Bad Girl

6. Kapitola

„Poběžíme domů?" zeptá se mě po chvíli.
„Jasně." zasměji se a rychle stoupnu.
„Kdo bude dřív doma?" zasměje se.
„Takže závod?" zeptám se a na tváři mi jde vidět nadšení. Jen přikývne.
„Tři. Dva. Jedna. Teď." odpočítá a oba vyběhneme. Hned ze začátku má náskok, ale já se tak rychle nevzdám. Ráda soutěžím a teď mám příležitost. Po chvíli běhu zpomalí a tím mi nabídne skvělou šanci. Zrychlím a snažím se ho předběhnout, ale najednou...
„Au" spadnu k zemi a zaskučím. Josh se za mnou hned otočí.
„Můj kotník." dořeknu a lehce si chytnu kotník.
„Zvládneš dojít zpět?" zepta se starostlivě.
„Snad jo" zahraji si na silnou holku. Stoupnu si, ale po chvíli se zhroutím znovu k zemi s bolestí.
„Tak domů asi nedojdeš." mrkne na mě. No bez něho bych to nevěděla. Než se naději, chytne mě do náruče a nese mě. Obejmu ho pevně kolem krku a nechávám se nést.
Cesta mi přijde celkem nekonečná a vůbec mi to neubýhá, ale nechci si nějak ztěžovat.
„Už jsme tu." řekl a otevřel dveře od domu. Vyzul si boty a mě donésl na pohovku v obýváku.
„Chvilku počkej, zavolám mamku." informoval mě a chystal se k odchodu.
„Jak mi pomůže tvoje mamka." zeptala jsem se ho nechápavě.
„Byla doktorka, teď dělá sekretářku." mrkl na mě a odešel. Tak doktorka, můj otec zvyšuje level, jsem zvědavá, kdo to bude příště.
„Sportem ku zdraví." zasmála se Molly, když vešla do dveří. Mě to tak vtipné nepřišlo. Přisedla si ke mě, vyzula mi boty a sundala ponožku.
„Až to bude bolet řekni." přikázala mi a já přikývla. Začala mi šahat na kotník. Ze začátku to moc nebolelo, ale po chvíli jsem sykla bolestí.
„To bude asi podvrtlé." řekla po chvíli.
„Zpevníme to a časem by to mělo přejít." usmála se na mě. Mě to moc k úsměvu nepřijde. Donesla ortézu a dala mi ji na kotník.
„Zítra budeš odpočívat a minimálně týden nebudeš kotník namáhat." pohrozila mi. Nevím, co si o sobě myslí. Není moje matka, ale snaží se o to. Trapka. Jen jsem obrátila oči a nijak se nevyjadřovala. Opatrně jsem si stoupnula, ale kotník mě stále bolel. Opatrně jsem dostoupla na prsty a vydala se na cestu do pokoje. Trvalo mi to o něco déle, ale nakonec jsem tam dopajdala.
„O můj božee." zakřičela jsem a spadla na postel. Zapnula jsem si písničky a užívala si tu samotu. Dívala jsem se na kotník a jen jsem si povzdechla. Schoulela jsem se dp klubíčka a pomalu usínala.

„Amy..Amy" lehce do mě někdo šťouchal a říkal mé jméno. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla nad sebou Joshe.
„Nooo?" zeptala jsem se a zase jsem zavřela oči.
„Je večeře." oznámil mi.
„Hmmm." odpověděla jsem.
„Byl jsem pověřen tě donést do jídelny a to taky udělá." a než jsem se nadála, svíral mě v náručí.
„Neee" zapištěla jsem ani nevím proč.
„Pšššt" utišil mě, jelikož jsem mu pištěla přímo do ucha.
„Promiň." zasmála jsem se. V jídelně mě posadil na židli vedle něj. Všimla jsem si, jak mě Nicole probodává pohledem.
„Děkuji" mrkla jsem na něj a tím jsem ji ještě více naštvala. Aaah, jsem taková mrcha. Než Molly donésla večeři, Nicole začala dělat pěkné divadélko.
„Proč sedí vedle Joshe ona? A ne já?" začala a tím ji všichni věnovali pozornost.
„Nicole nech toho!" okřikl ji lehce Josh a to všechny překvapilo.
„Já si klidně přesednu." začala jsem hrát slušnou holčičku.
„To by jsi udělala nejlíp." usmála se na mě falešně. Nejraději bych jí vrazila.
„Ne, seď!" přikázal mi Josh, a tak jsem zůstala sedět. „Nechovej se jako malé dítě, Nicole." řekl klidným hlasem Josh.
„Já s ní u stolu nebudu sedět." zakřičela, stoupla si a odešla z jídelny.
„Omlouvám se za ní. Nevím, co to do ní vlezlo." omlouval se Josh za ní... Můj fotřík a Molly jen mlčeli, nijak se nevyjadřovali. Po chvíli se Molly zvedla a šla pro jídlo. Donesla pizze, ta si mě chce teda získat. Vzala jsem si na talíř sýrovou a šunkovou. S chutí jsem se do nich pustila. Když jsem dojídala, ucítila jsem na stehně ruku. Trochu jsem znervózněla, podívala jsem se na Joshe, ale ten na sobě nedával nic znát. Když začal posunovat ruku čím dál blíže k mému rozkroku, znervózněla jsem ještě víc.
„Jsem unavená, půjdu do svého pokoje." informovala jsem všechny.
„Dobře, Josh tě tam odnese." řekla Molly.
„To není třeba." usmála jsem se falešně.
„Když myslíš..." řekla a nijak to nerozebírala. Což je dobře...
„Tak dobrou." stoupla jsem si a pomalu šla do svého pokoje. Když jsem došla k sobě, zabouchla jsem za sebou dveře a lehla si na postel. Dech se mi už zpomaloval a srdce tolik nebilo. Byla jsem zmatená z toho, co se stalo. Hodně zmatená. Potřebuji se nějak uklidnil. Posadila jsem se na židli u stolu, nohy jsem vyhodila na stůl. Zapálila jsem si cigaretu a pokaždé, když jsem vydechla obláček dýmu, ulevilo se mi. Když jsem konečně dokouřila cigaretu, rozhodla jsem se pro koupel. Napustila jsem si vanu a dala do ní pěnu. Vyslékla jsem se a sundala ortézu a pomalu vlezla do té vřící vody. Lehla jsem si a zavřela oči, mé tělo se ve vodě uvolnilo a já relaxovala. Když začala být voda studená rozhodla jsem se vylézt ven. Popadla jsem ručník a vysušila se. Natáhla jsem si bílé krajkované tanga, bílou podprsenku a oblékla si průsvitnou bílou mini košilku. Dala jsem si ještě ortézu a zalezla si do postele.