My First and Only Love (A. I.-Cz)

32. kapitola

Pohled Arie

Čím blíže jsme byli jeho firmě, tím jsem byla nervóznější, měla jsem strach, že se mi něco stane, že Ashe třeba odvolají a mně někdo přijde ublížit. Vím, že Ash by mě nepustil z očí, ale i tak jsem se bála.

„Neměj strach, tady to rychle vyřídíme, vyzvedneme tátu, doma sbalíme věci, pojedeme na letiště a odletíme domů. Tam to bude všechno dobrý," usmál se na mě Ash a na povzbuzení mi stiskl dlaň.

„Dobře, ale prosím nenechávej mě tam samotnou," zašeptala jsem potichu. Opravdu jsem měla strach a styděla jsem se za to. Dospělá holka a bojí se zůstat v místnosti sama. Co budu dělat, až začnu chodit do práce? Tam se mnou taky nebude pořád a já tam budu sama se spoustou cizích lidí. Nevím, jak to tam zvládnu.

„Nikdy tě nenechám samotnou," odpověděl a přitáhl si mě k sobě blíž. Stáli jsme před obrovskou budovou a já si vzpomněla na vše, co se mi tu před čtyřmi dny stalo. Kolena se mi sami od sebe rozklepali a já to nemohla nějak ovlivnit. Nechtěla jsem působit jako srab, ale nedokázala jsem této reakci zabránit.

„Asi to nedokážu," zašeptala jsem zlomeně.

„Dokážeš, buď statečná a ničeho se neboj, nikdo ti neublíží, to bych nikdy nedovolil. Nespustím tě z očí a všude tě budu hlídat. Neuděláš jeden krok bez toho, abych to nezjistil," uklidňoval mě. Jeho oči byly plné upřímnosti a mě tedy nezbývalo nic jiného, než mu věřit. Přece se musí věřit lidem, které milujeme. Nebo snad ne?

„Dobře, věřím ti," zašeptala jsem, ale neodpustila jsem si pevné přitisknutí k jeho tělu. Divím se, že ještě dokáže dýchat.

Společně jsme vešli dovnitř a vlezli si do výtahu. Ash zmáčknul patro, ve kterém se nachází jejich kanceláře a výtah se s námi pomalu rozjel směrem nahoru. Po chvíli se s námi zastavil a já se chtěla rozejít ven, ale Ash mě pevněji sevřel a tím mě zastavil.

„Tady nevystupujeme, někdo si tu přivolal výtah," vysvětlil mi své záměry.

„Aha," zamumlala jsem a svůj zrak otočila k otevírajícím dveřím, ve kterých se objevili dva starší lidé, které jsem znala z klubu, kde jsem pracovala. Přitiskla jsem se pevněji k Ashovi a trochu se za něj schovala. Nechtěla jsem, aby mě viděli a ani sama jsem je nechtěla vidět.

„Pane Irwine," promluvili oba dva najednou. „Právě jdeme na oběd, nechcete něco přinést?" zeptala se ta žena, nevím, jak se jmenují a nejradši bych je ani neznala.

„To nebude třeba, byl bych rád, kdybyste vy i Charlie jeli s námi nahoru," promluvil na ně Ash a já zamrzla. Proč chce, aby s námi jeli nahoru? Chce mě mučit nebo co? Vždyť musí vědět, že tam byli taky. Kol říkal, že se s nimi pral o moje získání.

„S vámi?" zeptal se zmateně ten muž a pak zaměřil svou pozornost na mě a ďábelsky se usmál a ta žena taky. Ještě víc jsem se za Ashe schovala a snažila dělat, že tam vůbec nejsem. „Aria," nahodil ještě ďábelštější výraz a mě naskočila husí kůže.

„Nechte jí být," vložil se do toho Ash a stisknul mi na povzbuzení ruku.

„Nemůžeš jí bránit věčně, večer jí stejně dostaneme my," vysmívala se mu ta žena.

„Zřejmě tě zklamu Jenno, ale jí už se ani nedotknete. Ty, ani Charlie. Ona není vaše a nikdy nebude," odporoval jí Ash. Aspoň už vím, jak se ta žena jmenuje. I přes to bych jí nejradši neznala. Nenávidím jí a asi vždycky budu a to jenom kvůli tomu, co všechno mi udělala.

„To nemůžeš ovlivnit, pokud sem někdy přijde, tak mi jí tu uvidíme," vysmíval se mu ten muž. Akorát jsme přijeli do jeho patra a všichni vystoupili z výtahu. Šli jsme za ženou, která seděla za stolem a usmívala se na mě.

„Dobrý den pane Irwine, slečno Madson," usmála se na mě. „Jste v pořádku?" zeptala se a v jejím hlase byla znát upřímná starost, ale já jí vůbec nechápala. O čem to mluví? Copak ví o tom, co se mi stalo? Kdo jí to řekl? Zmateně jsem se otočila na Ashe, který se na mě také podíval a následně se sklonil k mému uchu.

„Ona vás našla, přišla pro nás, abychom ti šli pomoct," vysvětlil mi šeptem.

„Už je to lepší, děkuji Vám, že jste udělala to, co jste udělala," vděčně jsem se na ní podívala.

„To je v pořádku," okamžitě se na mě usmála. Nedívala se na mě s odporem a já si jí díky tomu velmi vážila. Spoustu lidí by na mě díky tomu hledělo skrz prsty, ale ona ne. Chovala se ke mně mile a brala mě jako normálního člověka.

„Anabel, byl bych rád, kdybys tady Charliemu a Jenně připravila výpověď, oni si teď dojdou do kanceláře sbalit všechny svoje krámy a do hodiny chci, aby odsud vypadli, takže tu výpověď připrav co nejrychleji. My s klukama jedeme pryč, takže se potom uvidíme, a až se tu v práci ukážu, doufám, že už budou konečně pryč a já už je nikdy v životě neuvidím," řekl a potom se otočil na Jennu a Charlieho – tedy doufám, že se tak jmenuje – a následně se opět podíval na mě. „Pojď, jdeme za klukama a tátou," vzal mě za ruku a táhnul mě od těch dvou pryč.

„Nemůžeš nás vyhodit, máme s tvým tátou dohodu, on to nikdy nedovolí," řval za ním nejspíš Charlie.

„Táta o tom ví a podporuje mě v tom. Nikdo nebude ubližovat Arii, ten kdo se o to jenom pokusí, neskončí dobře. Můžete se na to zeptat Jacka, teda pod podmínkou, že byste ho chtěli navštívit v base, a jestli tam nechcete také skončit, radím vám, abyste udělali to, co jsem teď řekl a jak nejrychleji umíte, abyste vypadli," zavrčel na ně Ash a tentokrát už se nezastavoval. Dovedl mě do kanceláře, na které byla cedulka Luke Hemmings. Když otevřel dveře, tak Luke zvedl hlavu. V okamžiku, kdy nás spatřil, udělal tu jedinou věc, kterou jsem opravdu nechtěla, aby udělal. Vstal ze své židle a běžel ke mně. Se strachem v očích jsem ho pozorovala a nemohla se ani hnout. Bála jsem se, co se bude dít a co bude dělat.

Tady máte další díl, snad se bude líbit. Jinak si asi někteří z vás všimli, že jsem začala psát nový příběh, který nese název Love to star, takže pokud bude mít někdo chuť a čas, budu ráda, pokud si jí přečtete a zanecháte nějaký ten komentář.

Samozřejmě budu ráda, pokud mi necháte názor a vote i tady, děkuji, Andy 💕