My First and Only Love (A. I.-Cz)

7. kapitola

„Takže tohle si postavil pro nás?" zeptala jsem se zmateně. Nedávalo mi to smysl! Proč by to dělal? Nemiluje mě! Pořád jsem o tom přemýšlela a pak mi to konečně došlo. Začal to stavit v době, kdy mě ještě miloval, teda aspoň si to myslel. Proto to postavil. Teď tomu nemůže uvěřit, protože si později uvědomil, že náš vztah by neměl budoucnost a našel si někoho jiného, právě proto tomu nemůže uvěřit, překážím mu tu. Bude hledat první věc, kterou pokazím, aby neměl špatné svědomí, takže jestli chci, aby mě tu nechal, tak se musím chovat slušně a nesmím dělat nic, co by mu vadilo. To samé platí i o Amandě. Musím jí to vysvětlit, protože jinak bychom mohly skončit na ulici. Ashton mi zařídil v práci padáka, takže jsem bez příjmu. Nebylo by těžké skončit na dně.

„Přesně tak, tohle byl náš vysněný dům a teď v něm můžeme spolu konečně bydlet," nahnul se ke mně a dal mi pusu na tvář. Tu pusu ti dal prostě jenom z nutnosti. Nic v tom nehledej! Přikazoval mi můj otravný hlas.

Vím, že jsem mu na to měla něco odpovědět, ale nevěděla jsem co. Nenacházela jsem ty správná slova a bála jsem se, že když řeknu něco špatného, tak mě i Amandu vyhodí z domu a my skončíme na ulici. Byla bych bez práce a bez peněz.

„Pojď, ukážu ti zbytek," usmál se, když bylo dlouho ticho a já nic neříkala. Vzal mě za ruku a dotáhnul mě zbytek schodů nahoru. Nahoře byla kuchyně, jídelna a obývák. V obýváku byla velká sedačka do „L", dvě křesla, která byla stejně jako sedačka z černé kůže. Naproti sedačce byla televize, ale co mě zaujalo, byl ten výhled z toho okna. Dívala jsem se přímo na pláž a moře. Na té pláži nikdo nebyl, což je divné, protože venku je hezky a já kdybych mohla, tak už bych tam ležela.

„Proč nikdo není na pláži?" vypadlo ze mě dřív, než jsem se mohla zastavit a hned jsem měla chuť si za to nafackovat. Co když nemám dovoleno teď mluvit? Jsem tak blbá. Musím si dávat pozor na pusu a být poslušná, jinak mě vyhodí.

„Ta pláž je naše, nikdo jiný kromě nás na ní nemá dovoleno chodit," s obřím úsměvem došel ke mně a objal mě. Nevypadal, že by byl naštvaný, takže jsem si dovolila se trochu uvolnit.

„Je to vážně nádherné," promluvila jsem potichu a užívala si východ slunce. Bylo to tak moc romantický. Kéž by mě miloval a měl mě tu kvůli tomu, co ke mně cítí a ne kvůli tomu, že máme společnou minulost a on se za mě cítí zodpovědný. Chtěla bych, aby to bylo jako dřív, abychom tenhle dům stavěli spolu a byli tady společně od začátku. Ten dům sice vypadal, jako jsme ho chtěli, ale připadala jsem si tu jako návštěvník, protože si nemyslím, že mi to tu patří a bydlím tu kvůli tomu, že to takhle má být, že jsme to takhle chtěli. Připadám si tu tak, jako bych tu byla jenom kvůli tomu, že se Ash za tohle cítí vinen. Protože si myslí, že je to jeho vina, má pocit, že kdyby mě neopustil, nenechal odejít, nic by se z toho nestalo. Nechci, aby se takhle cítil a nevím, jak toho docílit. Není to jeho vina a já mu to musím dokázat, i kdybych kvůli tomu měla přijít o bydlení.

„Přesně takhle jsme si to plánovali, když jsme byli mladší. Vždycky jsme mluvili o tom, že budeme bydlet v Sydney a budeme se dívat na moře, na západy a východy slunce a všechno to spolu budeme objevovat," šeptal mi do ucha a přitisknul si mě k sobě ještě blíž. Zavřela jsem oči a představovala si, že tohle je skutečné, dovolila jsem si doufat, že tohle by se opravdu mohlo dít a není to jenom nějaká iluze, žádné předstírání.

„Dojdeme ti ukázat zbytek, počkáme na Amandu, až se probudí, uděláme jí snídani a pak můžeme jít na pláž, co na to říkáš?" vyrušil mě svou otázkou z přemýšlení. Otevřela jsem oči a vrátila se opět zpátky do reality, která nebyla taková, jakou bych jí ve skutečnosti chtěla mít, ale aspoň jsem ho měla opět ve své blízkosti.