My First and Only Love (A. I.-Cz)

12. kapitola

Pohled Arie

„Jak se jmenuješ?" zeptal se mě ten blonďák, který na mě snad pět minut koukal bez mrknutí. Celou dobu na mě zíral a já se cítila nesvá.

„Aria," odpověděla jsem váhavě. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Proč se takhle choval? Na Amandu se usmíval, a když uviděl mě, tak mu úsměv zmizel. Vadí mu, co jsem dělala? Určitě o tom ví. Určitě je to kvůli tomu, jinak by se na mě taky usmíval.

„Příjmením," popoháněl mě. Ošívala jsem se pod jeho pohledem. Vadilo mi to, protože díky tomuhle rozhovoru teď upoutal pozornost všech, a jestli mi má v plánu říct něco hnusného, tak se určitě všichni budou smát a nepřijmou mě.

„Madson," podívala jsem se na Ashe. Potřebovala jsem jeho podporu. Chtěla jsem vědět, že mě podrží a nenechá ho, aby o mně říkal něco hnusného.

„Madson?" odpověděl a já se kvůli tomu znovu na něj podívala. „Moje princezna Aria?" díval se na mě. Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem ho poznala. Zářivě jsem se usmála. Je to můj Luke. Je, že ano?

„Penguin Luke?" zeptala jsem se, protože jsem se bála, že to nemusí být on a já nechtěla být zklamaná. I když všechno tomu nasvědčuje. Dívala jsem se na něj, a když přikývnul, spustily se mi proudy slz. Věděla jsem to, je to můj milovaný Luke. Rozběhla jsem se k němu a skočila mu do náruče.

„Tak dlouho jsem tě neviděl," šeptal mi a cítila jsem slzy, které mě studily na rameni. Taky brečel.

„Co tady děláš? Jak se znáš s Ashem? Proč si se neozval? Proč jste nepřijeli? Proč si mě tam nechal?" chrlila jsem na něj jednu otázku za druhou. Byla jsem zvědavá. Opravdu mě to zajímalo.

„Táta se s tvým tátou nějak nepohodl, tak nás sebral a odvezl. Nedovolil mi s vámi mít žádný kontakt. Chtěl jsem utéct, ale nevěděl jsem, jestli tam pořád bydlíte. Před třemi lety dostal táta rozum a chtěl se s tvým tátou usmířit, ale když jsme přijeli k vašemu domu, tak tam bydleli cizí lidi, tak se táta zeptal Ashova táty a on nám řekl, že umřel a vy jste se s mámou a ségrou přestěhovaly pryč. Táta ho zaměstnal a já se s kluky potkával na všech těch sešlostech, padli jsme si do oka a teď jsme si společně tady otevřeli firmu," ukončil své vyprávění. Šeptal mi to do ucha, takže to nikdo neslyšel. Bůh ví, co si musí myslet.

„Ashi, tohle je Luke," řekla jsem s úsměvem, když jsem se na Ashe otočila.

„Já vím, jak se jmenuje, zlato. Jsme už dlouho kamarádi," odpověděl mi Ash a měl v očích podezření.

„Ale to je můj Luke, ten, o kterém jsem ti vyprávěla už jako malá. Ten, co se musel odstěhovat, a díky kterému jsme se seznámili my dva," dál jsem se na něj usmívala. On se na mě zmateně podíval a pak se díval s doširoka otevřenýma očima.

„Jako tvůj bratranec Luke?" zašeptal stále překvapený. Jenom jsem přikývla a on se na mě usmál. „Wow, kámo, když si mluvil o své sestřenici Arii, tak mě nenapadlo, že mluvíš o mé Arii," zasmál se a objal mě kolem pasu.

„Já taky netušil, že mluvíš o mé Arii. Jsem tak rád, že je to právě ona, protože teď jí můžu mít konečně u sebe, jsem tak šťastný, že jí konečně můžu zase mít u sebe a můžu si s ní zase povídat," hlásil nadšeně a objal mě kolem ramen. Takže Ash mě objímal kolem pasu a Luke mě objímal kolem ramen. Oba se usmívali a společně mě otočili na ty dva zbylý kluky.

