My First and Only Love (A. I.-Cz)

25. kapitola

Pohled Ashe

Okamžitě jsem vyskočil z postele a běžel za jejím křikem. Musel jsem seběhnout všechny schody a našel jí u zdi, jak se choulí v klubíčku na zemi a křičí o pomoc. Podíval jsem se ke dveřím, abych zjistil, kdo takovou reakci vyvolal a našel úplně bledého otce.

„Jenom jsem jí objal," začal se okamžitě omlouvat.

„To je dobrý tati," uklidnil jsem ho, protože jsem nechtěl, aby si to dával za vinu. Nemůže za to, prostě se jenom bála. Zřejmě ho nepoznala, přece jenom už je to hrozně dlouho, co se viděli naposledy. Přistoupil jsem k Arii a sednul si před ní na bobek. Vzal jsem jí do náruče a setkal se s odporem. Prala se se mnou. „To je dobrý, zlatíčko, jsem u tebe. Jsem tady, jsi v bezpečí. Miluju tě, neměj strach. Nic se ti nestane, ochráním tě, slibuju," mluvil jsem k ní hlasitě, aby mě přes svůj křik slyšela, a když se uklidnila, jenom jsem jí do ucha šeptal, jak moc jí miluju, a že jsem tu s ní.

„Ashi," kňukla a přitiskal se ke mně blíž. Už nekřičela, jenom brečela. Její tělo se třáslo a tisklo se ke mně. „Chce mi ublížit, je tu nějaký chlap a chce mi ublížit, šahal na mě," šeptala zlomeně a ještě víc se rozbrečela.

„Nechce ti ublížit zlato, je to můj táta, dozvěděl se, co se včera stalo, a přijel se přesvědčit, že jsi v pořádku. Nechtěl ti ublížit, ale byl rád, že tě vidí, a kvůli tomu tě chtěl obejmout," vysvětloval jsem jí šeptem. Musel jsem jí uklidnit.

„Promiň mi to, omlouvám se," opakovala pořád dokola.

„To je v pořádku, nic se nestalo. Táta to pochopí, nikdo se na tebe nezlobí, chápeme to a nezlobíme se," mluvil jsem na ní potichu.

„Tohle jsem nechtěla," opakovala pořád dokola a pořád hlasitěji, takže už to slyšel i táta.

„Ario, nic se nestalo, je to v pořádku, nezlobím se na tebe, neměl jsem po tobě takhle rychle sahat, je jasné, že po tom, co si včera prožila, se budeš bát, nedošlo mi to. Když jsem tě viděl, chtěl jsem, abys věděla, že jsem tu s tebou a neodsuzuju tě," objevil se vedle mě táta a přidal se k jejímu uklidňování.

„Omlouvám se Vám, nechtěla jsem na Vás tak reagovat," kňukla a schovala si tvář do mé hrudě. Vím, že se za svou reakci stydí a je jí líto, jak na tátu reagovala, ale já jsem mu řekl, jak to s ní bylo, mohl na to brát ohled a dát si na to pozor. Chápu, že se s ní chtěl pořádně přivítat a utěšit jí, ale mohlo mu to být jasné. Já byl sám rád, že mě nechá u sebe bejt.

Táta jí položil ruku na koleno a ona okamžitě ucukla. Podíval jsem se na něj a naznačil mu pohledem, aby na ní raději nesahal, aby jí ještě víc nerozrušil. Pochopil to a ruce si poraženě položil do klína. Uslyšel jsem nějaké mumlání, jako když něco říká, ale nerozuměl jsem jí.

„Co si říkala?" zeptal jsem se a zvedl její tvář, abych věděl, co říká, a jestli jí třeba něco nebolí. Nevím, jestli se nezranila a teď jí něco není, takže jsem se bál její odpovědi.

Opět jeden kratší díl, ale příště už to bude lepší, už by neměl být tak krátký a bude opět dlouhý, a jelikož vám to chci vynahradit, další díl přidám zítra, děkuji, že to čtete a moc děkuji za vote, Andy 💕