Bad Girl

2. Kapitola

Když uslyším zvonek, který hlásí, že dnešní vyučování končí, jsem šťastná. Z Kate vybíháme radostně ze třídy směrem ke skříňkám. Beru kabelku a hodím do ní sešity.
„Konečně víkend." zasměje se Kate.
„Hmmm, to zase bude u fotříka nuda." povzdechnu si.
„To zvládneš." řekne už trochu klidněji Kate. Jen jsi hlasitě povzdechnu, ale nic neříkám. Když vycházíme ze školy automaticky vytahuji krabičku.
„Dáš si?" zeptám se Kate.
„Mám svoje." odpoví a zašmátrá v kabelce. Mezitím si zapálím cigaretu a ucítím chuť nikotinu, která mi tolik chyběla. Kate si taky zapálí a obě spokojeně vydechujeme obláčky dýmu.
„Tvůj taťka tam už čeká." řekne Kate.
„Vím o tom, pozoruji ho delší dobu. To jeho naleštěné autíčko nejde přehlídnout." ušklíbnu se a Kate se zasměje. Když dokouřím cigaretu, hodím ji na zem a podrážkou zašlápnu a udusím. Kate po chvíli udělá to samé.
„Budu muset jít. Nebudu přeci fotříka napínat, tak moc se na mě těšil." řeknu otráveně.
„Tak se měj hezky." obejme mě Kate a já ji objetí vrátím.
„Ty taky." usměji se na ni a vyrážím směrem k autu. Když jsem u auta, zamávám jí a ona mě. Zhluboka se nadechnu a otevřu dveře.
„Ahoj." pozdravím ne moc mile. A posadím se do auta.
„Ahoj drahoušku." pozdraví mě s obřím úsměvem na tváři. Nastartuje auto a rozjede se. Panuje mezi námi naprosté ticho a napětí.
„Co škola?" přeruší ticho snad tou nejtrapnější otázkou.
„Dobré." odpovím rychle a dále se dívám z okýnka.
„Máš nějakého chlapce?" zase se zeptá. Nesnáším ty jeho otázky, vlastně nesnáším ho.
„Ne, nemám. Za to ty už máš minimálně dvacátou borku." řeknu tak hnusně jak to jen jde.
„Ale no tak. Zlato." snaží se být milý.
„Neříkej mi zlato." odpovídám otráveně. Napětí mezi námi houstne čím dál víc.
„Tato je jiná." snaží se něčím obhájit.
„To byla i ta předtím a ty další taky. Všechny jsou stejné mrchy a jsou z tebou jen pro peníze. To máma nebyla. Byla s tebou za jakékoliv situace..." odvětím mu.
„Tvou matku do toho nepleť." ohradí se.
„Jak toto můžeš říct. Moje matka mě vychovala, dala mi to, co jsi mi ty nedal..." snažím se říct nejklidněji, jak to jen jde.
„A co ti jako dala? Já jsem ti dal peníze, platím ti školy..." ohrazuje se zase těma jeho penězi.
„Ona mi dala lásku." zakřičím přes celé auta. Najednou nastalo ticho. Oba mlčíme a nic neříkáme. Chvilkami otvírá pusu a nadechuje se, jak kdyby chtěl něco říct, ale pak ji zavře a vydechne.
Svého otce nemám ráda. Opustil mě a matku kvůli nějaké couře. Těch cour bylo a ještě je víc. Některé ho hned koply do prdele, některé ne, s některýma mě dokonce seznámil. A teď mě chce seznámit s další...jak milé. Moje matka s ním byla od začátku, začali spolu chodit na střední škole. Potom můj otec šel na vysokou a moje matka zůstala doma, nemohla studovat, protože čekala mě. Bylo jí 21, když jsem se narodila. Byla poměrně dost mladá a už měla mě. Mému otci bylo 23, ale klidně si studoval. Jelikož studoval daleko, mě i mamku viděl jen o víkendech. Potom zač vydělávat, ale nebylo to nic moc, tak tak jsme někdy s penězi vyšli. Když jsem začala chodit do šesté třídy, začal můj otec podnikat. Ze začátku jsme neměli skoro žádné peníze, ale pak se mu začalo dařit. Postavil krásný dům, ve kterém žiji teď ze svou matkou. Ale pak mu peníze vlezly do hlavy a on začal běhat za courami a mě i matku opustil. Posílal a posílá nám slušné peníze, proto si žijeme poměrně slušně... Ale i tak ho nemám ráda. Peníze a coury mu byly přednější než rodina. Celkem smutné.