My First and Only Love (A. I.-Cz)

27. kapitola

Pohled Ashe

Možná jsem to neměl říkat, přece jenom po tom, čím vším si teď prošla, to asi nebylo zrovna nejvhodnější, ale nemohl jsem odolat tomu, abych jí nepoškádlil. Přímo si k tomu říkala, po tom, co ukázala na svůj vzhled a poznámku o tom, co si bude myslet můj táta, jsem nemohl odolat. Po tom, co jsem jí našel v klubíčku, jak se tam krčila v rohu, nevšimnul jsem si, nebo spíše jsem nevěnoval pozornost jejímu vzhledu. Bylo mi jedno, jak v tu dobu vypadá, nebo co má na sobě, hlavní pro mě bylo její bezpečí, a aby byla zase klidná a nemusela se bát, že jí chce někdo ublížit. Když jsem si jí v tuhle chvíle pořádně prohlédnul, zachvátil mě chtíč, chtěl jsem jí cítit a nemohl tomu zabránit. Moje pusa promluvila dřív, než si to mohl mozek vůbec přebrat a rozmluvit mi to. Ale co, škoda už byla napáchaná a já se teď budu muset vypořádat s následky, nic jiného mi také nezbývá.

„Jak na tom opravdu je? Dneska mě její reakce opravdu vyděsila, nevěděl jsem, co mám vlastně dělat, abych jí ještě více nerozrušil," přiznal táta a díval se na mě. V jeho očích se odrážel smutek. Smutek pro mou holku. Pro holku, kterou vždycky bral jako svou vlastní dceru.

„Se mnou je úplně v pořádku. No dobře, včera to tak nebylo, včera ze mě měla strach, viděl jsem to v jejích očích a popravdě mě to zabíjelo. Nechtěl jsem v těch očích ten strach už nikdy vidět. Včera jsem si s ní promluvil, o všem jsme si popovídali, vyjasnili jsme si vše, díky čemu by se mě mohla bát, ujistil jsem jí, jak to bude v budoucnu, a co bude dál. Uvěřila mi a teď jsme oba v pohodě. Nebojí se mě, a jak to vidím, jsem asi jediný. Ještě se nebojí Amandy, ale asi jsme jediný. Nevím, jak bude reagovat na jiné lidi, ale můžu říct, že z tebe má strach a u ostatních si ještě nejsem jistý," vysvětlil jsem mu. Nechtěl jsem mu dávat moc detailů, protože by v tom mohl šťourat a já nechci, aby nakonec zjistil, kde do teď pracovala. Není to tak, že bych se kvůli tomu za ní styděl, ale protože se kvůli tomu stydí ona. Už takhle nesnášela pomyšlení, že to věděli kluci, a kdyby zjistila, že se to dozvěděl i můj táta, zřejmě by umřela hanbou a začala mě kvůli tomu nenávidět.

„Myslíš si, že se mě dokáže přestat bát? Nechci, aby se bála pokaždé, když jí budu chtít obejmout, už tohle nechci nikdy zažít. Opravdu jsem o ní měl strach, a ještě když jsem věděl, že jsem to způsobil já," jeho oči chytily skleněný odstín. Viděl jsem slzy v jeho očích a bylo mi ho upřímně líto. Opravdu si to vyčítal a bylo mu líto, co se kvůli němu stalo. Nedokážu si představit, že by takhle reagovala na můj dotek, asi bych to nepřežil.