„Já jsem Calum a ten vedle je Mikey, rádi tě oba poznáváme, Mikeyho už radši nenecháme dneska mluvit, protože ten by mohl urazit ještě tebe," zasmál se Calum.

„Já to myslel jenom ze srandy, vždyť mě znáte," culil se Mikey.

„Ale ta malá ne. Málem si jí rozbrečel chudáka," odpověděl mu Luke a smál se. Já se k němu přidala, stejně jako všichni ostatní. Tedy všichni, kromě Mikeyho. Ten se na nás mračil a hrál si na uraženýho.

„Já jí nerozbrečel, že ne?" podíval se na Amandu a ta jenom zakroutila hlavou, ale nešla k němu. To mě rozesmálo ještě víc. Byli opravdu skvělí. Ash měl pravdu, rozuměla jsem si s nima a byli úplně v pohodě a ještě jsem v nich našla svého ztraceného bratrance.

„Tak co si dostala?" když jsem se konečně dosmála, přešla jsem k Amandě a sedla si vedle ní na bobek.

„Obrovského plyšáka medvídka, psa a tučňáka," odpověděla pyšně a přitiskla si k sobě tučňáka, který byl tak dvakrát větší než ona sama.

„Dokonce i uhádnu, od koho si tučňáka dostala, že?" otočila jsem se na Luka a ten se začervenal. Vůbec se nezměnil. „Poděkovala si vůbec strejdům?" zeptala jsem se jí.

„Děkuji vám," vypadlo z ní okamžitě a běžela každého z nich obejmout.

„A já jsem vzduch?" ozval se uraženě Ash.

„Nejsi tatínku," zařvala a okamžitě mu skočila do náruče. Objal ho svýma ručkama kolem krku a dala mu mlaskavou pusu.

„Chceš vzít plyšáky nahoru do pokojíčku, abys je mohla dát do postýlky?" navrhla jsem, když jsem viděla, že začíná být po obědě unavená a pomalu na Ashovi usíná.

„Ano a můžu tam dát všechny tři?" hodila na mě svá očka a udělala puppy face. Vždy jsem měla problém jí s tímto obličejem odolat, ale teď se mi to nějak povedlo. Zřejmě to bude tím, že by neměla kde spát.

„Můžeš je každý den, když tak střídat, ale do postele se ti vejde jenom jeden plyšák, protože by ses kvůli nim do postele nevešla ty," upozornila jsem jí a čapla dva plyšáky. Víc jich neunesu. „Vrátím se pro toho medvěda a pak jí půjdu dát po obědě spinkat," usmála jsem se na ty čtyři.

„Pomůžu ti ho tam odnést, ať se nemusíš vracet," nabídl se Ash. Vstal i s malou v náručí, volnou rukou chytl obřího medvěda a šel nahoru. Následovala jsem ho po schodech nahoru až do jejího pokoje. „Jestli je to kvůli klukům, tak víš, že jí nemusíš dávat spinkat," podíval se na mě. Viděla jsem na něm, že to myslí smrtelně vážně.

„Já vím, ale ona po obědě chodí spát pokaždé, je potom jinak nevrlá, viděl si to včera, už se k večeru začala vztekat a to jenom kvůli tomu, že jsme po obědě ještě chodili po obchodech a ona nespala. Dneska se vyspí a bude v pohodě a bude i milejší," řekla jsem s úsměvem.

„Tak fajn, já jdu za kluky a až usne, přijď za náma," naklonil se k malé a dal jí pusu na čelo, což následně zopakoval i u mě a zmizel dolů.

„Jakého plyšáka chceš u sebe v postýlce?" otočila jsem se na Amandu.

„Tučňáka," vypadlo z ní skoro okamžitě a já se nad tím usmála. Zřejmě bude mí stejnou posedlost tímto zvířetem jako Luke. Nad tím jsem se jenom pousmála, vzala do ruky tučňáka, dala jí ho do postýlky a oba dva jsem překryla peřinou. Vzala jsem do ruky její oblíbenou knížku Happy feet a dala se do čtení.

Tak tady máme další díl, wow, už je to dvanáctý díl, hrozně to ubíhá a jsem ráda, že to někdo čte, i když vás není moc, i tak mě to těší, prosím o hvězdičky, děkuji Andy 💕