Bad Girl

26. Kapitola

Ležíme s Joshem spokojeně v posteli a díváme se ne film. Josh mě pevně drží a já jsem na něm nalepená.
„Přejedla jsem se." postěžovala jsem se.
„Se divíš, jsi skoro všechno snědla." zasmál se.
„To není pravda." odfrkla jsem si. Ano, zase budu dělat uraženou.
„Zlatíčko, já to tak nemyslel." začal po chvíli a zasypával mi krk polibky. Popadla jsem polštář a pořádně ho praštila a hrozně se rozesmála.
„Jsi krásná, když se směješ." rozplýval se. Jen jsem vyplázla jazyk a určitě jsem byla děsně červená.
,,Proč se všichni chováte...ehm..tak divně?" musela jsem se zeptat.
,,Jak divně?" podíval se na mě Josh.
,,Otec se ke mě chová, jak kdybych byla najednou to nejdůležitější, Molly se ke mě chovala stejně i pře tím, ale i ty se chováš divně. Prostě se rozplýváš nad vším, co udělám.. Co se tu děje?" dívala jsem se na něj. Josh sklopil zrak a zhluboka se nadechl.
,,Prostě o tebe máme strach." dostal ze sebe, ale já věděla, že je v tom něco jiného. Teď to řešit nebudu, ale určitě na to dojdu.
,,Dobře." dělala jsem, jak kdybych mu to uvěřila, i když jsem věděla, že je pravda jiná.
,,Joshi?" usmála jsem se na něj a položila hlavu na jeho hrudník.
,,Ano?" zeptal se a pohladil mě.
,,Miluju tě." zasmála jsem se.
,,Já tebe taky." políbil mě. Užívala jsem si jeho polibek, cítila jsem v něm vše. Ale i mezi těmi krásnými věci jsem v tom polibku cítila strach a obavy. Ležela jsem na něm a přepadla mě únava,takže jsem usnula.

Otevřela jsem oči a zjistila, že v posteli ležím samotná. Posadila jsem se, jo není to nemocniční postel. Venku se už stmívalo a na hodinách bylo devět hodin, každý jiný by si lehl a pokračoval ve spánku, ale já ne. Protáhla jsem se a stoupla si. Sešla jsem schody z obýváku se ozývali hlasy.
,,Musíme se k ní chovat ohleduplně." řekl nejspíše můj otec.
,,Dneska se mě ptala, proč se chováme tak divně. Řekl jsem, že o ni máme strach a asi mi to uvěřila." promluvil Josh. O co tady jde?
,,Doktor říkal, že na ni musíme opatrně, a že ji nesmí nic vyděsit, mohlo by to mít nějaké následky." pokračoval otec. Už to chápu... Chovají se ke mě tak zvláštně, protože mají strach, že se nějak vyděsím.. Ale jaké následky by to mohlo mít? Mám tolik otázek a musím na ně zjistit odpověď.
,,Ahojte."vešla jsem do obýváku, když tam bylo ticho. Najednou se všichni usmáli a pozdravili mě. Posadila jsem se vedle Joshe, který mě objal. Je příjemné mít u sebe někoho, kdo vás obejme.
,,Spalo se ti dobře?" zeptal se mě otec.
,,Jo. Ale pociťuji stále únavu a cítím se hrozně slabě." řekla jsem upřímně. Až teď mi došlo, že jim tím můžu přidělávat starosti...
,,Měla sis jít ještě lehnout." promluvila Molly, která celou dobu mlčela.
,,Nebaví mě pořád spát." usmála jsem se. ,,Půjdu si udělat něco k jídlu, vzala bych si lasagne, ale ty jsem snědla na oběd." po téhle větě se všichni zasmáli. Ten smích byl tak příjemný pro mé ušní bubínky, bylo to jako nějaká uklidňující melodie. Ale všimla jsem si těch ustrašených očích plných strachu. Raději jsem si to zamířila do kuchyně, kde jsem si vzala jablko a s chutí se do něj zakousla. Bylo to hrozně osvěžující. Když jsem dojedla jablko, šla jsem do obýváku oznámit, že půjdu do svého pokoje.
,,Půjdu s tebou." informoval mě Josh. Byla jsem ráda, je lepší usínat s někým.
,,Půjdu se okoupat, jdeš se mnou?" dala jsem Joshovi lákavou nabídku.
,,Rád." usmál se. Napustila jsem vanu se spoustou pěny.
,,Chybí tu šampaňské." postěžovala jsem si.
,,Nemůžeš alkohol." upozornil mě Josh.
,,Proč nemůžu alkohol?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Na ty léky nemůžeš pít." vysvětlil mi, jen jsem přikývla. Prostě teď nemůžu tak nějak nic. Nechci to raději řešit dále, tak jsem se začala vyslékat. Josh se přidal a sundával si své oblečení taky. Když jsme oba byli jen ve spodním prádle, děsila jsem se. Josh tam stál v boxerkách s vypracovanou postavou. A já tam stála v podprsence a kalhotkách, kosti mi trčely naprosto všude a prsa jsem neměla, tak pevné jako dřív. Vlastně jsem neměla pevné nic. Josh se na mě podíval a asi si všiml mého smutného výrazu, a tak se aspoň on usmál. Sundala jsem si spodní prádlo a Josh si vlezl do vany, vlezla jsem za ním. Jenže jsem to neodhadla s vodou a jakmile jsem se posadila, tak z vany začala voda přetékat.
,,To si uklidíš." zasmál se Josh.
,,To teda ne!!" vyplázla jsem na něj jazyk. A nohy jsem dala k jeho obličeji.
,,Smrdí ti děsně nohy." postěžoval si Josh a chytl se za nos.
,,Moje nohy vždy voní." zasmála jsem se a dala mu je pod nos. Josh začal dělat, že omdlívá. Chováme se jako malé děcka, ale nám to vůbec nevadí. Když jsme vylezli z vany, osušila jsem se a jen v ručníku s mým oblečením v ruce jsem vyběhla s koupelny. Josh na mě nechápavě hleděl...
,,Uklízíš koupelnu, jsi tam jako poslední." zasmála jsem se a Josh se na mě uraženě podíval, ale nezbylo mu nic jiného než to uklidit. Mezitím jsem si oblékla jedno s Joshových triček a ulehla do postele.
,,Šak počkej, to si schytneš." varoval mě Josh, když lezl za mnou do postele.
,,Ale no ták, snad ti to tolik neudělalo." zasmála jsem se a přitulila se k němu.
,,Dělal jsem to kvůli tobě." zasmál se a objal mě.
,,Dobrou noc." řekla jsem a objala ho kolem jeho pevného trupu.
,,Dobrou." řekl a zhasl.