My First and Only Love (A. I.-Cz)

17. kapitola

„Mamííí," zaječela Amanda a já okamžitě otevřela oči a nemohla uvěřit svým očím. Mísa i se salátem byla pryč. Otočila jsem se směrem k Ashovi, ale on už tam nestál. Slyšela jsem jenom dupot po schodech a to bylo všechno. Podívala jsem se na Amandu a usmála se na ní.

„To je v pořádku," vlepila jsem jí polibek na čelo a sedla si vedle ní.

„Na, vezmi si," podávala mi svou malou mističku se salátem.

„Hezky papej, já si udělám něco jiného," pohladila jsem jí po vláskách a vstala. Vzala jsem si z lednice mozzarellu a nakrájela jí na proužky. K tomu jsem si ještě nakrájela rajče a sedla si s tím ke stolu k malé. Dívala jsem se na ni, jak jí a občas si dala mozzarellu nebo rajče do pusy.

„Dáš mi ještě? Mám ještě hlad," zeptala se Amanda, když dojedla.

„Zlato já už nemám," smutně jsem se na ní podívala.

„Já chci ale ještě," nahodila štěněčí pohled. Nemohla jsem jí odolat a opravdu mi to bylo moc líto.

„Tak já se půjdu podívat, jestli klukům něco náhodou nezbylo," podívala jsem se na ní a vydala se nahoru po schodech. Vyšla jsem až k pokoji, odkud se ozýval hluk, který vydávali kluci. Došla jsem až k těm dveřím a zjistila, že jsou zamčený. Zabouchala jsem na ty dveře a čekala, až mi někdo otevře, jenže nikdo to neudělal. „Ashi, zbylo vám ještě něco?" zařvala jsem přes dveře.

„Nic nám už nezbylo," ozval se Mikey a zasmál se.

„Fajn," odpověděla jsem naštvaně a šla dolů.

„Máš ten salát?" zeptala se hned nedočkavě Amanda.

„Bohužel ne, ale zbylo mi ještě nějaké maso, tak ti udělám ještě porci pro tebe. Bude to muset stačit," usmála jsem se na ní a vytáhla malý zbytek masa, který mi zbyl a dala se do práce. Měla jsem to hotové za chvilku, protože to byla opravdu malá porce. Nají se z toho sotva malá. Nandala jsem jí to do její mističky a postavila to před ní.

„Děkuju," věnovala mi zářivý úsměv a okamžitě se dala do jídla. Hltala to s chutí. Sedla jsem si zpátky na své místo a dala se do jídla, když do jídelny vešel Ash a ostatní. V ruce nesli prázdnou misku a usmívali se. Všichni čtyři. Když mě ale Ash viděl, jak tam sedím, úsměv mu z tváře zmizel.

„Co to jíš?" nechápavě mě sledoval. Podívala jsem se na něj a potom svůj pohled stočila na své jídlo.

„No co, vy jste mi salát nenechali, tak co jsem měla dělat jiného?" uraženě jsem se na něj podívala a opět se podívala na svůj talíř. Byla jsem vážně uražená, protože jsem se vařila s tím jídlem a oni mi ho sebrali a ani mi nedali ochutnat.

„Myslel jsem, že tu ještě něco máš, kdybych to věděl, tak bych ti něco nechal a všechno nesnědl," začal hned s omluvami.

„Jasně, všechno v pohodě, vždyť se nic neděje," odpověděla jsem, dojedla svoje jídlo a talíř odnesla do myčky. Vzala jsem i Amandy misku a dala jí tam také. Potom jsem se sebrala a šla i s malou nahoru. Byla jsem unavená a zítra musím vstávat brzy, abych malou vzala do školy. Amanda taky musí jít do postele, jinak zítra nebude chtít vstávat do školky. Vykoupala jsem jí a dala jí do postele. Sedla jsem si k ní a přečetla jí pohádku. Zase chtěla číst o tučňácích, takže jsem jí to přečetla, a když spala, šla jsem se umýt já a následně odešla do postele.

Pohled Ashe

„Myslíš, že jsme to s tím salátem přehnali?" ozval se Luke, když sledoval, jak Aria s Amandou mizí nahoru.

„Třeba šla malou jenom uspat a zase přijde," odpověděl jsem mu a doufal, že to tak opravdu bude. Nechci, aby byla naštvaná. Přiznávám, zřejmě jsme to přehnali. Měli jsme jí něco nechat, ale já opravdu myslel, že si taky nandala. Kdybych věděl, že nandala jenom Amandě, nesouhlasil bych s tím, aby to kluci sebrali, nebo bych jí kousek odebral a přinesl jí to. Místo toho skončila jenom na tom bílém neslaném hnusu a rajčeti. Ano, zřejmě je poznat, že mozzarellu nemám samotnou rád, ale to je vedlejší.

„Máš pravdu, přece jenom už je hodně hodin," zítra musí malá vstávat do školky, takže jí šla uspat a pak přijde," přidal se ke mně Calum a usmál se.

„Nechcete tu dneska zůstat? Zítra můžete jet odtud. Budete to mít blíž," navrhl jsem. Všichni jsme měli pivo, takže by řídit neměli.

„Asi to tak bude nejlepší," odpověděl Luke a usmál se.

„No nic, jdu jí zkontrolovat," zamumlal jsem, když se ani po půl hodině nevracela.

„Jasně, je nám jasný, že už se asi nevrátíš, tak dobrou," zavolal na mě Luke.

„Dobrou," rozloučil jsem se s nima a šel nahoru. Aria ležela v naší posteli a v klidu oddychovala. Nevím, jestli to takhle měla v plánu, nebo to prostě udělala ve spánku, ale tiskla se k mému polštáři a měla v něm zabořený obličej. Vlastně celá byla blízko mé půlky. Přišel jsem k ní blíž a sedl si na postel kousek od ní. Byla vážně roztomilá, tiskla si k sobě můj polštář jako o život. Dýchala zhluboka a já věděl, že něco není v pořádku. Okamžitě jsem si k ní lehl a ona se ke mně instinktivně natiskla. Jakmile jsem jí začal hladit po zádech, začal opět dýchat mělce. Její srdce začalo opět bít normálně a dech se vrátil do normální frekvence. Miloval jsem ten fakt, že jí dokážu uklidnit jenom svou přítomností. Popravdě jsem to úplně zbožňoval, protože jsem díky tomu věděl, že mě potřebuje a nejsem jí úplně volný. Je to skvělý pocit a já si přeji, aby ten pocit nikdy neskončil.

Jakmile jsem si byl jistý, že je úplně v klidu, vymotal jsem se opatrně z jejího objetí a odešel do koupelny, kde jsem si dal opravdu rychlou sprchu, vyčistil si rychlostí blesku zuby a šel zpátky do postele. Lehl jsem si na svou půlku, ze které spíš byla jenom čtvrtka, protože mou druhou čtvrtku zabírala moje milovaná Aria. Vzal jsem si jí do náruče a s úsměvem na rtech konečně v klidu usnul.

Wow! Podívala jsem se na statistiky tohoto příběhu a on má už +500 reads? To jako vážně? Když jsem ho začínala psát, nemyslela jsem si, že někdy dosáhne takovéhoto čísla a musím říct, že jsem velmi šťastná a moc vám chci za to poděkovat. Udělali jste mi obrovskou radost, že to vůbec někdo čtete. Opravdu moc děkuji 💕

Mám z toho takovou radost, že jsem se rozhodla, že další díl vám přidám už dneska, tak si ho užijte a moc prosím o případné vote, děkuji Andy 💕