My First and Only Love (A. I.-Cz)

20. kapitola

„Myslíš si, že po tomhle bude v pohodě, nebo se zase začne bát?" vyslovil otázku, které jsem se obával. Nechtěl jsem jí vyslovit nahlas, bál jsem se na ní jen myslet, ale věděl jsem, že tu pořád je a uvědomuje si jí i Luke.

„Já nevím, ale bojím se. Nechci, aby to bylo jako předtím. Chci, aby to bylo v pohodě, aby se mě nebála," přiznal jsem a pohladil svou spící krásku po vlasech.

„Už je pryč, vzali si ho rovnou policajti, protože to dole někdo nahlásil policajtům a ty si pro něj přijeli," vešel do kanceláře Calum a rovnou nám dal nejnovější informace.

„Vezmu jí domů a zítra tam s ní asi zůstanu, ještě uvidím, jak to bude. Nebude vám to vadit, že ne?" zeptal jsem se jich a na všechny se podíval.

„Vezmi si volno, na jak dlouho budeš potřebovat, my to tady zvládneme a každý den za váma budeme jezdit," usmál se na mě Luke a poplácal mě po zádech.

„Díky kluci, jste fakt kámoši," vděčně jsem se na ně usmál a pak i se spící kráskou v náručí jel domů. „Vezu Ariu domů a dneska už nepřijdu, beru si dovolenou a pokud bude nějaký problém, řekněte klukům a oni to vyřeší," informoval jsem Amandu, aby o tom věděla.

„Dobře, doufám, že bude v pořádku. Muselo to pro ni být hrozné," smutně se dívala na Ariu.

„Snad to bude v pořádku a děkuji, že jste pro nás přišla," poděkoval jsem jí. Sice bychom sem s kluky přišli i bez ní, ale chtěl jsem, aby věděla, že jsem rád za to, že to tu tak hlídá a stará se tu o to.

Přemýšlel jsem, že bych dojel pro Amandu, protože bych pro ni potom musel jet a nechat Ariu doma samotnou a to se mi nechtělo, takže jsem využil toho, že Aria teď v klidu spala a dojel pro ni.

„Tatí," zařvala Amanda, když jsem přišel do školky. Akorát se chystali jít do postýlek. Zřejmě dojedli.

„Ahoj zlato," dal jsem jí pusu do vlásků a vzal si jí do náruče. „Dobrý den, jdu si pro malou," informoval jsem jejich vychovatelku a usmál se na ní.

„Aria nám neříkala, že si pro ni přijdete po obědě, mysleli jsme si, že tady bude spát," informovala mě.

„Já vím, nevěděli jsme to nikdo, bylo to vymyšleno narychlo," vymluvil jsem se. Nechtěl jsem jí říkat důvod, proč to takhle je.

„Dobře, tak nashledanou," odpověděla nakonec.

„Nashle," hraně jsem se na ní usmál a šel s malou v náručí k autu. „Zlatíčko, maminka je po dnešku hrozně unavená, takže spinká v autíčku. Musíš být potichu, aby si jí náhodou nevzbudila, protože se musí po dnešním dni pořádně vyspat," informoval jsem malou.

„Dobře, budu se snažit jí nevzbudit," usmála se na mě. Posadil jsem jí do sedačky, kde jsem jí připoutal, potom jsem došel ke svému místu řidiče, připoutal se, zkontroloval Amandu a následně se rozjel k našemu domu.

„Tatí," ozvala se malá po půl hodině cesty.

„Ano?" odpověděl jsem jí okamžitě a usmál se na ní.

„Půjdu doma taky spinkat?" zvědavě mě pozorovala ze zadního sedadla.

„Jistě, po obědě se přece vždycky chodí spinkat," promluvil jsem na ní hlasem, jako že je to samozřejmost a usmál se na ní ve zpětném zrcátku.

„A přečte mi maminka pohádku?" vyptávala se dál.

„Bohužel ne, maminka bude spinkat, takže to znamená, že to bude jenom na nás dvou. Ty budeš mít za úkol jít hned do pokojíčku, kde si najdeš nějakou pohádku a já ti jí přijdu přečíst," vysvětlil jsem jí, i když jsem z toho měl strach. Přece jenom naposledy jsem četl pohádku, když byla Aria menší a nemohla usnout. Spala u nás a moji rodiče už byli dávno v posteli, ona se probudila z noční můry a chtěla přečíst pohádku, takže jsem jí ji četl a to bylo naposledy, co jsem nějakou pohádku četl.

