My First and Only Love (A. I.-Cz)

11. kapitola

Pohled Ashe

„Chci, aby si mi slíbil, že pokud ti tu budu překážet, tak mi to řekneš a já odejdu. Nechci ti tu překážet, a pokud mi tohle slíbíš, tak tu s tebou zůstanu," dívala se mi do očí a já si oddychl. To jí můžu splnit, protože se jí nikdy nebudu chtít zbavit. Nedokážu bez ní být, teď už ne. Ne teď, když jsem zjistil, jaké to je, mít jí zase ve svém životě zpátky.

„To se stejně nikdy nestane," usmál jsem se na ní.

„Slib mi to," naléhala a s naléhavostí se mi dívala do očí.

„Slibuju," šeptal jsem jí do ucha a objal jí. „Miluju tě."

„Já tebe taky, navždy," nasadila stejný tón jako já a dala mi pusu na tvář.

Miluje mě, taky mě miluje! Byl jsem tak šťastný, že jsem měl co dělat, abych nezačal štěstím skákat do vzduchu. Odtáhl jsem se od ní a pak se přiblížil k její tváři a chtěl jí dát polibek, ale ona se ode mě odtáhla.

„Je na mě moc brzy, dej mi čas," zašeptala a podívala se někam jinam. Nechtěla se na mě dívat, ale já potřeboval, aby se na mě podívala. Chtěl jsem vidět její oči, musel jsem vědět, na co myslí a to mi prozradí jenom její oči. Chytil jsem její bradu a podíval se jí do očí. Bylo v nich zahanbení, strach z odmítnutí a taky smutek. Nechtěl jsem tyto emoce vidět v jejích očích.

„Je to v pořádku, dám ti tolik času, kolik budeš potřebovat," usmál jsem se na ní a dal jí polibek na tvář a následně do vlasů. Přitisknul jsem si jí k sobě do náručí a jenom jí držel. Věděl jsem, že potřebovala ujištění, že i po jejím odmítnutí tu není sama a nic se jí nestane.

„Děkuju," podívala se mi do očí a jenom mě pozorovala. Usmíval jsem se na ní a jenom sledoval rysy v její tváři. Její plné rty, zelenohnědé oči a malý nosík. Sledoval jsem také pihu, kterou měla na levé tváři a kterou jsem vždy miloval, ale ona jí brala jako vadu. Myslela si, že jí ubírá na kráse. Vždy jsem jí na tu pihu políbil a pak jí umlčel polibkem na rty. Později jsem nabyl dojmu, že to říkala naschvál, abych jí políbil a ona si o to nechtěla říkat, tak to vždy vymyslela takhle.

„Nemusíš děkovat, já si na tebe vždycky počkám, vždyť jsem na tebe čekal tři roky, tak to teď ten měsíc nebo dva vydržím," prohodil jsem žertem. Ano, byl to žert. Doufám totiž, že tak dlouho nebudu muset čekat, abych jí mohl políbit. Aspoň jí můžu objímat a držet za ruku. Díky tomu budou všichni vědět, že je jenom moje.

Dodělali jsme jídlo a pak se společně s Amandou posadili ke stolu.

„Zlato, dneska přijdou tvoji tři strejdové, aby se s tebou seznámili," začal jsem opatrně, nechtěl jsem jí vyděsit k smrti. Nevím, jak zvládá přítomnost cizích lidí, takže nevím, jak bude reagovat.

„A jsou hodní?" dívala se na mě s otázkou vepsanou v obličeji i očích.

„Jsou to ti nejhodnější strejdové na světě, budou se ti líbit," mrknul jsem na ní. Věděl jsem, že se jí budou líbit.

„A přinesou mi nějaký dárek?" zeptala se znovu. Je opravdu zvědavá, ale když to tak vidím. Zřejmě jí stačí koupit nějaký plyšáky nebo hračku a je celá vaše.

„No to nevím, podle toho jestli něco koupí nebo ne," promluvil jsem popravdě. Neříkal jsem jim, že by měli něco přinést. Popravdě mě to ani nenapadlo. Řekl jsem jim jenom o Arii a Amandě, že jsou tady se mnou. Zbytek jsem jim vyprávěl dřív. Pořád jsem jim říkal o Arii a Amandě, jak byly úžasné, kolik by jim teď bylo a takovéhle věci. Zřejmě jsem jim vymluvil díru do hlavy a je už to deptalo, ale já to někomu říkat musel a teď bude vidět, jak mě poslouchali.