„Bude to v pořádku, ze začátku to asi nebude lehké. Myslím si, že na tebe už takhle nebude reagovat. Už ví, kdo jsi, takže ví, že nejsi nikdo cizí. Možná jí bude tvůj dotyk ze začátku nepříjemný, ale časem si na tebe zvykne, už bude vědět, že ti bude moct věřit, že jí neublížíš a bude to v pořádku. Musíš jí dát čas, je to pro ni hrozně rychlé a není pro ni jednoduché vrátit se do starých kolejí. Časem to bude určitě lepší. Nebude se tolik bát lidí, jako se bála ráno tebe, zřejmě z nich bude mít značný respekt, ale nebude takhle reagovat. Hlavně si musí na lidi zvykat, protože se rozhodla, že chce pracovat v knihkupectví. Bude se s lidmi potkávat každý den a podle mě to pro ni bude krok vpřed. Je mi jasné, že ze začátku to asi nebude pro ni jednoduché, ale zvykne si a bude to v pořádku." Vím, že jsem mlel jedno přes druhé a přeskakoval, ale nemohl jsem své myšlenky srovnat. Z úst mi vycházely všechny myšlenky, které se v nich objevily, a já jim nemohl zabránit.

„Takže už nepracuje v tom baru?" zeptal se otec po chvíli ticha, které po mém výlevu nastalo.

„Ne, dal jsem tam místo ní výpověď. Vyprávěla mi o tom, jak jí tam Jack a dva jeho kamarádi obtěžovali a oni nebyli jediný. Nemohl jsem to poslouchat a pak jsem to uviděl. Jeden večer jsem tam šel a obtěžoval jí tam Jack, Jenna a Charlie. Dohadovali se tam o tom, že jí zaplatí, když si s nima užije. Řvali tam částky na celý bar, furt na ní šahali a ona se jim bránila. Byla z toho zoufalá, kvůli tomu jsem dal za ní výpověď. Jack se naštval, že skončila, a proto na ní u mě vystartoval. Nevím, jak to bude vypadat, až se potká s Jennou nebo Charliem, a jestli se s nimi vůbec potká. Asi jí budu muset zakázat za mnou chodit, aby se tam s nimi potkala," řekl jsem mu poloviční pravdu a nezapomněl ve svém popisu zmínit dva další zaměstnance, kteří jí obtěžovali stejně jako Jack.

„Vždyť je Jenně a Charliemu přes padesát," divil se táta.

„Já vím, taky mi z toho šla hlava kolem. Nemůžu jim teď ani přijít na oči, protože kdybych je uviděl, určitě bych na ně vystartoval," odpověděl jsem naštvaně. Jen vzpomínka na ně, mě dokázala vytočit do nepříčetnosti.

„Možná bys je měl vyhodit," vyrazil ze sebe nakonec táta. Vím, že je chtěl zaměstnat, ale já je tam už nechtěl a byl jsem rád, že mi k tomu dal povolení, aspoň budu mít od nich klid.

„Taky jsem je chtěl vyhodit, ale nevěděl jsem, co by sis o tom myslel, chtěl jsem ti zavolat a promluvit si o tom s tebou. Plánoval jsem to udělat včera, ale pak se stala ta hrozná věc s Jackem a já jsem na to úplně zapomněl, vypustil jsem to z hlavy a na prvním místě pro mě byla Aria a její bezpečí," odpověděl jsem mu nakonec.

„Naprosto ti rozumím, a teď když to vím, plně tě podpořím v tom, abys je vykopnul, pokud by mi zavolali a chtěli si na tvé rozhodnutí stěžovat, řeknu jim, že tě plně podporuji a souhlasím s tím," usmál se. Chvíli jsme si ještě povídali o práci a tentokrát už jsme z toho vynechali Jacka, Jennu a Charlieho.

Potom jsem uslyšel cizí zvonění. Šel jsem podle zvuku a zjistil, že je to mobil Arie, který jsem jí o víkendu na nákupech koupil. Bylo to cizí číslo, přemýšlel jsem, jestli to mám zvednout nebo ne. Mohlo by to být něco důležitého, ale nebude naštvaná, když se jí budu hrabat v mobilu a zvedat její telefon? Nevěděl jsem, co mám dělat.

Tak co myslíte? Bude se jí Ash hrabat v mobilu? A pokud jo, kdo by jí mohl volat a co po ní chtít? Jinak děkuji za vote a přečtení, Andy 💕