„Dobře," zatleskala si ručičkama a okamžitě svou pozornost přesunula ke svému pásu, aby se mohla rozepnout, protože jsme zastavili před naším domem a ona chtěla jít plnit své úkoly. Jenom jsem se zasmál nad tím, jak se vztekala, protože jí to nešlo rozepnout. Za stálého smíchu jsem vylezl z auta a šel jí pomoci. Odepnul jsem jí pás a ona okamžitě vypálila k domu, kde se opět zasekla, protože bylo zamčeno. I přes tento fakt se nevzdávala a snažila se dveře otevřít. Se smíchem jsem nad ní zakroutil hlavou a šel otevřít. Odemkl jsem a následně se vrátil pro Ariu. Vzal jsem si jí opatrně do náruče, nechtěl jsem, aby se náhodou třeba vzbudila. Zavřel jsem za ní opatrně dveře, zamkl auto a vydal se do domu. Vyšel jsem všechny schody a vydal se k naší ložnici, kde jsem jí položil oblečenou do postele, přikryl jí peřinou, dal jí polibek na čelo a opustil naší ložnici. Zamířil jsem rovnou do pokoje Amandy, abych jí mohl přečíst slíbenou pohádku a pak mohl jít vyřešit, jak to bude s Jackem. Chci ho vidět za mřížemi a je mi jedno, kdo všechno bude kvůli tomu naštvaný, nikomu nedovolím, aby ho dostal ven.

„Tak copak si vybrala?" posadil jsem se na postel toho malého zlobidla a jenom ho pozoroval. Ležela pod peřinou, na které měla knížku, kterou jsem zatím neznal, a tiskla si k sobě obřího plyšového tučňáka, kterého dostala od Luka. Měla ho ze všech těch plyšáků nejradši a já se jí ani nedivím, je opravdu krásný. Prostě Luke má vkus na hračky a to mu nikdo nezapře.

„Já bych chtěla přečíst pohádku Chladnokrevný tučňák," usmála se na mě jako neviňátko. Jenom jsem nad tím názvem nadzvednul obočí. Co to je do háje za pohádku? To přece nemůže být pro malé děti, nebo jo? Sáhnul jsem pro knížku a otočil jí na zadní stranu, kde byla napsaná anotace. Hned jsem se do ní začetl, abych věděl, o čem ta knížka je a jestli se pro ni hodí.

‚Kdysi dávno žil daleko od nás, téměř na samém konci světa – na studeném Jižním pólu – tučňák jménem Pablo. Byl úplně jiný než ostatní tučňáci – neměl rád zimu ani sníh. Nebavilo ho potápění ani dovádění ve sněhu, bruslení ani sáňkování. Pořád jen přikládal do kamen, ale přesto mrzl a mrzl. Jediné, o čem stále snil, byla cesta do teplých krajin. Protože byl Pablo chytrý tučňák, brzy přišel na to, jak se za sluncem dostane.' Přečetl jsem si anotaci a jenom se usmál, tohle jí můžu přečíst. Otevřel jsem knihu na první stránce a dal se do čtení. Text jsem skoro ani nevnímal, protože jsem přemýšlel nad Ariou. Jak to teď asi bude mezi námi? Jak se bude chovat?

Po chvíli čtení jsem se podíval na Amandu, která už spala. Zavřel jsem knížku, přikryl jí a nakonec jí opustil. Měl jsem v plánu se jít podívat ještě na Ariu, ale bylo to přerušeno mým telefonem. Spěchal jsem s ním po schodech dolů a nakonec na zahradu, protože jsem nechtěl holky vzbudit. Podíval jsem se na jméno volajícího, a když jsem spatřil jméno mého otce, musel jsem se pousmát. Bohužel, to jsem ještě nevěděl, co mi bude chtít.

V první řadě se chci omluvit, že jsem teď nepřidávala, ale byla jsem v nemocnici, takže jsem nemohla přidávat a neměla jsem počítač, abych mohla psát, kvůli tomu přidávám díl až takhle pozdě a opravdu se za to omlouvám.

Jinak doufám, že se Vám bude část líbit a moc prosím o vote, komenty a přečtení, Andy 💕