mladých holek pod osmnáct, takže si nic nedovolí," promlouval na mě uklidňujícím hlasem a já se díky tomu opravdu uklidnila, fungovalo to a já byla šťastná. „A jestli si něco zkusí, tak si potom bude muset poradit se mnou a Ashem."

„Děkuju, že si na mě tak hodný," usmála jsem se a pořádně ho objala kolem krku.

„Nemusíš mi děkovat, udělal bych pro tebe cokoliv," hladil mě uklidňujícím gestem po zádech. „Teď pojď, jdeme se podívat, kdo Ashovi volal, a jestli to nebylo třeba vážný," promluvil po několika minutách uklidňujícího ticha a pomohl mi vstát.

Moc se omlouvám, že jsem dlouho nic nepřidala, ale ve škole toho máme teď hodně, přece jenom se uzavírají známky, takže to všichni učitelé dohánějí a já nemám čas na psaní. Snad se to brzy spraví a já budu moct opět normálně psát. Moc prosím o vote a sdílení, Andy 💕